Slušná dívka

Pracovní název: Seru ti na to!

Yui

Stále ta stejná střecha baru kdesi ve stokách

Ti kreténi, nadopovaní testosteronem si začali poměřovat péra, měla jsem cukání, že od tama fouknu.

Určitě si myslí, jak jsem tu v pasti. Jo jenže oni netuší o mé malé únikové cestě, neb by se dalo říci k malé úctě ke svému životu?

Postavila jsem se se svou Ostrou sviní na zíďku střechy a rozhodla se:

„Jsem snad čajová konvice?" štěkla jsem po nich, a dostala nádhernou odpověď.

„Ne, paní."

Teď bych klidně moha umřít, protože jsem slyšela zázrak. Pochybuju, že jediný zmetek z téhle sedmice, kdy zodpovídal někomu, mé velikosti. Hodila jsem oko na poznačeného, zlatookého Shina:

„Dobrá. Shine, naše záležitosti odložíme až se potvrdí život na Měsíci, teď mě omluvmám nějaké jednání." Jako obvykle předstírá vznešené chování, ale nejraději by i svou kudličkou vyřízl srdce, nebo alespoň do kůže napsal své znamení. Nemůžu tvrdit, že by vztah s ním by nudný, ale strávil by nás oba a na konci by vyplivl ohořelé, zmrzačené trosky. Pravděpodobně jedna by dodýchávala a druhá byla už mrtvá.

„Yamiko-chan, ty víš, že mě chceš potkat dřív. Když to řeknu Karurovi, tak tě také bude hledat."

Poslal mi ještě vzdušný polibek a odešel středem. Nesmím zapomenout na jeho staršího bratříčka. Vypadá, že se jej nic netýká, je odtažitý a chladný, ale moc dobře vím, jak se dokáže rozpálit. Sedla jsem si na zíďku, jednu nohu svěšenou dolů ze střechy a zeptala se jich na tu otázku, na kterou tak chci znát odpověď:

„Tak už ví tahle smečka, co mi nabídne?"

Onen, co se tak utrhl na Shina, když dorazily viditelně polknul.

„Jamiko-san, odkud znáte klan zakladatelů?"

Vypálila otázku, oživlá mrtvola, nesnažíce se mi odpovědět. Nadzvedla jsem obočí a plochou stranou, Ostré svině, si poplácala o ret. Zvažovala jsem, zda odpovím, nebo odejdu...

„Dejme tomu, že byli první vlci v lese, se kterými se, Karkulka, sčuchla po tom co zdrhla z domova a před tím ještě vykradla babičku." Nehodám jim osvětlovat nic z minulosti, bylo by příliš snadné je dovést k sobě samé jen oděné ve školní uniformě. Divila jsem se, že stále stojí u dveří a nehýbou se. To mi začalo být podezřelé.

„Ne že bych stála o fyzický kontakt s některým z vás, ale prozraďte mi, proč tam stojíte?" Viděla jsem, jak se zaleskly brejle, brejlatýmu zmrdovi a kurevník v klobouku se zamračil.

„Protože některé obchody, rád domlouvám osobně," ozvalo se z poza jejich zad a na střechu vplul hubenej kocour. To když je oblečenej pro normální svět je elegán, tak teď vypadá kurevsky dobře. Schválně jsem uklonila hlavu k jednomu rameni a usmála se:

„Ale já si domluvila schůzku jen s nima. Sajonnára!" Rychle jsem přehodila přes zíďku i druhou nohu, otočila se a proskočila do vyskleného okna pod sebou. Podařilo se mi jej trefit a udělat to tak rychle, že mě nestihly chytit za ruce a vytáhnout zpátky. Dlouho jsem se nezabývala tím, jestli náhodou nemám někde odřené kolínko, nebo lokýtek. Metelila jsem si to ze schodů pryč z baru do tmavých ulic. Za sebou jsem slyšela jen pár sprostých výkřiků a dusot nohou.

Shu

„Otče, říkal jsem ti, že je to plaché," otráveně jsem popichoval fotříka v limuzíně, která nás odvážela zpátky do sídla. Tentokrát mu nedovolím, aby na mě nebo někoho z nich sáhl. Což by stejně asi nemohl udělat, protože domů nám nastěhoval nebeskou vílu.

„Už před tím řekla, že pokud bude chtít zmizí a jen tak jí nenajdeme," zafuněl jsem klackovitě. Periferií sem si všiml, že mi ostatní visí rtech. „Nevím jestli to víš nebo tušíš, ale má nějaké napojení na Zakladatele,..."

Jop, tak to poslední byla ona poslední rána po které z něj vytryskla horká krev.

„Shu! Okamžitě zopakuj to poslední!"

Vidět jeho bezchybnou masku naprosté vyrovnanosti odvát někam do prdele, to je jak dárek.

„Jen to, že když jsme dorazili na místo schůzky, tak si hrála s Tsukinami Shinem. Nevypadá to, že by jí vlastnili, ale rádi by." Moc dobře vím, že tenhle jednookej prevít a jeho bratříček jsou na žebříčku nad fotříkem. Zatím není ani jeden plnoletej, ale pak by mohl mít, Tougo, trošilinku problém.

Zavřel jsem oči a nechával si mezi tóny pobíhat dámičku, v černých upnutých kalhotách a kožené bundiče. Nemůžu říci, že by mě nepřekvapila když přehodila nohy přes zíďku a skočila dolů, zahlídl jsem, že se chytila a proskočila o patro níž oknem. Je opravdu jak duch, který prochází špínou podsvětí a zná všechny únikové cesty, nebo si i nové vytvoří. Líbí se mi ta její nepolapitelnost. Pravděpodobně nebudu sám, kdo přemýšlí o té malé.

Konečně auto zastavilo před domem. Vylezli jsme z auta, ale už od prvního pohledu, tu bylo něco špatně. Tenhle ponurý barák ve kterým číhá jen utrpení a smrt byl ještě temnější a děsivější.

„Tak co teď, otče?" nechal jsem vyběhnout otázku, abych podráždil ještě jeho smysly. Protože bylo jasně patrné, že vchodové dveře, jsou vyvrácené v pantech. Současně mi došlo, že v tom domě je malá holka, která je stejně jako ta mrcha ze stok neuvěřitelně zajímavá, ale zas úplně jinak. „Nemáš uvnitř snad drahocenný poklad?"

Místo odpovědi jsem dostal jsem pěstí. Usmál jsem se a otřel si roztrhlý ret, opět.

„Drž hubu, Shu! Vůbec nevíš o čem mluvíš. Ta holka není farářovo dítě. Jo, adoptoval ji, miluje ji, ale ona je dědička nejvyššího v hadím království. Krom toho je neuvěřitelně loajální a já jí do tohodle domu dostal, aby si aspoň jednoho z vás kreténů oblíbila."

Cejtil jsem, že mi trochu zrosolovatěli nohy, ale vyřešila to za mě nevymáchaná držka Laita:

„To jako chceš říci, že je to snoubenka pro jednoho z nás? Proto jsi jí dotáhl do tohodle domu?"

Skoro všichni jsme čuměli na fotříka jak na zjevení satana, jen jeden z nás mu nevěnoval fantaskní odiv.

Reiji.

Ten už zmizel v domě. Žeby on stál, o to stát se manžílkem? Ale jak si vybavuju ten chat, tak se příliš rozčiloval, že se Ayato motá kolem Yui.

Zdá se že v domě bude zas pro jednou i živo.

(Tak jak? Vylomené dveře, snoubenka, dědička, mizející Reiji. Najde někoho nebo snad nikoho a komu pak se nelíbily zavřené dveře s pokladem za nimi? Prosím, potěšte mě nějakým komentářem. V příští kapitole, Sajonára.)

- Edit. 18 -

(poznámka: název kapitoly byl opravdu jen pracovní název, abych si ujasnila celkové téma a proud dění. Jenže jsem při vydání zapomněla jaksi přepsat na správný název a už to tak zůstalo)