Slušná dívka

A jak tohle dopadne?

Ruki

Kuchyň v Sakamaki sídle

Já a zbytek klanu jsme využili pozvánky od, Něj. Jednak nám pro něj nečinilo obtíže udělat několik obchodů a taky jsme mu dlužili svou kůži. Jo není to zrovna slušné vpadnout někomu do domu francouzským oknem ze zahrady, ale účel světí prostředky.

Hledal jsem živou duši a narazil na nějakou drobnou blondýnku v kuchyni. Velice přesně a rychle pracovala na zelenině. Musel jsem obdivovat, jak je přesná a rychlá:

„Slečno?" oslovil jsem ji. Nic, jen dál mechanicky brala další kus zeleniny. Zahlédl jsem kabel od sluchátek, došlo mi, proč nereaguje. Položil jsem ji ruku na rameno. Ona se otočila tak prudce a v dlani stále nůž. Ani mi nedošlo, že mě pořezala, protože jsem právě našel Yamiko, co mi dluží službičku! Už sem tu malou couru chtěl chytit za krk, kdy jí nůž vypadl z ruky a chytila mě za ruku

„O-Omlouvám se! Vylekal jste mě. Pojďte, musíme vás ošetřit. Nedělá se vám zle? Jak se to mohlo jen stát!" mrkala a valila oči.

Zarazil jsem se, takhle by růžovka nereagovala, ale ta podoba! Vytrhl sem jí ruku z dlaní:

„To nic není," zavrčel jsem.

„Ne to přeci nejde, jste raněn, pane," znovu pokračovala. „Posaďte se, donesu lékárničku. Je jen v poschodí v koupelně," nechápavě jsem se nechal natlačit na židli a díval se za pajdavě, mizející sukní a naprosto pošahaných papučích.

Kou

Hlavní schodiště v Sakamaki sídle

Scházel sem po schodišti, nenašel jsem nikoho, tedy, Jeho.

Kdy do mě vrazila nějaká dívčina. Přesněji jsem skončil v lehu na schodech s ní na sobě. Usmál jsem se:

„Jsi v pořádku, koťátko."

Zvedla ze mě hlavu a já se topil v různých tůňkách, které rozhodně patří jedné velice nebezpečné kočičce. Rychle sem zesílil stisk na jejích pažích.

„Ach ne, co to se mnou dnes jen je? Nezranila jsem vás pane? Omlouvám se, ale asi vám nedokáži pomoc vstát," kajícně klopila oči. To přece není reakce malé dračice ze stok? Tohle je holčičí chování. Posadil jsem se, ale ještě si ji podržel.

„Pane, prosím, já musím, on tam," blekotala. Kdy přišel k patě schodiště i Ruki.

„Už jsem říkal, že to nic není."

Teprve teď sem si všiml, že holčina má obvázanou nohu a bratr rozříznutý rukáv.

„Co to je?" ukázal jsem na něj. Ona stála, hlavu sklopenou:

„Za to můžu, ..."

Ruki, ji přerušil:

„Byla to moje chyba, slečna o mě nevěděla."

Tak do prdele, od kdy se takhle chová? To není jeho běžný chování! Odněkud došli Yuma a Asuza.

„Co se tu děje?" zeptal se hromově, „zas se tu flákáte, hrabátka?"

Nenechal si ujít možnost provokace.

„No nevím co se tu děje? Ale asi jsem se zbláznil, nebo spíš on," kývnul jsem k Rukimu a pustil tu holčinu, co se pomalu stávala neviditelnou, „a než se zeptáš, je jí jen hodně podobná. Ale nevypadá to, že je to ona."

„ Můžete mi říct, co tu chcete?" Ozvalo se nám za zády, kde stála šestice, Jeho, synáčků.

„Ahoj. Co by, pozval nás a my přišli," odpověděl jsem a nahodil pózu. Jsem zvědavý, jak tohle vyřeší.

Yui

Kuchyň v Sakamaki sídle

Jak jsem se otočila a tak nějak se podvědomě ohnala kudlou v ruce, mi došlo, koho to, do zkurvený prdele, vidím.

Jo, Ruki z motorkářskýho klanu. Mukami, si říkaj. Hrajou si na rodinu, asi ty jejich skutečný fakt jsou na hovno, jako nás ostatních. Moc dobře jsem viděla ten záblesk, kdy ve mě poznal Yamiko-chan, rychle jsem upustila nůž a chytila ho za ruku:

„O-Omlouvám se! Vylekal jste mě. Pojďte, musíme vás ošetřit. Nedělá se vám zle? Jak se to mohlo jen stát!" Jasně, jak jsem se mohla zachovat tak debilně, a nechat mluvit svoje instinkty dřív, než rozum! Jsem to kráva, a co on tu do píče vlastně chce!

Mrkala jsem a valila oči, jen abych jeho pozornost rozptýlila a hodila se zpátky do role plaché, hodné Yui. Vytrhl se mi z dlaní:

„To nic není," zavrčel.

„Ne to přeci nejde, jste raněn, pane," keci, je to jen pidi škrábnutí a už skoro suchý.

„Posaďte se, donesu lékárničku. Je jen v poschodí v koupelně," položila jsem mu ruku na hrudník a zatlačila ho k židli. Koukal dost překvapeně, ale sedl si. Doufám, že cestou potkám nějakýho z bratrů a dozvím se, co se to tu děje. Chvatně jsem pajdala z kuchyně. Že já si nevzala ty berle sebou!

Hnala jsem se do poschodí, rozhlížela se po nějakém zmrdovi, jak na potvoru jsou všichni někde v prdeli! A narazila do něčího těla. A to tělo voní přesně tím parfémem co znám od jedinýho tvora a to fotomodelky Koua!

„Jsi v pořádku, koťátko." Zaševelil. Váhala jsem, co udělat. Jistě dojde k tomu samému závěru jako Ruki. Ne, tenhle den se sere a sere. Zvedla sem tedy hlavu. Jak se dalo čekat, rychle zesílil stisk abych neproklouzla. Budu mít modřiny, to je mi jasný. A ještě mě bolí ten kotník!

„Ach ne, co to se mnou dnes jen je? Nezranila jsem vás pane? Omlouvám se, ale asi vám nedokáži pomoc vstát," kajícně sem sklopila oči. Úplně slyším, jak mu to šrotuje v té hezounké hlavince. „Pane," myslím tím debile, „prosím," hovno prosím, „já musím," chci, „on tam," o něj nejde, já chci pryč! Hrála jsem vyděšenou. K jackpotu dne, se dostavil i drahoušek z kuchyně:

„Už sem říkal, že to nic není."

Fotomodelka, mě i jeho sjel rentgenovým pohledem a podmračil se. I tak, by z jeho výrazu, faninky stříkaly blahem.

„Co to je?" Ukázal na něj.

„Za to můžu, ..." chtěla jsem zahrát, žalostnou existenci. Kdy mě přerušil Ruki:

„Byla to moje chyba, slečna o mě nevěděla."

Tak do prdele, od kdy se takhle chová? To není jeho běžný chování! Odněkud došli Yuma a Asuza.

„Co se tu děje?" zeptal se hromově, „zas se tu flákáte, hrabátka?"

Jo tenhle medvěd je prostě furt svůj. A podle toho, jak se tváří fotomodelka, taky přemýšlí, co se stalo s Rukim.

„No nevím co se tu děje? Ale asi jsem se zbláznil, nebo spíš on," kývnul k Rukimu a konečně mě pustil, pokračoval v tom svém jemňounkém projevu, „a než se zeptáš, je jí jen hodně podobná. Ale nevypadá to, že je to ona."

Jasně, ale furt tomu nevěří, kurva!

„Můžete mi říct, co tu chcete?"

Ozvalo se nám za zády, kde stála šestice zmrdů. To se nemohli objevit dřív?

„Ahoj. Co by, pozval nás a my přišli." Odpověděl Kou, a zatvářil se jak na promenádě.

Proč já se dostávám do větších a větších sraček?

(Tak co, čekali jste tyto? Jste rády, že se znova objevují? Nějaká představa, jak toto setkání dopadne? Určitě budu ráda za přečtení, vote i komentář. Těším se v příští kapitole a Sajonára.)

- Edit. 18 -