PRETZELS | bbh x pcy ✔

messed up things

Probudilo ho světlo prostupující skrz okno. Žaluzie totiž nebyly zatažené a Baekhyun takhle rozhodně nebyl schopný spát.

Rozespalý se tak vysoukal z pod peřiny a povzdechl si, když spatřil, kolik je hodin.

Baekhyun: Hrůza.

Zamumlal, načež se protáhl. Navzdory tomu, jak dlouhou dobu prospal, byl stále unavený. Jenže únava a i příšerně zmačkané oblečení pro něj v tu chvíli nebylo natolik podstatné jako to, zda Chanyeol přece jen dorazil domů. Avšak stejně jako včera... Prošel každou místnost, volal jeho jméno, ale bez odezvy. Chtělo se mu brečet. Protože nic nenasvědčovalo ani tomu, že by tu se tu vůbec objevil. Aspoň na malou chvíli.

Baekhyun pak skončil ve svém pokoji, s kufrem na posteli a s oblečením, které se do něj snažil narovnat, no ruce, co se mu klepaly každou chvilkou víc a víc, mu práci nijak neulehčovaly nepočítaje to, jak moc to nechtěl dělat. Balit si.

Jenže co jiného? Dál čekat? A doufat? Možná by mohl. Ale protentokrát se rozhodl dát na slova Minseoka. Vzít si své věci a jednoduše jít. I když to bolelo. Všechno bolelo.

Bylo osm, když byt opouštěl.

***

Chanyeol nevěděl, co dělat, když jej spatřil klidně spícího v jeho posteli. Šok, jenž přítomnost Baekhyunova vyvolala, nebyl schopný přemoct.

Měl tak dvě možnosti.

Tou první bylo, že ho vzbudí, obejme jej a řekne, že mu chybí, i přesto, jak velký idiot Baekhyun je. Tou druhou však bylo, že nic takového neudělá, nevzbudí jej a radši co nejrychleji zmizí. Zbaběle uteče a Baekhyun nebude mít ani ponětí, že ho viděl.

Chanyeol se rozhodl pro tu druhou.

Odešel, navzdory vědomí, že mu nedal žádnou šanci. Již podruhé.

Zachoval se sobecky. Věděl to, no nijak si to nevyčítal. Protože ani Baekhyun na něj tehdy nebral ohledy. A až teď, když mu řekl, jak moc to celé nesnáší, snaží se napravit až příliš velké množství pokažených věci.

A jejich vztah mezi nimi byl bohužel taky.