The fight story about us

Zmatení

Ze strany Marinette
,,Ale jak? Jak můžeme zachránit Plagga a získat zpět kocourovo mirákulum, když já jsem bezmocná a Adrien nemá... mirákulum?" řekla jsem když jsme vedli rozhovor s Mistrem Fuem. Stále věřil že to zvládneme, ale asi nechápe že teď jsme bezmocní.. ,,Vy něco vymyslíte. Stále jste superhrdinové a to že nemáte schopnosti neznamená, že jste bezmocní. Pravý hrdina musí mít rozum a hlavně srdce. Teď už běžte" řekl a začal zase meditovat. Někdy mě tyto moudra pěkně štvou.. Rozum a srdce má kde kdo.. Jsme teď úplně obyčejní nebo spíše jsou všichni superhrdinové, možná i lepší než my. Takto jsem přemýšlela mezitím co jsme s Adrienem mlčky stáli před domem Mistra. ,,Takže.. Co teď?" přerušil Adrien chvíli ticha. ,,Já mirákulum stále mám" řekla jsem a nadechla se abych vyslovila ty slova. ,,Ne!!" zakřičel Adrien dřív než jsem stihla něco říct a chytl mě za paži abych nikam nešla. Zděšeně se na mě díval. ,,Tobě snad nevadí, že Plagg právě trpí?!" vyštěkla jsem na něj, odtrhla paži z jeho sevření a šla v před. Adrienovi se nahrnuli slzy do očí. ,,Nechci ztratit i tebe" řekl po chvíli. Zastavila jsem se.. otočila jsem se.. a políbila ho. Bylo to od něj pěkné jak se stará. Ale já věděla že mě neudrží na dlouho.
Ze strany Plagga
Seděl jsem v kleci a jedl camembert co mi sem odhodila ta blondýna. Nevím proč, ale už ani ten camembert si teď nedokážu vychutnat..
Poznámka autorky:
To protože ti ho beztak ta mrcha nekoupila v Kauflandu jak Adrien, ale čórla někde u vietnamců! (nic proti vietnamcům)
Zpět k příběhu :D
Asi protože jsem už byl úplně zoufalý co se mnou bude.. A taky s Tikki. Nedokážu se odsud dostat sám a ostatní mi nemůžou pomoct. Z mého přemýšlení mě vytrhla osoba co vešla do místnosti. Byla to ona. Ta co jim chce ublížit. Vypadalo to že si jde nabrousit dýky. ,,O co se snažíš?!" zakřičel jsem na ni a vletěl na mříže. ,,Nikdy nevíš kdy se tu objeví vetřelci. A navíc bude potřeba získat další mirákulum" ušklíbla se. Zamyslel jsem se. ,,Na co ti to mirákulum vlastně bude?! Uvědomuješ si doufám do čeho jdeš!" řekl jsem a vzpomínal na všechny ty legendy o ultimátní síle. ,,Ovšem že vím. Až získám zpět svou rodinu bude vše tak jak má být.. A já nebudu muset trčet s tebou v tomto rozpadajícím se domě.." odfrkla si. Tak moc bych si přál aby mi prozradila víc.. ,,Kdo vlastně jsi?" zeptal jsem se na rovinu. Nad mou otázkou se zasmála. ,,Jsem kocourova minulost, přítomnost i budoucnost. Jsem ten kdo se nezastavil, nezastavuje ani nezastaví. Jsem s tebou a ním spojena víc než jsi myslíš. Mirákula jsou součástí mého života a také jeho smysl. Také vím víc než ostatní" řekla nakonec. ,,Hádanky..." zamrmlal jsem si pod vousky. Minulost.. Nezastavitelná.. Jsem s tebou a ním spojena víc než si myslíš.. Koho myslela tím ním? Mirákulum? Adriena? Co za typ vědění máš na mysli? Jak je tvůj život spojen s mirákuly? Hlavou se mi honilo tolik otázek. ,,Vidím že jsi zmatený, ale toto ti bude muset stačit. Nemůžu ti říct víc.. Mám totiž pocit, že dnes v noci budeme mít návštěvu" zašklebila se, zaťukala na ucho (jakože náušnice), zavázala mi pusu a ruce a vyrazila do ulic Paříže. V tu chvíli jsem měl největší strach.
Z pohledu oné blondýny u které nemůžu říct její jméno :D
Vyskočila jsem z okna a vyrazila do ulic Paříže. Skákala jsem po střechách a připadala si jako pták. Jako pták který tančí s ladnými doteky země, až létající pták. Nevím kde jsem se toto naučila. Zřejmě to je po matce. Z děcáku to tedy rozhodně nemám.. Zaměřila jsem cíl. ,,Pekárna Dupain-Chengových" řekla jsem si pro sebe a zašklebila se. Vím že tam bude i s Adrienem a byla by hloupost vloupat se tam a získat mirákulum na vlastní pěst. Nene.. Mirákulum si hezky přijde za námi. Pomyslela jsem si a prolétla kolem okna Marinette Dupain-Chengové. Svítilo se tam a všimla jsem si že se na mě zkrz okno podívala. Pár metrů dál jsem se zastavila a podívala jsem se za sebe. Adrien odchází z domu.. Už mu řekla ať jde pryč.. Beruška je na balkóně.. Jde za mnou. Všechno jde přesně podle plánu. Pomyslela jsem si a rozběhla se přímo k mému úkrytu. Beruška mě stále pronásledovala. Musela jsem zpomalit viděla jsem, že berušce její těhotenství trochu zavazí. Úkryt už jsem viděla před sebou.
Z pohledu Plagga
Čekal jsem co se stane když v tom ta holka skočila do místnosti oknem. Měla na sobě úšklebek co nevěstil nic dobrého. Neměl jsem ani páru co se tu děje když v tom jsem v okně uviděl v dálce berušku jak se sem blíží. Podíval jsem se na tu holku a ta si nachystala dýky. ,,Ne!! BERUŠKO!!! NECHOĎ SEM!!! JSEM V POŘÁDKU!!!" snažil jsem se zakřičet, ale bylo slyšet jen mumlání přes šátek. ,,Ticho.." řekla jen a vyhlížela ze stínu berušku dál. Když dorazila Marinette do místnosti, snažil jsem se v panice něco říct, ale vůbec mi nebylo rozumět. ,,Plaggu!! Bože co ti to udělala?!"
Poznámka autorky:
Nedávala mu camembert z Kauflandu!! =(
Ne, já už toho fakt nechám 😂
Mezitím jsem viděl jak ta blonďatá hlava pomalu vychází ze stínu a blíží se k berušce a zpanikařil jsem ještě víc. Pořád jsem se vrťel a snažil jsem se něco říct ale marně. Beruška se na mě jen nechápavě podívala a rozvázala mi přes mříže pusu a já se pořádně nadechnul. ,,Za tebou!!!!!" zakřičel jsem a beruška se na poslední chvíli otočila. Ta holka se zrovna napřahávala s dýkou, ale beruška stihla uhnout. Dýka se tedy nakonec zapíchla do zámku od mé klece a ten se rozbil. Byl jsem konečně volný. Ale to nebyl konec. Ta psychopatka totiž berušku odhodila na zem a vypadalo to že je všechno v koncích když v tom někdo vtrhl do místnosti a postavil se mezi ty dvě. Byl to Adrien. ,,Jestli chceš zabít ji musíš zabít i mě" řekl, stál a trval si na svém. Blondýna couvla. ,,Neporazíte mě tak lehce jako Lišaje" řekla nakonec, vyskočila oknem a zmizela. Marinette se detransformovala, Adrien ji vzal do náruče a odnesl domů. Podle Adrienova výrazu jsem pochopil, že má plán.
Po dlouhé době kapitola s 1000+ slovy juchů :D.
Ano, ano vím teď je to spíš action než love story, ale nebojte to action brzy skončí... A navíc si myslím že to, jak se Adrien zachoval je dost love story takže gut :3.
Taky bych si s vámi chci o něčem pokecat.. Vím že dneska se už moc na wattpadu nehlasuje a ani nekomentuje, ale u mích knih to fakt viditelně pokleslo.. To jde ta moje kniha tak moc do s*aček? Poslední dobou u mě komentuje jen jeden člověk (a jsem ti za to moc vděčná děkuju ❤️) a hlasování taky nic moc. Takže se chci s vámi na něčem domluvit. Pokud tady na této kapitole bude alespoň 10 hlasů a 5 komentářů (ne že budete spamovat kraviny 😂😂) tak se pokusím knihu napsat dřív než další sobotu. Doufám že když jsem vám to takhle řekla tak nebudou jen samé views :D. Takže hlasujte, pište názory a zatím ahoj ❤️.