Slušná dívka

Dlouhá růžová čára

Yui

Temná noc pod mostem

Začal další den.

A začal zas na píču. To, že se pod mostem objevil někdo cizí, bylo na hovno, ale že to byl jede ze zmrdů z klubu, bylo děsivé. Zvlášť ve chvíli, kdy se ze spodu ozvalo:

„Ale, ale, ale! Není to snad slečna z včerejší noci?"

Dělala jsem hluchou, jenže pokračoval daleko děsivější větou:

„Drahoušku, tušíš ty vůbec, že tě shání můj drahý bratříček? Má pro tebe obchodní nabídku."

Dál jsem seděla na svém místě a vyfukovala voňavé kroužky do noční tmy. Dokouřila jsem, zbytek cíga odstřelila do černých vod, valících se pode mnou a postavila se. Schválně co nejvíc u kraje, kdy by většině lidí z toho šel mráz po zádech, jsem odpromenádovala do stínů nosníků a pak do temných uliček.

Ve špinavých stokách, dnes není bezpečno. Jen démon sám ví, kde na mě tihle hajzlové ještě číhají. Jsem zvyklá procházet temnotou bez povšimnutí a hlídat si každý stín, díky tomu jsem na živu a na svobodě, ne v bordelu, nebo mrtvá.

A v tuhle chvíli mi chmýří na zátylku jasně říkalo, že tu nejsem sama. Dál jsem šla, tvářící se, že o ničem nevím a měla uši na stopkách a snažila jsem se zaslechnout onen zvuk, kdy se někdo snaží nevydat ani hlásku.

Zastavila jsem se asi metr před koncem uličky a usmála se:

„Co pak, chceš vyzkoušet čí lesklá hračka je živější?" Než jsem to dopověděla, chladná ocel byla v mé dlani. Blonďák, co se odlepil ze stínu na konci uličky se tvářil, nijak. Jen si zaujatě prohlížel odlesky stříbřité čepele, udělal pomalý krok ke mě:

„Nemysli si, že bych měl problém zabít, takovou malou čubku, jako seš ty. Jenže chce s tebou mluvit, což znamená, že nesmíš být mrtvá."

Stála jsem stále na svém místě a čekala, kam až dojde.

„Ale neříkal, že tě nesmím poranit."

Vystartoval proti mě a podařilo se mu mi rozpárat sukni. Vlastně ne jen tu, i dlouhá růžová čára přes stehno z níž se tu a tam vyvalila kapka krve, potvrzovala, že se o svou hračku náležitě stará. Jen aby jste si nemysleli, jeho překvapení, v růžových očí, kdy se mu rozšklebila košile a i on měl podobnou ozdobu přes břicho, mu napověděla, že já se o svou, Ostrou svini, také dobře starám.

Zvedl ke mě pohled:

„Nejsi vůbec špatná, ale mě jen tak ne..."

Dál jsem ho neposlouchala a zacouvala za kontejnery, kde bylo otevřené sklepní okýnko, má cesta pryč. Jen v odrazu v chodbě sklepa jsem zaslechla:

„Co to kurva!"

Subaru

Tmavá ulička kousek od nábřeží:

Fotr zas vyšiluje, nic novýho, nic starýho.

Občas si říkám, proč šoustal naše matky bez gumy, když se k nám stejně chová hůř než k hmyzu. Strašně se vzteká, že jsme posrali včera ten kontakt. Velice stojí o toho mamrda, spíš bych řek, že ještě víc stojí o tu ještěrku, která nám tak bravůrně proklouzla.

Před chvílí přišla zpráva od Laita:

„Růžová, se objevila kousek od andělského mostu. Zmizela jak toulavá kočka."

To odtud není daleko, rozhodl jsem se zůstat stát ve stínu, třeba si mě sama najde. Chtě nechtě jsem se usmál nad Laitovým vtipem. Andělský most, je most sebevrahů a nás, co tam občas chodíme uklízet smetí. Nečekal jsem ani dlouho a viděl jsem přicházet mojí temnou uličkou drobnou postavu. Zůstal jsem na místě a čekal jsem. Zastavila se asi metr před koncem uličky a vlastně asi metr ode mě.

Usmála se:

„Co pak, chceš vyzkoušet, čí lesklá hračka, je živější?"

Ani jsem si nevšiml, kdy tu svou kudlu vytáhla. Odlepil jsem se od zdi a stoupl si tak, že jsem na ní líp viděl. Schválně jsem si prohlížel památku na tu feťačku, co mi dala život a jen tak chladně jí informoval o situaci, ve které se nachází:

„Nemysli si, že bych měl problém zabít, takovou malou čubku, jako seš ty. Jenže chce s tebou mluvit, což znamená, že nesmíš být mrtvá." Stála ani se nehnula. Uviděl jsem v tom příležitost a vystartoval po ní s větou:

„Ale neříkal, že tě nesmím poranit."

Byla démonicky rychlá, takže jsem stihl proříznout jen její sukni a označkovat jí stehno. Ani vteřinu jsem se nemohl těšit z úspěchu, protože se rozcápla moje košile a dlouhá růžová čára přes břicho z níž se tu a tam vyvalila kapka krve, mi dala na srozuměnou, že ani tahle holčička se s tím nesere.

„Nejsi vůbec špatná, ale mě jen tak ne..."

Chňapl jsem už jen vzduch. Ta holka má kurevsky rychlý nohy. Měl jsem si to uvědomit, vždyť i v tom baru byla hodně dobrá. Viděl jsem jí, jak skočila za kontejnery.

Kravka, je v pasti.

Odstrčil jsem jeden konťák, jenže tam nebyla. Ulevil jsem si:

„Co to kurva!"

Nasraně jsem se coural špínou a doufal, že se najde někdo, do koho budu moc zabodnout svůj nůž. Do mysli se mi stále vtírala ona čubka. Nešlo mi furt do hlavy, jak o mě mohla vědět, dokonce si mě pamatovala. Možná začínám rozumět tomu, oč mu de. O měl vždycky čuch, na talentovný lidi.

(A protože mě, AndreaQuin9, tak hezky a roztomile poprosila, napsala jsem hned další kapitolu. Užijte si jí, ale nyní i přes velké a smutné oči, si budete muset zas počkat do vydání další kapitolky.)

- Edit. 18 -