Slušná dívka

Derniéra, opona dolů a klaněčka.

Yui

Andělský most za soumraku

Díky tomu, že na můj oblíbený most dorazily oba klany, sráčů, mohla jsem vstoupit na své jeviště nepozorována. První si mě všimnul ten cvok do zákusků. Sladce, nevyzpytatelný, Kanato.

„Yoshi-sama," upozornil na mě.

Má pravdu, nejsem ani Yamiko a ani Yui. Nevím co jsem zač a ani to vědět nechci. Jsem zhnusená sebou i světem světla a špíny stejně tak tím druhým.

To co mi dal Richter za obleček, mě málem dojalo k slzám. Ve chvíli, kdy mi zavazoval tkaničky na těch kotníčkových botičkách s dvanácti centimetrovými, jehlovými podpatky jsem se divila, že mě tam neznásilnil. Úplně hořel vzrušením.

Furt mlel něco o pokořitelce upírů, vílách a podobně. Fakt jsem byla ráda, že mám s sebou, Ostrou Svini.

Ponurá kancelář s masivním psacím stolem

Holohlavý muž za stolem se pomalu otáčel do místnosti. Zaujal ho po příchodů bratří Tsukinami, hlavně jejich hlasité oddechování.

„Burai-sama," sklonil obřadně hlavu starší z bratrů. Holohlavý muž se usmál.

„Synovče," naznačil aby pokračoval.

„Nedokázal jsem udržet tu talentovanou dívenku. A další ze špatných zpráv. Yui, tedy tvá Satsugai, zmizela. Nikdo neví nic," pokračoval do ticha, Karura.

Holohlavý muž prošel kolem nich a nebral na zřetel, že jim šlápl na prsty rukou.

„Je čas, abych si vyřídil své záležitosti po svém. Hněte prdelí, jdete se mnou."

Yui

Andělský most za soumraku

„Yamiko?"

„Yui-senpai?"

Šeptali různé pojmenování a já byla celkem ráda, že jsou tak zmatení. Postavila jsem se a začala chodit sem a tam po zábradlí. Potřebovala jsem si upevnit svou volbu.

„Doufala jsem, že tu budete všichni," mluvila jsem pravdu. Úplně nejlepší by bylo, kdyby tu byli i Shin s Karurou, to by bylo nejlepší.

„Můžete mi říkat, Yoshi-sama, protože ani já nevím, kdo skutečně jsem." Zas skutečnost. „Nesnažte se ke mě dostat, bylo by to stejně na hovno. Tak co jsi po mě chtěl, Ruki?" zeptala jsem se mého oblíbenýho, namyšlenýho, zmetka.

Než stihl cokoliv říct ozval se modelka:

„Neko-chan, pojď se mnou. Můj agent z tebe padne na zadek. Budeme super pár," oči mu bleděmodře svítily jak lampičky a omámeně ke mě udělal dva kroky.

„Řekla, že se nemáme přibližovat," stáhl do za kapuci bundy, nazpátek, Subaru. Možná by začala i rvačka, kdy se skřípěním zastavilo kousek od nás černé SUV. Z vnitřku k mé radosti vystoupili bratránci s člověkem, který může za celej, můj, zkurvenej, život!

„Tak jste tu všichni," musela sem se začít smát. „Mukami, Sakamaki, Tsukinami a dokonce i velkej šéf. Spíše bych měla říci, rodnej otec, že?"

Dobře stavěnej, plešoun si mě s neuvěřením prohlížel. Přišlo mi, že se mu zalesklo oko slzou

„Dcero," zašeptal a udělal ke mě krok.

„Stůj, nikdo se ke mně nepřiblíží. Oni to vědí," dvanáct pubertálních vocasů přikývlo.

„Nezkoušej na mě poslat ty namachrovaný gorily, co máš schovaný opodál. Nejsem takovej debil, abych si myslela, že šéfík jako ty, tu bude jen s hošíkama." To se evidentně dotklo Karury.