Slušná dívka

Tátova holčička

Yui

Dům Komori Yui a Komori Seijiho

Zkurveně!

Kdo by si pomyslel, že se dostanu do průšvihu v převleku za slušnou dívku? Vždy jsem čekala, že skončím někde s podříznutým krkem v oblečku za Yamiko. Ne jen, že jsem kličkovala jak zajíc před jestřábem v kavárně, kde mi ty slepice domluvili rande na slepo, ale když se mi podařilo zdrhnout, tak jsem vrazila do jeho povedenýho společníka, několikrát jsem se mu omlouvala a klaněla se, aby neměl moc šancí si mě prohlédnout.Jenže mu to stejně nedá, podle toho jak se zatvářil.

Třískla jsem pěstí do stolu, až se převrátil kelímek s tužkama.

Hlavou mi vířilo vzduchoprázdno, nebyla jsem schopná vymyslet smysluplný plán, tak jsem se vydala do kuchyně alespoň uvařit jídlo fotříkovi. Snad jediné co mě nedrásá na životě farářově dcery je liturgická hudba. Pustila jsem si ji na repráky a začala proplachovat rýži. Vlastně i to vaření mě celkem baví. Možná je to tím že to po mě nikdy nikdo nevyžadoval. Nevnímala jsem tok času, kdy se od dveří ozvalo:

„Jsem doma!"

Netečně jsem se usmála:

„Pojď, večeře je hotová." Čekala jsem až mě můj štíhlý stále dobře vypadající táta v kněžské kutně obejme. „Jsem ráda, že jsi doma. Dopadlo vše v pořádku? Víš, že nejsem ráda když nespíš doma."

Lhala jsem. Ne, že bych o něj strach neměla, ale naše cesty se brzo rozdělí.

„I-chan, dceruško," podrbal mě ve vlasech trochu jsem se přikrčila a zavrčela.

„Tatí!"

Jen se usmál a posadil se ke stolu, naštěstí, po tiché modlitbě jsme se pustili do jídla.

„Nemusíš se bát. Vše dopadlo dobře, ale nenesu dobré zprávy." Nechal vychladnout hlas do ztracena. Do háje,co se na mě dneska ještě sesype?

„Co jsou ty špatné zprávy?" Doufám že se stěhujeme někam do vnitrozemí nebo na vesnici. To bych se mohla rovnou jít běsit.

„Budu muset odjet na nějaký čas do zahraničí."

Tak to není tak zlý, sice v převleku za slušnou dívku, ale alespoň poznám jiný svět.

„To není tak špatné, ráda s tebou cestuji." Co je tohle za výraz? To se mi fakt líbit nebude.

„Musím jet do týdne, a tentokráte tě sebou vzít nemůžu."

Zatvářila jsem se zklamaně:

„Rozumím."

Zvedl se, aby mě objal kolem ramen:

„Ale neboj, nebudeš tady. Budu pryč poměrně dlouho tak jsem se setkal se známým, který sám má syny v tvém věku, tak mi navrhl, že by jsi mohla být u nich. Je to známý politik, kdo ví? Třebas najdeš mezi nimi i budoucího manžela."

Plaše jsem se usmála a přikývla, ač se moje vnitřnosti vařily úzkostí, vztekem a vzdorem. Chtělo se mi zvracet.

Reiji

Panské sídlo rodu Sakamaki

„Tak ty říkáš, že se jmenuje Yamiko. Nikdo neví, kde a kdy se objeví a stejně tak i zmizí?"

Nadzvedl jsem notně krvácející hlavu za vlasy, parchanta, co se mnou zkoušel vyjebat. Pokusil se mi prodat profláklé zboží. Přesněji informace o překládce uměleckých předmětů, o které vím, že na ní bude policejní zátah. On, ten sráč k ničemu, Shu, občas má i co nabídnout.

„Ano, pane," zasýpal a vykašlal krev.

„No a co o ní víš? Nebo si chceš zas chvíli hrát s mým mladším bratrem?" Koukl jsem do rohu odkud se ozval nadšený, tlumený smích, Kanata. Nikdy nepochopím, kde se v něm bere taková vynalézavost. Co on dokáže jen s lžičkou na dezert, by mu jeden záviděl.

„Skoro nikdo o ní nic neví jen to málo, že pro bookmakera, Haru Ichira, předává obálky. Na to, že je tak drobná, je nebezpečná. Nejeden sázkař skončil s rozpáraným břichem. Taky říkají, že když to zjistí on, tak všechny použitelné orgány, použije."

Pustil jsem mu hlavu a šel si od té špíny umýt ruce:

„Kanato, můžeš si hrát. Policejní informátor, je stejně jen pijavice."

Míjel jsem se, se svým drobným bratrem, který začal zpívat nějakou latinskou píseň a v ruce točil vidličkou. Jekot toho zmetka jsem neslyšel, jen co jsem zavřel dveře, Kanatovi, sklepní místnosti. Posadil jsem se v knihovně do křesla, abych si vychutnal správně připravený darjeling z frist flush.

„Reiji."

Znechuceně jsem se podíval na Shua:

„Co chceš?"

Opřel se ramenem o regál knihovny a prohlížel si nehty. Schválně mě nechává čekat jenže tuhle hru s ním hraju už dlouho tak jsem zvedl šálek a napil jsem se. Dovnitř nečekaně přišel Subaru a rozvalil se na parapetu:

„Shu, co je to? Vyklop to ať můžu jít po svém!"

Shu, se jen ušklíbl:

„Až dojdou trojčata, jsem líný to vysvětlovat víckrát."

Kdybych tak mohl, tak ho prohodím oknem, ale vím, že je silnější ač ho při tom nikdo nenačapal moc dobře vím, že cvičí.

„Kanato, má práci ve sklepě. Ayato, má předávku na letišti a Laito..."

Vůně těžkého francouzského parfému dorazila o dva kroky dřív, jak on:

„Se právě vrátil z bordelu."

Musel si sednout na opěrku mého křesla, takže z čaje mám hovno.

„Reiji, někdo musí hlídat obchody. Shu, co pro nás máš?"

Ten se odlepil od polic a lehl si na pohovku:

„Fotr volal, že tu nechá bydlet farářovu dceru. Že černoprdelníka a tu malou potřebuje, jako zástěrku k přeprání peněz. Detaily si nechal pro sebe. Jen důrazně dodal, že až tu bude, nemáme si svinstvo nosit domů, ale použít sklad v docích."

Jasně. Kanato, nebude rád. Velice lpí na svém prostředí.

- Edit. 18 -

AndreaQuin9 Jsi spokojená, nedočkavá čtenářko?