PRETZELS | bbh x pcy ✔

i don't want you to be here

Chanyeol: Co to jako je?

Baekhyun: Nepoznáš preclíky?

Pozvedl obočí.

Chanyeol: Nebudeš tomu asi věřit, ale poznám. Jenže tohle...

Vytáhl jeden preclík z pytlíku a několikrát s ním poklepal o hranu stolu. 

Chanyeol: Není zrovna moc poživatelný. Pokud si teda nechceš vylámat zuby.

Baekhyun mu věnoval naštvaný pohled, než mu odpověděl.

Baekhyun: Když si říkal, že si možná promluvíme, fakt mě nenapadlo, že budeš řešit to, jestli se ty preclíky dají sníst nebo ne.

Chanyeol: A proč ne? Zrovna do jiné konverzace se mi teda dvakrát nechce, no ale budiž. Řeknu ti to stručně a budu jen doufat, že to konečně pochopíš, nebo se alespoň zamyslíš, protože já už vážně nevím, co dál dělat.

Baekhyun: Pokračuj.

Kdybys jen věděl, pomyslel si Chanyeol. Ale udělal, jak si Baekhyun přál.

Chanyeol: Štve mě, jak se každý víkend vyleješ a já tě pak musím křísit, přičemž poslouchám tvé fňukání o tom, jak ti je špatně. Štve mě, že kolikrát nevím, kde jsi a musím tě hledat, jelikož nejsi schopný dojít ani domů a taháš se s tou krávou. Štve mě, že se o tebe bojím a tobě je to úplně jedno. Jsem z toho všeho unavený a co je snad nejhorší... I přes to všechno, jak stupidně se chováš, mi tě je líto a chci ti pomoct z jednoho prostého důvodu, co ti ale pořád nedochází. Přestávám v tobě totiž vidět toho starého Baekhyuna, kterého jsem znal a který byl můj nejlepší přítel. A proto...

Musel se zhluboka nadechnout, aby mohl pokračovat. Měl dostatek času přemýšlet, a i když tohle bylo zrovna to, co doufal, že nikdy nepřijde, stalo se. Neměl na vybranou. A mohl za to Baekhyun.

Chanyeol: Dokud se nevzpamatuješ, tak tě tady nechci.

Baekhyun: Cože?

Hlesl tiše a nevěřícně na Chanyeola hleděl.

Chanyeol: Slyšel jsi.

Řekl a s tím od něj odvrátil pohled. Nemohl se na něj dívat, když na něj upíral ty oči vyplašeného štěněte, které u něj už tak dlouho neviděl.

Baekhyun: Chane-.

Chanyeol: Promiň.

Pokroutil hlavou a Baekhyun zůstával bez pohnutí sedět, zatímco Chanyeol bez dalších slov rychle zmizel ve svém pokoji. 

Vážně ho teď vyhodil?

Baekhyun: Nesnáším tě.

Zamumlal a pevně semkl oči, aby zabránil náhlým slzám v nich. Ale nepovedlo se mu to, přestože zatraceně moc nechtěl brečet. Jenže to bolelo a on s tím nedokázal bojovat. Tolik emocí najednou ho jednoduše smetlo.

Baekhyun: Nesnáším tě!

Nic.

Jen ty slzy se valily čím dál tím víc.

Baekhyun: Nesnáším tě! Slyšíš?

Tentokrát už křičel, no nedostalo se mu žádné odpovědi ba ani nnepatrné úlevy. A tak udělal přesně to, co po něm Chanyeol chtěl.

Odešel.