Slušná dívka

Chladný princ

Reiji

Školní budova, jaká si třída:

Poslední rok na střední, alespoň pro mě. Nejraději bych šel na střední někam do zámoří abych se zbavil toho zmrda, jenže to se mi nepoštěstí. Ten si mě drží blízko, moc dobře vím, že jsem jeho nejschopnější lokaj. Měl bych se začít chovat nezodpovědně a na hovno, jako zbytek bratrů, ale ta nakládačka, kterou jsem dostal včera, mi za to nestojí.

Mračím se na stránky organické chemie a ani nevnímám, že se kolem mě motají nějaký druhačky.

„Sakamaki-san, omlouváme se, že vás rušíme při studiu, ale chtěli by jsme se vás na něco zeptat."

U posraný fusekle, o co to bude? Nejspíše zas, půjdeš se mnou na rande, nechceš tenhe dort? Bych z toho už blil. Nasadím elegantní výraz, srovnám si brejle na nose a odpovím:

„Jistě, zeptejte se." Ta jedna by za ohnutí stála, by se divila co je její vysněný, cool princ, jak mi přezdívají, zač. Trochu se červená, ale spustila:

„Víte, naše spolužačka, ona..."

Tak to je novinka:

„Nestyďte se, pokračujte." Sem fakt zvědavej, co z toho bude. Slova se ujala ta druhá, ale tý zvednout sukni nemám potřebu.

„Máme naprosto skvělou spolužačku. Všem pomáhá, je hezká a hodná, velice chytrá, je taktéž vždy jednou z padesáti, ale jinak se moc nebaví. No a my by jsme jí rády zařídili rande. S vámi, protože jste nejlepší a ona si nic jiného nezaslouží!"

Fakt mě poser do kopečka, tohle je opravdu poprvý. Ta malá zrzka si i dupla.

„Slečny, děkuji za vše milá..." Chtěl jsem je elegantně vyfakovat, když ta černovlasá, co by stála za ošukání zvedla ruku a zastavila mě:

„Rozumím, nebudete přece kupovat zajíce v pytli, tady je její fotka." Podala mi fotku, na které byla blonďatá, drobounká dívenka. S velkýma, zářivýma očima. I na fotce se zdála plachá. Už jsem jí chtěl vrátit, když mě něco donutilo se podívat znovu a pozorněji. To je neuvěřitelná podoba, jen je to naprosto jiná osobnost. Strašně mi připomíná tu holku od bokemakera.

Znova jsem se usmál a vrátil fotku jejímu vlastníkovi:

„Myslím, že bych to pro tak hezké slečny mohl udělat. Když se jedná o tak vzácnou studentku."

Ty dvě na mě zůstali čumět s otevřenou hubou, zrzce z ruky vypadl jakýs canc. Zahlídl jsem, že jsou na něm další jména. Samý kluci, chytří, pěkní, bohatí. Dokonce tam měli jméno Shua. Největší povaleč a kurevník na škole, ale stejně za ním lezou jak můry za světlem.

„A jak to chcete zařídit, milé dámy?" Byl jsem zvědavý, jestli vůbec k něčemu používají své mozky. Přikývli:

„Nebojte se, vše zařídíme. Tady je adresa kavárny, budeme tam dnes po vyučování!"

Tak ty si neberou servítky.

„Pokud máte už jiné plány. Tak to zařídíme na jindy." Rychle vpadla do monologu zrzky ta černovlasá.

„Nemám žádný program na dnešní odpoledne." Usmál jsem se na ně, a koukal jak omámeně odchází z naší učebny. Tak to jsem zvědavý, co je ta blondýnka zač. Taky budu muset pohledat nějakou kurvičku, ale ne z týhle školy. Nedělám si bordel tam, kde studuju.

Na rozdíl od toho budižkničemu, Shua!

Yui

Jiná učebna na stejné škole