PRETZELS | bbh x pcy ✔

wounds

Byl to nezvyk. Být zase zpět v jeho starém pokoji. Nezměnilo se téměř nic, jen snad to, že díky jeho nepřítomnosti vymizel všechen ten nepořádek, který v něm vždycky měl.

Vybalil si nakonec tedy jen to nejnutnější, protože na víc se ani nezmohl a znavený si po cestě a dlouhém rozmýšlení nad vším možným, co jej trápilo, lehl do postele.

Nakonec byl ale přece jen příjemně překvapený.

Chanyeol totiž rozhodně nečekal, že by se zpět doma mohl cítit tak dobře, že by se mu po všem tom stresu mohlo ulevit, vzhledem k tomu, s jakým nadšením domov opouštěl a to především díky jeho otci, no i navzdory jemu se sem vrátil za cílem jasného útočiště.

Jen to vysvětlování. To bude náročné.

A proto si musí do společné večeře s rodiči co nejvíce odpočinout.

***

Mamka: To, co jsi řekl u jídla nebyla pravda, že ano?

Nikdy se mu před ní nepodařilo lhát. Vždy poznala, když tomu tak bylo a mohl zapírat sebevíc.

Chanyeol: Nechtěl jsem to říkat před ním.

Po dlouhém rozmýšlení dospěl k tomu, že tato varianta bude tou nejlepší. Nejspíš by pak nesnesl všechny ty otcovy komentáře mířené na jeho hlavu. Tato kritika by mu momentálně nijak nepomohla.

Mamka: A mně to povíš? Protože jestli se něco děje, chtěla bych vědět co. Nebyl jsi tady tak dlouho...

Chanyeol: To Baekhyun.

Mamka: Nepohodli jste se snad?

Chanyeol: Tak nějak.

Zamračil se.

Chanyeol: On se změnil a já jsem to tak nějak nedokázal přijmout. Vykašlal se na školu a okruh lidí, v němž se začal pohybovat tomu rozhodně taky nijak nepřispíval. Nebyl týden, kdy by domů nepřišel opilý a kdy by se druhý den netvářil jakože je to všechno v pohodě. Nakonec... Jsem mu řekl ať odejde.

Mamka: Vyhodil jsi ho?

Chanyeol jen přikývl.

Mamka: Dal jsi mu alespoň šanci to nějak vysvětlit? Jsem si jistá, že by se pokusil o to, abys jej pochopil.

Chanyeol: Vlastně ne.

Přiznal však.

Chanyeol: Jenže já už jsem to nemohl snést. Pořád se tvářil, jako kdyby se nic nedělo a to, že se ho ptám bylo pro něj podle všeho nanejvýš otravné. Začínal jsem mít strach. Nepoznával jsem ho. A měl pocit, že ho ztrácím.

A to nějak nebyl schopný zvládnout.

Nevěděl proto jaká slova zvolit, aby vysvětlit své činy a rozhodnutí. Samozřejmě, že mu na Baekhyunovi stále záleží, to se nezměnilo a ani nezmění i navzdory všemu, co se děje. Nejspíš mu chce jen sobecky vrátit všechny ty zlé emoce, s nimiž se musel potýkat a že jich bylo zatraceně dost. Mlčel ale příliš dlouho na to, aby to mohl dále zvládat, akorát se v něm kupilo ohromné množství nevyřčeného. Potřeboval mu tak prostě říct, co jej štve a taky to, že má o něj strach. Chtěl, aby si uvědomil způsob, jímž se rozhodl zničit všechno to dobré, co v životě měl, všechny možnosti. Že věci se dají řešit přece i jinak než skrz alkohol...

Chanyeol: Všechno to ve výsledku bolelo.

A stále bolí.

Protože když zavře oči, vidí toho kluka, co tehdy seděl sám na obrubníku chodníku a byl natolik vnitřně zraněný, že přestával věřit. Potom se však na jeho tváři objevil úsměv a všechny ty rány byly zaceleny stejně jako ty Chanyeolovy.

Jenže se po dlouhé době znovu otevřely.