The fight story about us

Gramofon

Z pohledu Adriena
Všem se nám do očí nahrnuli slzy.. Ale Marinette nejvíc. Po chvíli padla na kolena a slzy jí tekly jako vodopád. Pomohl jsem jí zvednout se a nabídl jí papírový kapesník. ,,Je zvláštní že jste se s ním znali osobně.. Žádné přátele neměl" řekl zamyšleně chlap co nám pověděl, že je Mistr mrtvý. ,,Smíme dovnitř? Jen na chvilku" řekla Marinette již vysmrkaná, ale oči měla od slz stále. ,,Jistě" kývl. Vešli jsme. Stále tu byl nějaký nábytek. ,,Kéž by jsme mu alespoň stihli říct, že jsme vyhráli.. Mohl by zemřít v míru a pokoji" řekla Isabelle a ukápla jí další slza. Já s Marinette jsme se taky neudrželi. Mari stále brečela. Měla s Mistrem Fu daleko větší vztah než já i Isabelle dohromady. Obejmul jsem ji zezadu a přitom ji hladil po vlasech. ,,To bude dobrý.." špitl jsem ji do ucha. ,,Promiňte, že ruším ale..." muž (zřejmě patřil k pohřební službě či co) věděl do místnosti ,,vy jste Marinette Dupain-Chengová?" zeptal se. ,,Ano to jsem" kývla Mari. ,,Oh tak pro vás tu zbyl nějaký dopis.. Zřejmě ho pan Fu napsal než zemřel" řekl a podal jí ho. Byl stále nerozbalený. Muž odešel ven, Marinette dopis otevřela a četla.
Drahá Marinette,
vím, že až si toto přečteš budu už po smrti. Hlavně nademnou neplač, už jsem měl na čase.. Věřím také, že pokud tohle čteš Pávice už je poražena. Proč že tomu věřím? Ah Marinette vždycky jsem věděl že to zvládnete a určitě jsi v tom také sehrála svou roli, i když si připadáš bezmocná. Gratuluji vám všem. Také chci tobě a Adrienovi odkázat Gramofon (kód je napsán na druhé straně) a knihu- ty víš jakou (je schována za gramofonem). Vím že se na vás můžu spolehnout a tak vás prosím, najděte pro tyto věci strážce.. Dejte to komukoli, komu věříte. Přeji, ať se ti narodí krásné, chytré a zdravé dítě a ať s ním nemáš moc starostí. Škoda že se ho už nedožiji, ale už teď ho miluji. Pozdravuj ode mě Adriena a Isabelle. Mám tě rád Marinette alá Beruško.
Mistr Fu
Marinette se původně snažila číst nahlas, ale slzy jí v tom zabraňovali. Když dočetla otočila papír a tam byly nakreselny nějaké čudlíky a některé zvýrazněné. Dala to přečíst mně s Isabelle. ,,Proč nám chce odkázat nějakej gramofon a dát ho strážit? A co znamená ten kód?" zeptal jsem se později. ,,Jsou v něm mirákula. A ten kód vzadu je na něj. Půjč mi ten papír" řekla a já jí ho poslušně podal. Přihlížel jsem, když Marinette nějakýma tlačítkama otevřela gramofon. Nahoru vyjela bedna s mirákuly. ,,Bello máš u sebe to mirákulum Pávice?" zeptala se Marinette klidně. ,,Jasně" řekla Belle a podala ho Mari. ,,Dopřejme pro Mistra Fu minutu ticha" řekla Marinette a všichni jsme souhlasili. Po chvíli jsme vyšli i s gramofonem a knihou ven.
Po pohřebu
Z pohledu Isabelle
Je to už pár dní co Mistr Fu umřel. Všechny nás jeho ztráta zasáhla, ale Marinette nejvíc. Já teď stojím na zahradě sídla Agrestů. Adrien je moc milý, že i přes to všechno mě nechal bydlet s ním. Zrovna zapadá slunce. Červená oblaka zalila oblohu, zář slunce se pomalu ale jistě ztrácí z dohledu a lehký vítr si pohrává s mími vlasy. V tu chvíli mnou vířilo tolik emocí. Stála jsem na takovém menším kopečku, když v tom za mnou přišel Adrien. ,,Dost věcí teď bude jinak co?" řekl a já mlčky přikývla. ,,Je to nádhera" řekla jsem po chvíli ticha a kývla na západ slunce. ,,Jo to je. Podobnou chvíli už jsem zažil, ale s mojí přítelkyní" zasmál se Adrien. ,,Přítelkyně co mlátí superpadouchy pánvičkou a ségra co by zabila všechny kvůli jedný psychopatický mámě.. Furt je to skoro to stejný" řekla jsem a tentokrát jsme se zasmáli oba. ,,Adriene, chci ti poděkovat za to, že jsi mě tu nechal s tebou bydlet a taky Marinette za oblečení co mi poskytla. Moc si toho vážím" řekla jsem a Adrien kývl na styl: není zač. ,,Už jste se domluvili komu dáte strážit mirákula?" řekla jsem a Adrienovi bylo hned jasné o kom a o čem mluvím. ,,Ano" usmál se. ,,Opravdu? A komu?" divila jsem se, že mi to neřekli dřív. Možná ale, právě proto za mnou přišel. ,,Tobě" řekl a chytl mi ruce. Nevěděla jsem co říct. ,,Adriene.. Je to sice pěkné, moc si toho vážím, ale nemyslím si že jsem na to ta pravá.. Všechny jsem vystavila nebezpečí, málem jsem zabila tvoji přítelkyni a třeba v té nemocnici kvůli mě lidé přišli o život.. Radši si je nechte, nejsem hrdina jako vy.." řekla jsem nervózně a sklonila hlavu. Adrien se jen zase pousmál. ,,Z toho všeho co jsi udělala sis vzala poučení a přestala jsi s tím. To by zvládl jen pravý hrdina. Pravý hrdina nepotřebuje mít mirákulum.. Ty ho k tomu nepotřebuješ. Máš všechny předpoklady. Pravý hrdina musí mít rozum a hlavně.. Srdce" řekl Adrien filozoficky a v poslední větě vydechl porozuměním. ,,A to ti řekl kdo?" zazubila jsem se. Nemyslela jsem si, že by tu větu vymyslel teďka hnedka jen tak z hlavy. ,,Jeden moc moudrý stařík" usmál se Adrien a oboum nám s úsměvem ukápla slza. Oba jsme věděli o koho se jedná. Otočili jsme se k nebi a slunce zrovna zapadlo. Tato kapitola našeho příběhu právě skončila.
Už zbývá jenom napsat epilog huhuu!
Jsem ráda že tuto věc už dopíšu.. Fiiiha.
Nechci hned po tom psát další díl o Marinettiném dítěti atd. nechám si to na později. Všechno vám řeknu v popisku u epilogu.
Právě jsem na horách, ale vy to asi čtěte až v sobotu protože moje data mi zřejmě nedovolí to vydat (stejně to jdu skusit). Teď jsem se pro psaní zapálila takže zatím asi čekejte víc kapitol než jednu týdně (hned po tomto jdu psát další a po ní další knihu lol). Zatím ahojda ❤️.
PS: pro jednou jsem zase použila jako obrázek můj menší edit no 😅.