Slušná dívka

Vůně vanilkového tabáku

Yui

Zapomenutý bar, v zapomenuté uličce, v noci

Po tom, co mi fotr oznámil, že mě pošle k nějakému známému, jakoby pro mě svět ztratil další barvu.

Dokonce jsem nezvládla plané plácání a vymluvila jsem se na únavu.

„Co pak Yui, zkoušky jsou náročné?" zeptal se naivně. Odsouhlasila jsem mu to a zapadla do pokoje, kde jsem si kousala do jazyku a kopala do polštáře. Netrpělivě jsem čekala na chvíli, kdy usne. Jen zhasl, tak jsem se vyplížila v koženém rudém korzetu, skládané černé sukýnce, Ostrou sviní u stehna a těžkých botách ven.

Hned jsem si to zamířila do nejšpinavější ze všech čtvrtí, do baru, kde čekal kretén a šéf v jedné osobě, Haru Ichiro. Hned jen co cink zvonek nad dveřmi řítil se pupkáč ke mně. Že mě, jako nevím co., asi obejme, vošuká, nebo znásilní?

Jen se dotkla, Ostrá svině, jeho kůže na oné zmíněné pneumatice zastavil. Zvedl dlaně k uším a udělal krok zpátky.

„Haru-san," kývla jsem k němu a tvrdě si jej prohlížela z pod silné vrstvy řasenky, stínů a očních linek.

„Yamiko! Růžový štěstíčko, ty jsi pořád tak chladná a já měl o tebe takovou starost. Dozvěděl jsem se, že jsi měla nějaký nepříjemný rozhovor s šesticí fracků. Proč si nedáš říct, když budeš oficiálně moje, nikdo si nedovolí." Kňoural tenhle šerednej chlap ve věku mého fotříka. Nadzvedla jsem jedno obočí:

„Seznam zakázek, Haru-san," zavrčela jsem chladně, dneska na tohodle, pedofilního kokota a kreténa se šéfem v jednom, nemám náladu. Doufám, že dnešní bludné duše budou blbé a já budu moci vybít svojí frustraci z večerního rozhovoru s fotříkem. Ještě nesmím zapomenout na tu šestici zmrdů, kteří přes den taktéž vypadají, jako nejhodnější hošánci na světě.

Já vím, já jim mám co vyčítat, jenže noc je noc a den je den.

„Yamiko-chan, drahoušku, dnes jsi nějaká nevrlá, ani se mnou nežertuješ, co se stalo, svěř se svému Ichirovi." Kňoural v havajské košili usazený a nejvzdálenější barové židličce.

„Nemám náladu, Haru-san, tak pokud chceš, abych ti vyřídila dnešní pohledávky tak mi nakul seznam, jinak tohle," přejela jsem si od prsou přes boky, „jde do hajzlu a nevím, kdy to zas uvidíš!"

Moc dobře vím na co ten úchylák dá. To, že nevím, kdy se zas dostanu do světa, ve kterém se cítím doma, je bohužel pravda. Vytrhla jsem mu sešítek s obálkami z ruky a šla se propadnout do tmy. K mojí nasranosti vůbec nebylo milé, že všichni sázkaři čekali na dohodnutých místech, neutíkali a ani se nepokoušeli mě zneškodnit. Ostrá svině, se neměla šanci ani podívat na spoře osvětlené bledé tváře. Vidím, že když se má něco posrat, tak se to sere a sere.

Vyřízené pochůzky jsem spíš po Haru-san, mrštila než je předala a znovu vypadla z toho nejvíce zaflusaného a zahuleného baru, který znám.

Vydala jsem se na své oblíbené místo na traverzu pod mostem, kde jsem si zapálila své cigárko a vyfukovala kroužky, když mě znervóznil divný stín.

„Co pak to je za koťátko, které sedí tak vysoko?"

A kurva!

Laito

Opravdu mě baví přístup, toho sráče.

Koho tím myslím?

Svýho otce. Zas jsem dostal nakládačku do břicha, že seru na školu. Pořád nerozumím té jeho posedlosti školou. Obstarávám mu už nějakej ten rok běh jednoho z nejluxusnějích bordelů a on si furt mele ty samý sračky dokola. Kdyby alespoň měl ten z kurvysráč nějakou morálku a byl jen tím, čím je ve skutečnosti. Nehrál si na slušnýho občana, tak by se nám hned líp dejchalo. Dokončil jsem zaškolení nový holky v klubu, skoro mi jí bylo líto, ale jen skoro.

To, že se nechala chytit, když jí prodala její zfetovaná matka je její problém. Brouzdavým krokem jsem se došoural k řece pod most, kam čas od času uklízíme své, dalo by se říci, odpadky. Když ke mě zavála vůně vanilkového tabáku.

Podíval jsem se odkud to jde a na jedné z traverz seděla drobná postavička. Usmál jsem se, třebas budu mít štěstí. Zavolal jsem nahoru:

„Co pak je to za koťátko, které sedí tak vysoko."

Trhla sebou a podívala se na mě:

„Ale, ale, ale! Není to snad slečna z včerejší noci?" Fixoval jsem tu růžovovlasou, nevyzpytatelnou děvku pohledem. To není jen tak někdo, s kým se dá, si pohrát. Rozhodně by mi za to stála.

„Drahoušku, tušíš ty vůbec, že tě shání můj drahý bratříček? Má pro tebe obchodní nabídku." Usmíval jsem se. Ona stále seděla na svém místě a vyfukovala voňavé kroužky do noční tmy. Dokouřila, vajgl odstřelila do proudu špinavé vody a postavila se, stála tam lehounce, úplně na okraji. Jiný by spadl, ale ona se jen točila a jak kočka přešla nad řekou a zmizela mi ve tmě.

Otázkou zůstává, zda má říci Reijimu, že jsem se s ní viděl, určitě bude chtít hlídat i tohle místo. Ta růžovovlasá bitch-chan je, jak mizející přízrak.

(Tak slušná dívka je zas v ulicích. Líbí se vám i úhel pohledu od jiného z bratrů, než Reijiho?)

- Edit. 18 -