The fight story about us

Ztracené mirákulum

Ze strany Marinette
,,Já nemůžu! Paříž mě potřebuje!!"
,,Paříž se bez tebe obejde, ale ty bez odpočinku ne!"
Uběhlo pár týdnů od hořící nemocnice. Od té doby nebylo po blonďaté dívce ani vidu, ani slechu. A co dělala kouzelná beruška mezitím co po Paříži běhá nějaký vrah? Sedí v pokoji na gauči a hádá se s přítelem!!
,,Jako pařížská superhrdinka musím chránit Paříž v tísni a těhotenství mi v tom nezabrání! Já to zvládnu!" řekla jsem, prudce se zvedla, zamotala se mi hlava a rychle jsem se chytla stolu. Adrien jen pozvedl obočí. Podívala jsem se do země a vlasy mi spadly do očí. Stekla mi slza po tváři a spadla na zem. Připadala jsem si tak bezmocná. Tak k ničemu.. Adrien si všiml mého trápení a objal mě. ,,Tak to nedělej pro sebe.. Dělej to pro mě.. Prosím. Nechci aby se ti něco stalo" řekl. ,,Dobře.." řekla jsem po chvíli a objala ho taky. No super. Takže beruška už byla oficiálně mimo hru. ,,Tak já už půjdu. Ahoj" řekl Adrien, dal mi pusu na čelo a odešel. Potom nastalo nekonečné období dělání domácích úkolů..
Až jsem to dodělala máma mě zavolala dolů ať pomůžu v pekárně. Prodávala jsem dole v krámku a pak mě máma poprosila ať jdu do bytu pro čerstvé croissanty. Otevřela jsem dveře do kuchyně, osvícené pouze tlumeným světlem zapadajícího slunce. Vypnula jsem troubu, vzala si chňapky a vytáhla plech s croissanty. Cosi se zašustělo za oknem. Trhla jsem sebou a pohled se mi zastavil na okně. Udělala jsem letmý krok vpřed. V tom se tam mihla postava: blonďatá postava! Ze snahy utéct jsem zakopla o svou nohu a spadla na dřez. Chvíli jsem se dívala na místo kde před chvílí byla. Zhluboka jsem dýchala. Všechno se mi to vybavilo.. Oheň. Nemocnice. Dívka s dýkou stojící v okně.. Byla to ona. Přiběhla jsem k oknu a rozhlédla jsem se. Byla pryč. Srdce mi tlučelo čím dál tím víc a já se dala na útěk zpátky do krámku. Bože Adriene kde jsi když tě potřebuji.. Zasténala jsem v duchu když jsem běžela dolů po schodech. Vtrhla jsem do obchůdku a rodiče se na mě zděšeně podívali. Chvíli jsem zhluboka dýchala a pak jsem se snažila uklidnit. Tady jsem v bezpečí, tady jsem v bezpečí... Říkala jsem si. ,,Drahoušku, kde máš ty croissanty..?" zeptala se máma a ustaraně se na mě podívala. Nemohla jsem promluvit.. Nevím proč se té holky tak moc bojím, jsem přeci ta neohrožená beruška.. Já jen... Všechno co se stalo v té nemocnici bylo pro mě takové trauma.. ,,Marinette děje se něco?" zeptal se táta. ,,T-to je v pořádku.. Půjdu si lehnout" řekla jsem a odešla zpátky nahoru. Wow... Kdo by řekl že pařížská superhrdinka bude mít radost že i přes strach dokázala promluvit.. Řekla jsem si a zalezla do své postele. Mezitím co jsem spala jsem ani nevěděla co všechno se teď v Paříži odehrává... Někdo se totiž blížil k domu černého kocoura.
Ráno jsem se probudila s radostí že žiju, ale se smutkem že všechno co se poslední dobou stalo nebyl jen zlý sen. A bylo to ještě horší. Cinkl mi mobil s tím že mám novou zprávu. Nová vlna paniky mě zaplavila když jsem si ji přečetla.
Adrien Agreste:
Plagg a moje mirákulum.. Jsou pryč!!!!
Tak a tady definitivně končila veškerá sranda.
Omlouvám se že kapitola nevyšla dřív ale veškerý ten vánoční shon mi v tom zabraňoval.. 😂 Doufám že se kapitola líbila, v sobotu ahoj 💖.
PS: sorry že Marinette na obrázku nemá břicho, snad mě za to nezabijete.. Domyslete si ho 😂😂😂