PRETZELS | bbh x pcy ✔

come back home

Minseok: Můžeš mi vysvětlit, co se stalo a proč jsi se tak zmrskal?

Byl naštvaný. Pochopitelně. Původně klidný večer se v jeden moment kvůli Baekhyunovi obrátil vzhůru nohama.

Baekhyun: Už nemůžu, Xiu.

Na to Minseok nic neodvětil. Jen si povzdechl a pomohl Baekhyunovi k pohovce.

Minseok: Zůstaň tu, hned se vrátím.

Řekl mu, přestože nepředpokládal, že by byl Baekhyun schopný se vůbec zvednout natož někam sám odejít.

Baekhyun: Lžeš.

Zamumlal však.

Baekhyun: Bez tak se na mě vykašleš. Proč bys taky neměl, že... Jsem k ničemu.

Minseok: Přestaň.

Baekhyun mu věnoval akorát ublížený pohled, než si s tichým zaskuhráním lehl a objal malý polštářek, tisknoucí si jej k hrudi.

Minseok se tak raději bez dalších slov odebral do kuchyně, kde Baekhyunovi připravil kávu a během chvilky mu ji nesl zpět do obýváku.

Minseok: Vypij to.

K jeho překvapení jej Baekhyun bez námitek poslechl a pomalu upíjel horkého nápoje, o němž Minseok doufal, že Baekhyuna alespoň trochu probere.

Minseok: Takže...

Baekhyun: Neptej se.

Minseok: Když nebudu, tak nic nevyřešíme. Chci ti pomoct, chápeš?

Baekhyun: Vlastně ani moc ne.

Minseok: Je ti jasný, že když budeš takhle pokračovat, k ničemu to nepovede a všechno bude jen horší? Jo, s Chanyeolem to nedopadlo dobře, odešel jsi z vašeho bytu, rozumím tomu, že to pro tebe není lehký, ale to, že se opiješ, není řešení.

Baekhyun: A co mám podle tebe dělat dělat? Já se totiž snažil... Fakt jo. Nechci, aby to bylo takhle.

Minseok: Já vím.

Baekhyun: Všechno jde do kytek. A navíc mi je blbě.

Minseok: To se nedivím. Hrozně to z tebe táhne. Dej si sprchu a běž spát, to bude to nejlepší.

Chtěl ho pak ještě nějak povzbudit, ale nenacházel žádná vhodná slova. A slibovat, že všechno bude dobrý, nemohl. Protože sám tomu přestával věřit a o to horší byl fakt, že Baekhyun se zřejmě není jen tak schopný posunout dál.

***

Jedno z těch horších rán. Baekhyun si chtěl nafackovat. Ta naivní myšlenka, že když je vážně špatně, tak alkohol v možné podobě zapomnění bude fungovat... Ne. Bylo mu akorát hůř, pořád obklopený jedním a tím samým svinstvem.

Minseok: Žiješ?

Ozval se zpoza zavřených dveřích.

Baekhyun: Bohužel ano.

Minseok: Vtipné. Nepotřebuješ ale něco?

Baekhyun: Aspoň tak ještě hodinu, než se odvážím vylézt z postele.

Baekhyun přemýšlel, rekapituloval si, co všechno se v posledních dnech odehrálo, co tomu předcházelo. Skončil však vždy u toho samého; nezvládne to.

Klidně si to přiznal, protože nalhávat si něco jiného, by bylo hloupé a zcela k ničemu. 

I tak měl ale pocit, že se každou chvilkou rozbrečí.

A možná by se tomu tak opravdu stalo, kdyby mu v ten správný moment nezapípal mobil. Kdyby na displeji neviděl jméno Chanyeola a zprávu od něj.

Ozval se!

Ten krásný pocit naděje.

Baekhyun proto neváhal jedinou vteřinu.

Vrať se zpět domů.