The fight story about us

Spojenectví

Z pohledu Isabelle
Je toto opravdu to co chceš? Která cesta je ta správná? Řekněme že přijmu Adriena.. Co mi ona udělá až to zjistí? Chci proti ní bojovat a riskovat život? Zabít a přežít nebo nechat přežít a vystavit se smrti..?
Zničehonic jsem se ocitla opět u Kocoura. Mluvil a pak mi podal ruku. Nevěděla jsem co udělat a pomalu ji natáhla. Potom jsem si ale uvědomila, co se může stát. Rychle jsem ji odtrhla. Chtěla jsem utéct. Když v tom jsem ucítila dotek na mé ruce. Všechno to bylo tak reálné. Podívala jsem se na ruku a zjistila, že si ji podala s tou Adrienovou. ,,Ne!!" zakřičela jsem a snažila jsem se ji odtrhnout. Bylo pozdě. Zničehonic Adrien i jeho úsměv zmizel a zmizela s ním i celá Paříž. Okolo mě se objevila jenom temnota. Byla jsem tam sama dokud se přede mnou neobjevil obří obraz mámi. ,,Zklamala jsi mě. Ty víš co tě čeká" řekla a se smíchem se na mě vrhla. Viděla jsem jen jak se její hlava ke mně rychle přibližuje. Dál už jsem neviděla nic. Stále jsem však cítila ten dotek ruky.
,,AAAAAAAA!!" zakřičela jsem a rychle jsem si sedla. Rychle jsem i dýchala. Uvědomila jsem si že jsem ve svém pokoji. No, spíš v nějaký další opuštěný starý díře kde se schovávám. Byl to jen sen... Oddychla jsem si. V tom jsem si ale uvědomila, že mě něco stále drží za ruku. Ztuhla jsem a pomalu se otáčela. ,,Ale Bello, mě se přece nemusíš bát" řekl známý ženský hlas. Škubla jsem sebou. ,,Mami? Já se nebojím" řekla jsem se strachem v hlase samozřejmě.. Jsem tak špatná herečka. ,,Ale prosimtě. Klepeš se jak ratlík a ze spaní jsi křičela: mami prosím nezabíjej mě!" řekla a mile se zasmála. Nepřipadá mi taková, jak Adrien říkal.. ,,Neboj se zlatíčko, nic ti neudělám. Pokud tedy nechceš obrátit" řekla a náhle zvážněla. ,,Ne to ne.. Jsi má matka a chci tě zpátky, ale já nechci aby se něco stalo bratrovi.." řekla jsem a poklesla hlavou. Nechtěla jsem vidět její pohled. ,,Chápu tě.. Taky by pro mě ztráta Adriena nebyla nejlepší.. Ale.." začala a nemluvila dál. ,,Ale?" řekla jsem opatrně. ,,No dobrá" vzdychla máma. ,,Můžeš mu dát šanci. Promluv si s ním převeď ho na naši stranu. Nesmí být slabý jako tvůj otec. Pokud uspěješ, nechám vás oba bojovat se mnou po mém boku. Ale pokud ne.. Neručím za vás oba" řekla chladně. Nevím o co jí jde... Když mluví se mnou je tak.. Milá.. Ale jakmile dojde na mirákula, vypadá to že by mě klidně i zabila. ,,Beru" řekla jsem a potřásla si s ní rukou. Co jiného jsem měla dělat..
Z pohledu Marinette (další ráno)
Ležela jsem společně s Adrienem v mé posteli. Ležela jsem mu v náručí a on si hrál s mími vlasy. ,,Tak hele. Pozvala jsem tě ať u mě přespíš jen kvůli tomu, abych z tebe vykopala co skrýváš. Už je ráno a ty pořád mlčíš jako hrob!" postěžovala jsem si a Adrien se mírně usmál. ,,Co je?" řekla jsem jen tak na oko načučeně. ,,Oba dva víme, že jsi mě jsem nepozvala spát jen kvůli tomu" zasmál se. ,,Hej!!" zrudla jsem mezitím co Adrien dostával záchvaty smíchu. Vlepila jsem mu facku a následně ho políbila, jak už to mám ve zvyku. Z toho malého polibku mě začal líbat. Jasně.. Klasický chlapy.. Když po tobě holka něco chce prostě jí zlíbej ona na všechno zapomene.. Problém je, že na mě to vždycky zabere. V tom se ode mě Adrien odlepil. Pomalu jsem otevřela oči a podívala se na něj. Díval se do okna. Pomalu se zvedal ale z toho okna nespustil oči. ,,Co.. se děje?" zeptala jsem se opatrně, zvedla se a šla za ním. ,,Já.. Už musím jít Marinette. Promiň, rád bych zůstal déle.. Ahoj" řekl, dal mi pusu na čelo a rychle vyšel nahoru na balkón. Když jsem na něj vylezla už jsem viděla Černého Kocoura jak skáče od mého domu. Co to sakra bylo?!
Z pohledu Adriena
Jsem si jistý že jsem ji viděl. Proč se musí pořád vochomítávat v okně?! Nemůže za mnou prostě jen.. přijít? Přemýšlel jsem, mezitím co jsem skákal směrem kterým jsem viděl, že šla Isabelle. Najednou jsem ji uviděl. Stála na střeše, tentokrát otočena ke mně. Skočil jsem k ní. ,,Adriene!! Musíš se přidat ke mně a mámě!" řekla a chytla mě za ramena. ,,Cože?! Proč bych to jako měl dělat? A já si myslel že dostaneš rozum!" řekl jsem a vytrhl se z jejího sevření. ,,Adriene, ty to nechápeš! Pokud se k nám nepřidáš zničí nás oba!" řekla a objevil se jí v očích strach. ,,Budeme bojovat!" řekl jsem jasně. ,,Potom dopadneme stejně. Adriene, ona si nás najde a nic ji nezastaví" řekla Isabelle. Zakroutil jsem očima. ,,O tobě se taky říkalo že tě nic nezastaví. Ovšem teď utíkáš z boje" pozvedl jsem obočí. ,,Teď je to jiné" řekla a založila ruce. ,,Jo aha.. Teď nejde o život jen ostatním ale i tobě" prskl jsem. ,,Mně šlo o život i před tím! Máma mě do toho nutila už od doby, co jsem na Marinette musela poslat Ki-" začala a zbledla. ,,Kima?! KIMA?! Kim znásilnil Marinette jen protože jsi ho ty poslala?!" zakřičel jsem na ni. ,,Měla jsem na výběr?! Chci zpátky svou rodinu!!" zakřičela na mě a opět se rozbrečela. Je tak emocionální.. Je mi jí líto i přes to všechno co udělala. ,,Půjdeme do toho společně. Já věřím, že nám máma nic neudělá. Ne, když s ní promluvím jako s tebou. Věřím, že ve vás obou je světlá stránka. Prosím. Pojďme bojovat společně za naši rodinu sestři" řekl jsem a podal jí ruku. Nastala podobná situace jako předtím- až na to, že tentokrát si na to se mnou plácla. Potom mě rychle obejmula. Vůbec jsem to nečekal, ale nechal jsem si to líbit. Poprvé v životě mám rodinu, která je tu pro mě když ji potřebuji. ,,Adriene?" ozval se známí holčičí hlas. Byla to Marinette. Vykukovala na nás ze žebříku který vedl na tuto střechu. ,,Marinette! Ty.. To nechápeš, není to tak jak to vypa-" začal jsem, ale Marinette mě zarazila. ,,Já vím že je to tvá ségra ty hloupé kotě, jsem tu už od začátku celého rozhovoru.. Spíš jsem naštvaná že jsi mi to všechno neřekl" zasmála se. ,,Jsem ráda že tě vidím, když na tebe nemusím posílat opilý středoškoláky nebo tě zabít" zasmála se Isabelle. ,,Jsem Isabelle. I když.. To už asi víš. Říkej mi ale Belle" řekla "Belle" a podala Marinette ruku. Marinette se na ni chvíli nevěřícně dívala, ale nakonec se taky usmála a ruku jí podala. ,,Je čas toto všechno skončit" řekl jsem a holky se mnou svým drsným úsměvem souhlasili.
Poslední dobou se nějak divně rozepisuji.. Asi mám konečně co psát 😂😂. Doufám že se vám kapitola líbí a u další ahoj ❤️.