Slušná dívka

Ztraceno v myšlenkách

Než začne kapitola, děkuji všem čtenářům, tento příběh dosáhl tisícovky přečtení. Arigato!

Stále mě nepřestává udivovat zvyšující se číslo přečtení, ještě jednou, Arigato!

Ruki

Hala s prosklenou stěnou v Mukami rezidenci

Naprosto neskutečné představení, bylo to, co jsme zažili u něj, v jeho domě.

Ta dívka tam byla jak pátý element. Něco neskutečného a naprosto nepochopitelného. Vešla jak obláček jemného vánku. Podle všeho nikdy nepatřila k vrstvě, ve které by takováto důstojnost byla běžná.

Tolik mi připomínala časy, než sem padl na dno, a o to víc toužím ji získat.

Rozhodně budu mít šanci, chodí na tu stejnou školu jako my. Jak jsem si jí nemohl všimnout?!

Kou

Během celého divadla, co pro nás zinscenoval jsem byl jak u vytržení.

To podivně plachý koťátko je jak sen o dokonalosti. Co víc, jevila zájem o nás. Nezajímal ji stav otců, šrajtoflí, ale jen naše maličkosti. Byla tak neuvěřitelně k pomilování, kdy se překvapeně dívala do mých očí, po tom co jsem řekl, že pracuji.

Tohle plachý kotě na popularitu nechytím. A já chci vědět, jak moc dokonalá je. Jen čím bych ji mohl přilákat?

Azsuza

Tolik si potřebuju promluvit s Justin a Melisou. Tolik jim chci vyprávět o raněném ptáčátku se zálibou v bolesti.

Mohl bych zmizet, nedívají se, sami jsou ztraceni ve svých hlavách a já tolik potřebuji mluvit s přáteli z dětství. Byla by snad ona schopna pochopit, jak cenné je činit jiné šťastnými?

Učinila by mě, šťastným?

Yuma

Tolik jsem chtěl, jim utrhnout tu vílu před nosem. Tolik jsem ji chtěl mít pro sebe, ale ona je tak chladná, nedotknutelná a vzdálená. Nejdřív jsem si myslel, že je stejná, jako oni. Narozená se zlatou lžičkou, ale není.

Tolik ji to od nich odlišuje a co víc, převyšuje je.

Se všemi jednala tak mile a vnímavě a přitom si nikoho z nás nepustila k tělu. I tak tam nepatří. Tady s námi, se mnou, zde by mohla bejt šťastná. Mohla by pomáhat v zahradě a vařit s ním. Jisté je, že ji musím z jeho domu odvést, chci to a ona bude moje.

Sakamaki sídlo, různá místa v domě

Reiji

Konečně je zas v tomhle domě klid.

Nezvaní, pozvaní jsou už v prdeli a já se nemůžu uklidnit ani tříděním své dokonalé sbírky. Nesedla si ke mě. To jako pro ní nic neznamenalo nic, z toho, co sjme spolu prožili?

Nebo se dokáže tak dokonale ovládat a slušný chování ve společnosti je pro ní tak důležitý?

Nedokážu říci, jestli ta lehkost s jakou komunikovala se všemi u stolu mně víc srala nebo fascinovala.

Mít tak šanci s ní mluvit!

Subaru

Rozhodně nemám tušení, co zas tím obědem sledoval. Možná, kdybych se o to někdy zajímal, možná bych i věděl. Já se však zajímám o sebe. To mě naučil nejlíp. Za vším vidět jen zisk pro sebe sama.

Už tenkrát, kdy nechal tu sfetovanou čubku aby mě ohrožovala kudlou a pak mi ji tiskla do dlaně a chtěla abych ji zabil.

A ona je taky na první pohled tak křehká, přitom je tak konzistentní a stojí nohama na zemi. Což ani jeden z nás nemá šanci. Co mě však znervózňuje je fakt, že ten hajzl co seděl vedle mně, nás tak neochvějně pozoroval. Jako by tušil víc, než bych byl ochoten prozradit.

Kanato

Když vešla ta kostelní coura, netušil jsem, že by ta její křehká krása mohla být tak oslepující.

Byla skoro dokonalou panenkou. I to jak byla zraněná, bylo oslepující. Chci ji mít ve své sbírce, svých dokonale neměnných voskových figur. Otázkou by se mohlo stát, zda by ve své živoucí podobě byla jen mou.

Jak krásně mluvila o neumírající kráse hraček a o sladkém dezertu. Nejsladší z rýžových koláčků, Yui-san. Zní to tak sladce, Yui-san. Možná krásné sousoší Yasashi-san a Yui-san, voda a oheň.

Ayato

Už dobrou půlhodinu se tu honím po hřišti, abych ze sebe setřásl stres, vztek a chuť obrátit kord proti fotrovi.

Proč ji sem vůbec musel brát. Rozhodně ji chci. Chci ji víc, než zabít tu kurvu, co nám s bratry dala život. Viděl sem ty čůráky, co si je otec hejčká jak palácový pesáčky. Jak jim tekla slina po bradě, jen aby získali alespoň trochu pozornosti, která má patřit jen a jen mě!

Shu

Bavil jsem se.

Tolik mě pobavilo jeho zjištění, že mám pravdu já. Viděl jsem moc dobře, jak s rostoucí obavou pozoruje andílka.

Peklo se bojí nebe.

Tak to vždycky bylo a má to tak být. I přes všechno pobavení mám o tu duši strach. Jak ji bezostyšně vystavuje bahnu naší rodiny a ještě ji předhodí těm jeho pohůnkům!

Ani ten Rachmaninov mě neuspokujuje!

Laito

Tolik žen, tolik různých rozhoďnožek co jsem poznal, včetně té největší z největších. A mě se zalíbí dvě coury, co sou nedostupné jak dno, Mariánského příkopu.

První nepolapitelně divoká a druhá kluzce ledová.

Yui

Ten, jímž opovrhuji zas pro jednou ukázal svou lepší tvář.

Dík jeho prozřetelnosti se dostanu ze začarovanýho zámku. Zavolala matka představená z kláštera poblíž našeho kostela. Volala přímo elegánovi jestli by mě mohl postrádat. Jejich sirotčinec pořádá každoroční jarmark, na kterém vždy pomáhám. S mou maličkostí je již počítáno. Možná nechtěl, ale souhlasil.

Takže teď, mě nechutná limuzína odváží k čtvrti řádu a zbožnosti. Alespoň jedna noc, bude klidná a zítřek budu řešit až zítra. Možná jej budou řešit oni, ale já cítím závan svobody v zatuchlém vzduchu podsvětí.

(Těším se příště. A sajonára!)

- Edit. 18 -