The fight story about us

Chůvy

Zavřeli jsme poklop do pokoje. A mně se po maminých slovech svíral žaludek. Co když (až jim to řeknu) se na mega hodně naštvou?! Co kdyz mě už nebudou mít rádi?!  AAAAAAAA co když mě VYŽENOU Z DOMU?!?!?! ,,Ty asi přemýšlíš nad tím co se stane, až jim řekneš, že jsi těhotná" zasmál se vševědoucí Adrien. ,,Jak to víš?" podivila jsem se. ,,Protože se klepeš jak ratlík a něco jsi i vyšeptla. Neboj se tvý rodiče jsou hodní. Ovšem kdyby tě přeci jen vyhnali... U mě doma jsi vždy vítána" zašklebil se Adrien. Ten mi teda moc nepomáhá. ,,Adriene!!!" zakřičela jsem a začala jsem ho mlátit prvním polštářem kterého jsem popadla. Adrien se čím dál tím víc smál. Mlátila jsem ho tak, že spadl a lehl si na gauč. Skočila jsem na něj a mlátila ho polštářem do hlavy. ,,Hej začíná to bolet!" smál se dál Adrien. Potom mě vzal za triko a přimáčkl mě k němu. Políbil mě. Já upustila polštář a rukama jsem se podepřela o gauč. Začali jsme se líbat. No ale to vydrželo asi jen 10 sekund. Potom do pokoje vběhl nezvaný host. ,,Marinette?" ozvalo se a já i Adrien jsme se od sebe oba rychle odtrhli, sedli si na gauč a podívali se, kdo nás ruší. Byla to Manon. ,,To je ten kluk se kterým jsem fotila?" zeptala se. ,,Ano Manon to je Adrien" řekla jsem nervózně. Potom do pokoje vešla paní Shamaková. ,,Zdravím" řekla. ,,Taky zdravím!" řekla jsem. ,,Dobrý den" usmál se Adrien. ,,Jejda promiň Marinette já potřebuji pohlídat Manon a nevěděla jsem že tu máš návštěvu." omlouvala se paní Shamaková. ,,Ne to je v pořádku..." usmála jsem se mezitím co Manon začala taky mluvit. ,,Mami, mami! Adrien a Marinette se spolu líbali na gauči!" řekla ta malá potvora. Já i Adrien jsme zrudli. ,,Ale Manon.." řekla paní Shamaková. ,,T-ty máš ale f-fantazii" vykoktala jsem ze sebe. Paní Shamaková se usmála, rozloučila se a odešla. Poslední slova co jsem od ní slyšela už říkala na mé rodiče: ,,Ta Marinette tak rychle dospěla"... Začala jsem rudnout a Adrien smát. Takže Manon přeci jen věřila. ,,Takže hlídat dítě jo? Jaká náhoda" zakřenil se Adrien a Manon naštěstí nic netušila. ,,Varuji tě: Manon je extrémně náročný level. Ale alespoň si to můžeš pořádně natrénovat" zakřenila jsem se taky. ,,O čem se to bavíte?" zeptala se nechápavě Manon. ,,Ale o ničem! Co by jsi dneska chtěla dělat?" zakecala jsem to. ,,Budeme si všichni hrát s loutkami?" usmála se. ,,To zní skvěle!" řekl Adrien. Tak jsem vytáhla loutky. ,,Kdo si vezme jakou loutku?" zeptal se Adrien. ,,No já si teda vezmu kocoura" řekla jsem, vzala loutku a ukázala ji Adrienovi. ,,Proč zrovna kocoura?" zasmál se Adrien. ,,Protože je to fešááák" zasmála jsem se a mávala loutkou Adrienovy před očima. ,,To máš pravdu. Ta loutka je skoro tak fešná jako černý kocour samotný!" zakřenil se Adrien. ,,To si nemyslím" řekla Manon. ,,Máš pravdu Manon! Černý kocour je tak fešný,  že mu žádná loutka nesahá ani po paty!" křenil se dál Adrien. To určitě... pomyslela jsem si a usmála. ,,Ne tak jsem to nemyslela. Podle mě je i ta loutka hezčí než černý kocour samotný" řekla Mannon a já už to nevydržela. Propukla jsem v největší záchvat smíchu. ,,My si nebudeme rozumět..." usmál se nepřítomně Adrien, mezitím co já jsem se se smíchem svíjela v křečích. ,,Já si rozhodně vezmu berušku!" zasmála se Mannon a vzala si loutku berušky. ,,Proč zrovna berušku?" usmála jsem se. ,,Protože je úžasná! Vždycky všechny zachrání!" řekla Manon a Adrien se zamračil. ,,Samozřejmě... Kocour je ošklivější než loutka a Beruška je úžasná... Klasika" řekl Adrien a pousmál se. Začala jsem mít další záchvat smíchu a tentokrát se ke mně přidala i Manon. Adrien tam seděl jen se založenýma rukama a přiblblým úsměvem. ,,Takže na tebe zbyla Lady WiFi, Zlolustrátor a Policeman" řekla jsem Adrienovy a Manon mu podala loutky, potom co jsme se přestali smát. ,,No OK no... Ale jsem moc fešnej na to abych hrál záporáky" zakřenil se Adrien. ,,Ještě jednou řekneš slovo fešnej nebo se zakřeníš tak už ti fakt vlepím!" zařvala jsem se smíchem, klekla jsem si na kolena a napřáhla se jakože mu dám facku. ,,Ne ne prosím už budu hodnej!!" smál se Adrien a chránil si hlavu rukama. Když jsme si normálně sedli začali jsme hrát. ,,Jsme superpadouši a chceme vaše mirákula!!!" začal Adrien. ,,My vám je nikdy nedáme! Porazíme vás! A vyhrajeme!" křičela Mannon jako beruška. ,,Toto zvládneme má dámo!" řekla jsem jako kocour a políbila berušce ruku. ,,Musíš se do toho líbání beruščiny ruky víc vžít Marinette! Hraješ přece černého kocoura!" poučoval mě Adrien s radostí. ,,Co ty o tom víš? Jsi snad černý kocour?" řekla Manon. Já a Adrien jsme se zarazili. ,,To sice ne, ale jsem jeho véélký fanda!" zachránil to Adrien a hrálo se dál. Po chvíli hraní, se Manon podívala ke dveřím. ,,Jé hele!" zasmála se a ukázala na poklop. Byli tam nenápadně schovaní máma a táta s kamerou. ,,Mami, tati! Jak dlouho tu jste?" ptala jsem se udiveně. ,,Jen celou hru od začátku natáčíme nic víc. Dělejte že tu nejsme" usmála se mamka a já totálně zrudla. Nesnáším když mě takhle špehujou.

Ok Ok! Nejvyšší čas to ukončit už mám přes 800 slov (to je můj rekord 😂)! Snad se vám kapča líbila a přeji krásný den 💖.  Názory?