The fight story about us

Nemocnice

Z pohledu Adriena
Tělem mi sršil neuvěřitelný vztek, strach a smutek zároveň. Opřel jsem se o zem a zhluboka dýchal. Pot mi stíkal po tváři a všichni se na mě dívali. Byl jsem jako v začarovaném kruhu lidí čekajících co se stane. V tom do místnosti vtrhli tři policisté. ,,Ustupte!" křičel policista a prodíral se davem. ,,Kdo nás zavolal?" ptal se. Rose se nesměle přihlásila. ,,Zavolej záchranku, tato holka má za sebou velký šok" řekl jeden policista a další držel Kima. ,,Kolik vám je?" zakřičel policajt aby ho slyšeli všichni. Většina lidí zakřičela 16. ,,Blázni... Karle změř kolik mají v sobě alkoholu, obzvlášť toho šílence tady" řekl a ukazoval na Kima. ,,M-musíte jí pomoct..." zakoktal jsem a vystrašeně se podíval na policistu nade mnou. ,,Záchranka by tu měla být každou chvíli chlapče.. Ty jsi její přítel?" zeptal se policista a ukázal na Marinette. Nervózně jsem kývl. ,,Dobrá... Karle, jak jsou na tom?" řekl. ,,Všichni v sobě mají celkem hodně jen tito nepili.. Ještě jsem si neprověril tohoto blonďáka" řekl Karel a do místnosti přišli záchranáři. ,,Přiznávám se pil jsem, ale nechte mě jít s ní do nemocnice prosím mám o ni strach... Potom klidně půjdu s vámi!" prosil jsem policistu na kolenou jak nějaká troska.. ,,Karle odvez ty opilce na stanici, vy co jste nepili běžte domů a Dave ty běž s tímto blonďákem do nemocnice a pak ho také odvez na stanici ano?" řekl policista a ostatní uposlechli rozkazy. ,,Děkuji" špitl jsem. Záchranáři odnášeli Marinette do záchranky, já za nimi a policista Dave za mnou. Když jsme dorazili do nemocnice chvíli jsem počkal na chodbě, než Marinette a dítě (jestli se tomu už dá říkat dítě) pořádně vyšetří. ,,Pojďte za mnou" řekla sestřička která právě přišla a dovedla nás do místnosti. ,,Bude v pořádku?" zeptal jsem se vystrašeně. Marinette byla připojena na nějakých přístrojích a stále nebyla vzhůru. ,,Nakonec ano. Byla to velká rána ale dítě i ona je v pořádku. Musí si jen pořádně odpočinout a vyspat se z toho šoku" řekl doktor a já si oddychl. Ohnul jsem se k Marinette a dal jí pusu na čelo.  Když jsem se pomalu zvedal něco mě mírně chytlo za nohu. Byla to Marinettina ruka. ,,Přijď za mnou.." zašeptala bezvládně. Překvapeně jsem se na ni podíval a usmál se. Potom jsem odešel na stanici, byla asi 1 hodina ráno. Vyzvedla si mě tam Nathalie. Nic neříkala. Šel jsem spát a ve tři hodiny ráno jsem se probudil. ,,Plaggu?" řekl jsem abych zjistil jestli je vzhůru. ,,Jestli chceš jít za svou holkou tak se mnou nepočítej. ,,Drápky" řekl jsem s úsměvem jakože ,,máš smůlu brácho" a proměnil jsem se v kocoura. Mířil jsem směrem k nemocnici pomocí své tyče. Naštěstí bylo do Marinettiného pokoje otevřené okno. Když jsem skočil na okno byla už vzhůru. ,,Je ti dobře broučínko?" usmál jsem se a šel k ní. ,,Teď už ano" usmála se na mě a vzala mě za ruku. Sedl jsem si na postel vedle ní. ,,Určitě? Vím že jsem okouzlující, ale kdybych zažil to co ty tak by mi asi moc nepomohla černá kočka co mi skočila do pokoje" řekl jsem a Marinette se zasmála. ,,Jak dlouho tu budeš?" zeptal jsem se ustaraně a Marinette vzdechla. ,,No pár dní si poležím.. Mohl by jsi mi zatím pohlídat Tikki? Mám ji támhle v kabelce. Nejradši má sušenky, ale sní téměř cokoli obzvlášť když je to sladké" řekla a ukázala na kabelku v rohu místnosti.  Rozepl jsem zip a vytáhl Tikki. ,,Smím ti říkat broučínka junior?" zasmál jsem se na ni a ona taky. ,,Hahahahaha- ne" řekla ta malá potvora a já ji radši odložil na okno (kdyby na mě chtěla udělat nějaký ty berušácký karate chvaty nebo tak něco). ,,Musíš odpočívat princezno. Sladké sny" řekl jsem a dal Marinette pusu na čelo. Vzal jsem Tikki a odrážel jsem se na tyči domů.

Tato kapitola je krátká a o ničem, protože dneska v tom mozku fakt nic nemám 😂😂😂. Rozhodla jsem se že nová kapitola bude každou sobotu takže za týden ahoj! 😀 (příští kapča by měla být o Tikki a Plaggovy takže se asi máte na co těšit)
Credit to Chloeinka (picture)