The fight story about us

Camembertová terapie

Z pohledu Adriena
Právě jdu domů. Potom co mě Marinette málem ufackovala k smrti jsme se rozloučili. Při pomyšlení na ni se musím usmát. Je jediné co mě ještě drží na nohou... Otec ve vězení, matka pryč. Nemám nic. Nemám nikoho komu bych se mohl svěřit kromě jí... A přesto to neudělám.
Nechci jí přidělávat starosti, nechci aby se trápila kvůli mně. S tím se musím poprat sám. Mou rodinu teď tvoří jen ona a její rodiče. Beru je jako rodinu jsou doopravdy moc milí. Abych řekl pravdu- závidím jí je.
Mám velký dům, hodně peněz, jsem slavný model, mám hodně fanynek.. Ale přesto nejsem šťastný.. Protože to není to co člověk doopravdy potřebuje.
Přemýšlím když v tom uslyším dětský smích a otočím se. Na hřišti si hrálo dítě s matkou a otcem. Smáli se.. Byli šťastní.. Společně.
Odvrátil jsem se a do očí se mi nahrnuly slzy. Skousl jsem si ret a rozběhl se. Chtěl jsem být co nejrychleji doma.
Když jsem doběhl domů už na mě čekala Nathalie. ,,Bylo s Marinette dobře?" zeptala se. ,,Jojo" řekl jsem. ,,Adriene... Vím že to máš teď těžké, ale chci ti říct.. Že jsem tu pro tebe. Teď běž do pokoje odložila jsem ti to focení aby jsi od Marinette nemusel hned zase pryč. Za půl hodiny ano?" Řekla Nathalie a podala mi rozvrh. Poslední dobou je pro mě víc než asistentka. Snaží se, ale oba víme že mi rodiče nikdy úplně nenahradí. To nemůže nikdo- ani Nathalie, ani Marinettiny rodiče.. Nikdo. ,,Ano a děkuji''. Vzal jsem rozvrh a objal ji. Zaskočilo ji to, ale objala mě taky. Potom jsem vyběhl nahoru po schodech do pokoje.
,,Zničeho nic ses rozbrečel na veřejnosti a potom jsi objal svou asistentku? To jako vážně? Ty už jsi na tom hodně bledě příteli!" začal hned Plagg mezitím co jedl camembert. ,,Co mám dělat Plaggu..." povzdechl jsem, plácl sebou do židle a pokusil se jeho hrubou poznámku ignorovat. ,,Vykašlat se na všechno a dát si camembert!" řekl a podal mi kus toho zapáchajícího sýra. Vždycky mi říká toto tak proč to jednou nezkusit... Zakroutil jsem očima a vzal si od Plagga camembert. Ukousl jsem si. Musím říct že to není tak hnusný jak jsem si myslel... Ten smrad bude asi jenom přetvářka!
Plagg měl asi pravdu... Nejen že jsem se rozbrečel a objal Nathalie... Teď tu sedím a jím s Plaggem ten zahnívající sýr panebože!!! Se mnou je to fakt už špatný..
Před 2 lety, když mi bylo 14 jsem netušil, že to se mnou teď bude takhle. Tehdy jsem měl rodiče a byl šťastný. Tehdy jsem nebyl ani superhrdina. Tehdy jsem si myslel že můj život už nemůže být míň normální. Ale mýlil jsem se. Teď tu sedím sám a jím camembert s kwami.. Dřív jsem ani kwami neznal natož abych ho měl. Teď mám ale i něco co jsem dřív neměl. Něco co mě udržuje na nohou. Marinette... A přátele.
,,Tak jak ti to chutná?" vyrušil mě Plagg z hlubokých myšlenek. ,,Není to tak špatné jak jsem si myslel" řekl jsem a ukousl si další kousek. Plagg se usmál a do očí se mu nahrnuly slzy. ,,Ty jsi můj kluk" řekl, utřel si slzy a objal mě- jestli se rozplácnutí na hlavu (protože je Plagg malý) dá říkat obětí. ,,Asi pro tebe ten camembert hodně znamená" usmál jsem se. Vůbec by mě nenapadlo, že ho může rozbrečet něco, jako když mi docela chutná sýr. ,,A-abych řekl pravdu.. To ty pro mě hodně znamenáš..." zabrblal si pod vousky Plagg. ,,Cože jsi to říkal? Neslyšel jsem tě" zasmál jsem se. ,,Že pro mě hodně znamenáš.." zabrblal zase Plagg a odvrátil hlavu. ,,Ještě jednoou?" nastražil jsem uši. ,,Že pro mě hodně znamenáš!!!" zakřičel. ,,No konečně... pochopil jsi, že já voním daleko líp než ten tvůj sýr" zasmál jsem se. ,,Hele tak moc si nevěř! Jediný kdo voní líp než camembert je Tik-... Vlastně nikdo" řekl Plagg a jeho tvář zbledla jako kdyby nechtěl aby jsem slyšel co chtěl říct. Stejně si myslím že Tik je začátek jména nějakého ještě víc zapáchajícího sýru než camembert. ,,Co jsi to chtěl říct?" zeptal jsem se zvědavě. ,,To neřeš nic důležitého... Možná- Každopádně podívej se jak ti ten camembert pomohl! Už se usmíváš a nezatěžuješ se zbytečnýma špatnýma myšlenkama!" usmál se Plagg. ,,Nepomohl mi camembert to... Ty" řekl jsem. ,,Přesně! Není nad pokecání s přítelem u camembertu" řekl. ,,Musím říct, že když máš u sebe jídlo tak se s tebou povídá daleko líp" zasmál jsem se. Plagg se zasmál taky. Po chvíli jsme přestali a povzdychli si. ,,Dáme si další camembert?" přerušil následné ticho Plagg. ,,Jo" odpověděl jsem. Nakonec to dopadlo tak, že já s Plaggem jsme se až do focení cpali camembertem a já se soustředil na to co mám teď a ne na to co jsem kdysi ztratil. Jsem teď o dost šťastnější. Odteď budu všem doporučovat camembertovou terapii!

Taaak a přiznejte se- kdo už tuší co chtěl Plagg říct? 😂 Když to tušíte, máte takový mini spoiler o tom, co se v této knize ještě stane. OK vím že je to úplně jasné, je to schválně 😂. Názory? ❤