The fight story about us

Shit den

Ze strany Marinette
,,Shit!!" první slovo co jsem ráno řekla jelikož jsem se ještě v posteli bouchla do stropu.. ,,Marinette! Jsi v pořádku?!" zeptala se Tikki ustaraným smíchem. ,,Ne!!" vykřikla jsem a Tikki leknutím odletěla metr daleko. ,,Hned při vzbuzení jsem se bouchla do stropu! V pořádku fakt nejsem!!" smála jsem se. Něco mi říkalo že tento den bude hodně divný.
Vstala jsem oblékla se a chtěla jsem jít na snídani ale místo toho jsem zjistila že je mi fakt blbě. Tryskem jsem po schodech seběhla dolů. ,,Dobré ranko" pozdravila mě máma s již nachystanou snídaní na stole. Pro její překvapení jsem však nemířila ke stolu- ale na záchod. Tak tak jsem to stihla... Chvíli jsem si myslela že pozvracím dveře! ,,Oh! Berunko není ti nic? Nemáš střevní chřipku? Mám zavolat do školy že nepřijdeš?" strachovala se matka. Střevní chřipku nemám... Je to větší problém! pomyslela jsem si a radši jsem řekla jen ,,Ne to je dobrý..". Řekla jsem mámě že to bylo jen z hladu, najedla se a šla do školy. Ovšem to bych nebyla já kdybych před školou nezakopla- spadla jsem a někdo mě chytl. Ten dotyk jsem hned poznala. Podívala jsem se nahoru. Byl to Adrien. ,,Vím že mě miluješ ale nemusíš omdlívat hned co mě uvidíš" zašklebil se. ,,Hahaha... Dneska ráno je mi mdlo z něčeho úplně jiného.." řekla jsem a Adrien mi zatím pomohl na nohy. ,,Zvracela jsi?" zeptal se mě. ,,Ano" odpověděla jsem. ,,Výborně! Tak to byla příležitost jak to všechno říct rodičům! Co jsi řekla mámě?" radoval se Adrien. ,,Noo... Že to bylo z hladu" pousmála jsem se. Adrien si pleskl ruku na čelo... ,,Marinette Dupain Chengová.. Ty se nepoučíš" smál se. Smála jsem se taky ale sranda to moc nebyla.. Už mi totiž roste břicho. ,,Marinette Dupain Chengová!" začala Chloé jen co jsem se usadila ve třídě. Proč mají dneska všichni potřebu říkat mi celým jménem?! ,,Co zas.." řekla jsem a věděla že z této konverzace se nevyvine nic dobrého... ,,Co jsi poslední dobou žrala! Pizzu s nuttelou? Roste ti břicho jak praseti!" smála se Chloé. ,,Aspoň není tak hnusná jak ty Bourgeoisová!" zařvala ze zadní lavice Lila Rossi. Nastoupila k nám na školu ke konci minulého roku. Nikdy jsem ji moc ráda neměla, byla to nejmilejší Lišajova oběť. Ovšem do Chloé si ráda rýpne vždycky. Zazvonilo a Chloé si popuzeně sedla do lavice. Dneska jsem v hodinách vůbec nedávala pozor. Neustále jsem přemýšlela: jak to řeknu rodičům? Jak dostuduji tuto školu? Co když nebudu dobrý rodič? Co když nepřežiju porod? Co když potratím? Co když se na mě rodiče budou extra zlobit? Co když mě Adrien přestane milovat a já budu s dítětem sama? ze strachování mě vyrušil zvýšený hlas učitelky. ,,Marinette Dupain Chengová!!" zlobila se ucitelka a já rychle zakoktala ,,A-ano?". Zase celým jménem! Bože! ,,No to je dost! Kde žiješ holka? Chtěla jsem aby jsi nám shrnula co jsme se dnes v matematice učili!" řekla učitelka. ,,No.. Ehm.. A stále chcete?" řekla jsem. Učitelka vzteky zrudla. Byla to asi dost drzá odpověď.. Zazvonilo. Ulevila jsem si a chtěla jsem odejít. Ovšem to mi neprošlo. ,,Marinette? Pojď na slovíčko prosím" řekla paní učitelka Bustierová. Otočila jsem se a stoupla si před její stůl. Strachy jsem se klepala. ,,Co se děje Marinette? Jestli máš nějakou otázku klidně se zeptej. Poslední dobou jsi taková.. divná" řekla učitelka. Nadechla jsem se a věděla jsem že se zeptat musím. ,,Když je náhodou nějaká náhodná holka těhotná může nějak dostudovat tuto školu?" usmála jsem se nervózně. Učitelka se zděsila. ,,Vědí to rodiče?" řekla po chvilce. ,,Ne" odpověděla jsem. ,,No nazdar..." naříkala. ,,Nešla jsi na to nějak moc brzo?" pousmála se. Totálně jsem zrudla. Spadnul mi knedlík do krku a já nevěděla co říct. ,,To je snad ta nejhorší otázka jakou jste mohla položit" řekla jsem nakonec. ,,To je daň za tvou hloupost Marinette!" zasmála se učitelka. ,,No.. Řekni to co nejdřív rodičům. Potom se s nimi domluv na hlídání dítěte mohli by ti to maličké hlídat dokud jsi ve škole. Až bude malé na světě dám ti povolení o přestávce opustit školu stejně bydlíš hned vedle. Tvé dny v nemocnici máš dopředu omluvené. Můžeš jít" řekla učitelka. ,,Děkuju!" usmála jsem se a šla pryč ze třídy. ,,Počkej!" řekla když jsem byla ve dveřích ,,Adrien je otec že?" zeptala se. Kývla jsem a učitelka se usmála. Odešla jsem.
Po škole jsme šli s Adrienem ke mně domů. Pozdravili jsme se s mámou a tátou a šli spolu ke mě do pokoje. To bychom nebyli mi kdybychom se hned nezačali muchlovat na gauči že jo... To jsme ještě nevěděli že nás pozoruje moje máma. Adrien se chtěl překulit na druhou stranu gauče, ale místo toho z něj spadl. Začali jsme se smát na celej barák já tam chytala záchvaty na gauči a Adrien si se smíchem zakrýval obličej na zemi. V tu chvíli se má máma rozhodla že může vejít. Schválně nám dala chvilku ať můžem dělat že se nic neděje (už vím po kom jsem tak vyčůraná). S Adrienem jsme si sedli na gauč a máma vykoukla z pod poklopu. ,,Nesu vám čerstvé croissandy. Co děláte?" zeptala se. ,,Aaale, jen si tu povídáme na gauči" řekla jsem a s úsměvem jsem si brala sušenku. ,,Já viděla něco jiného" pousmála se a odešla. Následovala chvíle ticha. Potom to propuklo: moje zoufalství a Adrienův záchvat smíchu. ,,NEEEEEEEE!!" řvala jsem a zakrývala si ruce mezitím co Adrien se za břicho popadal. Po chvíli už mu to ovšem vtipný nepřišlo. To co se stalo potom nikdo nečekal.
Ze strany Sabine
Ta malá holka mi má co vysvětlovat! Pomyslela jsem si, když jsem scházela po schodech z Marinettiného pokoje. Vešla jsem do koupelny a zjistila, že máme plný koš. Už několik měsíců říkám Marinette ať ho vynese.. No co se dá dělat. Vzala jsem koš a šla ho vynést před dům do popelnice.
A potom se to stalo. Koukla jsem se do koše.. A to co jsem viděla mě absolutně zděsilo. Byl to těhotenský test- pozitivní.

Ahoj lidi stále žiju! 😂 Omlouvám se že dlouho nevyšla žádná kapča hodlám se polepšit. Snad se vám kapitola líbila. Mějte se krásně ❤.
1 like= 1 Sabine prohrabávající se v popelnici! 😂😂😂😂