The fight story about us

Po všech těch letech

Z pohledu Plagga
,,Jdu s marinettinými rodiči za Marinette do nemocnice Plaggu, zvládni to tu s broučínkou junior ok?" řekl Adrien ve spěchu a soukal se do lehkého hnědého kabátu. ,,Nejsem broučínka junior!" vřískla malá Tikki, která toho očividně měla už plné zuby. ,,Tak malá broučínka?" ,,Ne!" ,,Má dáma junior?" ,,NE!" dohadovali se. ,,No dobře, dobře tak jsi malá otravná potvora. Camembert máš v šuplíku Plaggu a Tikki tam má pár sušenek. Zatím ahoj!" řekl Adrien. ,,Nenechávej mě tu!" zakřičel jsem na poslední chvíli, ale bylo pozdě. Dveře se mi zabouchli před nosem. Zklamaně jsem si sedl na stůl kde seděla Tikki. Nastala dlouhá chvíle ticha. ,,Taaak.. Jak se po všech těch letech máš?" pousmál jsem se. ,,Mohlo by být líp.. Ale díky za optání" řekla s nepřítomným výrazem. ,,Viděla jsi v poslední době nějakého jiného kwamiho?" zeptal jsem se abych nějak započal tento zatím bezvýznamný rozhovor. ,,Ano, Wayzze. S Marinette chodíme na návštěvy za mistrem Fuem a luštíme šifry knihy" odpověděla Tikki. ,,Ten chlápek ještě žije?!" vyvalil jsem na ni oči. Probodla mě očima a já radši už mlčel. ,,No a jakpak se Wayzz má? Toho týpka jsem neviděl už... Eeee.." zarazil jsem se. ,,Stovky let" doplnila mě Tikki. ,,Stovky let, no ovšem! Ten čas ale letí.." řekl jsem. ,,Wayzz se má dobře.. No a co je nového u tebe? Něco nového? Nebo stále jen sýr..." odfrkla si. ,,Hej toto jsme už probírali před lety... Vím že existují lepší věci než sýr, nejsem tupý!" bránil jsem se. ,,Jo vážně? Pamatuješ před pěti sty lety? Já jsem visela ze skály na větvičce a vedle mě tehdejší sýr. Zachránil jsi ten sýr Plaggu!" vztekala se Tikki. ,,Tikki... Ty umíš lítat" řekl jsem s výrazem jakože: děláš si sakra srandu? ,,No... Ale.. To už je vedlejší! Tady jde o princip!!" řekla ta malá agresivní potvora. Stále jsem se na ni díval jakože o co go.
,,Přiznej to!! Nic ti nikdy nebylo milejší než sýr!"
,,Vždyť ještě nedávno sýr ani neexistoval!"
,,To ti chyběl smysl života co?!"
,,Panebože Tikki!"
,,Tak co?!"
,,Co co?"
,,Co je podle tebe lepší než sýr?!"
,,Ponebože Tikki..."
,,Chci slyšet odpověď!"
,,To se budeme hádat kvůli sýru?"
,,Tady jde o princip!"
,,Jdi do háje s tím principem!"
,,Už mi odpovíš?!"
,,Tikki.."
,,Ja stále čekám!"
,,Přestaň prosím.."
,,Nemůžu uvěřit jak můžeš..."
,,TY!!" zakřičel jsem a nenechal Tikki ani domluvit. ,,C-cože?" zarazila se a začala se červenat. ,,Ty pro mě máš největší cenu! Víš jak je to těžké tě po těch letech potkat po tom co se stalo? Mé city k tobě se nezměnili!" mluvil jsem dál a poté nastalo trapné ticho. ,,Snažím se ze všech sil naštvat se na tebe a zapomenout a ty mi pak uděláš toto?" řekla Tikki a nahrnuli se jí slzy do očí. ,,Tikki... Já.. Promiň" omlouval jsem se, protože mi došlo co jsem způsobil. ,,Pamatuješ co se říkalo.. Kwami nikdy nemůže mít tak velké city jako člověk. Kwami nemůže milovat" povzdechla Tikki. ,,Lidi toho napovídají.. Myslím si, že tu teď předvádíš dost velké city a vím že má láska je skutečná" řekl jsem a Tikki pozvedla hlavu. ,,Láska ke camembertu?" zakřenila se. ,,Haha..." zasmál jsem se ironciky. ,,Myslíš si že to může fungovat...?" zeptala se Tikki. ,,Nevím, s prázdným žaludkem se nedá přemýšlet.. Nejdem se najíst?" zakřenil jsem se tentokrát já. Souhlasila. Vytáhl jsem Tikki sušenky a mně camembert. ,,Chceš kousek ochutnat? Nemusíš pořád žrát jen sýr" usmála se na mě Tikki a podala mi kousek sušenky. Podíval jsem se na to jako na radioaktivní odpad a nakonec si vzal. ,,Blé sladký.. Zkus toto to je pořádný žrádlo!" řekl jsem a podal Tikki kousek camembertu. Podívala se na to jak na chcíplou myš s hlavou chloé bourgeoisové a ochutnala. Jedla to a tvářila se u toho jak u božího mučení. ,,Tobě to nechutná že" řekl jsem. ,,Ale anoo" řekla s plnou pusou protože to očividně nechtěla polknout. Jak to zadržovala nahrnuli se jí slzy do očí a vypadala jakože to brzo vyzvrací. Otočila se a vyplivla camembert z pusy do květináče. Když se otočila zpátky pozvedl jsem obočí. Usmála se na mě jakože ,,nic jsi neviděl" a já zakroutil očima. ,,Posliš Plaggu.. Omlouvám se že jsem po tobě řvala kvůli tomu sýru. Chovala jsem se trapně. Nic mě nenapadlo, zpanikařila jsem.." omlouvala se Tikki. ,,Myslím si že z tohoto rozhovoru jsme byli nervózní všichni. A vlastně jsi měla i trochu pravdu.. Možná že jsem na camembertu až moc závislý.. Ale nemysli si že přestanu!" řekl jsem a Tikki se zasmála. ,,Zapomeňme na tento rozhovor... Prosím" usmála se. ,,Souhlasím" řekl jsem a ukousl si kousek camembertu. V tom se otevřeli dveře. Byl tam adrien. ,,Jo jasně jsem tu brzy Marinette potřebuje spát, její otec mě nezabil ještě mi poděkoval. Nemusíte se ptát" smál se Adrien ještě než jsem se stačil vůbec nadechnout. V tom mi Tikki vzala kousek camembertu a v klidu ho snědla. ,,Co to děláš?" zeptal jsem se udiveně. ,,Říkala jsem si, že by ti asi udělalo radost kdybych si jeden dala" usmála se na mě. ,,Jo super. Měl bych ovšem větší radost kdyby jsi mi ho nesežrala a já bych ho mohl sníst" řekl jsem. ,,Z toho si nic nedělej, on je takhle nabručenej vždycky" smál se Adrien. ,,Jo jasně... Vždycky" usmála se Tikki.

Moc se omluvám že kapitola nevyšla v sobotu, ale už jsem vám to vysvětlovala l.