Slušná dívka

Bič nebo Bitch?

Yui

Domov Komori Yui a Seiji

Jen co jsem za sebou zamkla, vrhla jsem se na přípravu večeře. Nasadila jsem si na ksicht bezstarostný a klidný výraz a zapálila v aroma lampě svíčku s pomerančovo-skořicovou vůní, která navozuje atmosféru pohodové energie.

Potřebuju, aby se fotřík ukolébal do klidu a já mohla v noci do ulic. Musím se setkat s pár lidmi, jenž mě tak zoufale hledají. Jenže to se taky nejdřív musím dostat z domu, což není tak úplně top, když má o vás rodič strach, že mu umřete.

„Yui! Jsem doma!" ozvalo se od dveří.

„Jsem v kuchyni, vítej!" zaševelila jsem, jako bych byla na prvním místě v celonárodních zkouškách z angličtiny. Netrvalo to dlouho a lehkým tlacháním o Erice a Sakuře, se mi podařilo ho odvést od myšlenek, že jsem nemocná nebo tak něco. Ve finále mě pán démonů miluje a otci zazvonil telefon. Nějaký z jeho farníků opouští tenhle svět a on tam jede, aby s ním byl v posledních chvilkách a pomohl mu do nebe nebo ráje, či kam to ti věřící chtějí.

Je čas se připravit.

Slunce zapadlo a Yui šla spát. Yamiko, se probouzí. Nejdříve obarvit vlasy, stáhnout do vysokého culíku, takže moje špičatá brada se zdá ještě špičatější a oči větší, no co ještě jim pomůžu černo rudým stínováním, nalepovacíma řasama, černou rtěnkou.

Dnes mě čeká opravdu náročný pracovní večer, takže volím černé, lesklé, upnuté latexové kalhoty a vysoké šněrovací boty z rudé kůže. Samozřejmě nemůže chybět ani můj kožený rudý korzet. Jen dnes si přes něj beru hedvábnou černou košili. Prohlížím se ve vysokém zrcadle. Ano, Yamiko je krásná, ale něco, něco.

Ta jiskřička, dokonalé zhouby, chybí.

Oko mi padne na černý splétaný kožený pásek, který je dostatečně dlouhý a dá se použít nebezpečně, jako bič.

Zapomenutá ulička s ještě zapomenutějším barem

„Dobrý večer, Haru-san," přešla jsem k bookmakerovi, šéfovi a kreténovi v jedné osobě. Ostrou svini připlou u stehna, jenže dnes je krásně na světle a celá se leskne nedočkavostí, seznámit se s něčí kůží.

„Možná se dnes na delší dobu vidíme naposledy, takže pokud je třeba vyřídit pohledávky, tak sem s prací. Mám ještě nějaké jednání."

Ne jen ten pedofilní zmetek, ale i ostatní potkani z jeho hnízda na mě koukali nevěřícně.

„Yamiko-chan! Dnešní den je splněním mých mokrých snů, nechtěla by jsi si uvázat na vodítko svého věrného psíka, Ichira?"

OMG!

Zaúpěla jsem. To, že to bude mít takovej efekt jsem fákt nečekala.

„Pse!" štěkla jsem po něm a on ztichnul: „Dej mi seznam, nebo odcházím, na hraní si najdi někoho mladšího, a tohle nemám čas."

S vážou tváří a leskem touhy v očích mi podal seznam:

„Paní."

To že je to uchylák, ale že je i na tohle? No, tak jo. Odešla jsem vyřídit pohledávky, obtloustlého psíka. Naštěstí vše šlo snadno. Možná to jaký jsem budila dojem pomohlo, že i ty nejvíce cukavé, bludné duše se chovaly slušně. Byl čas vyrazit do mého baru.

Čistší a modernější bar kdesi ve stokách

Dnes, jsem nepřišla hlavním vchodem, ale prošla jsem přes skladovací prostory, kde jsem uspokojila tutínka a splatila tak kuřbou svůj dluh z minula. Za dnešek mu jsem opět dlužná, ví to on i já, ale já s tím problém nemám. Mám jeho péro ráda, dobře se kouří a on nedělá takový zhovadilosti, že by mi ho násilím rval do krku, až bych se poblila. Takže mám čas se připravit a vzít ho až do ráje.