Slušná dívka

Z bláta do louže

Jarmark sirotčince Svatých řeholnic*

Shu

Tenhle celej nápad, co si vzal náš drahý tatíček do palice, je opravdu sračka. Ani se nemusím dlouho zamýšlet nad jeho logikou. Jednak se mu nelíbila naše zřejmá ignorace jeho maličkosti u oběda, ač se andílek snažila být pozorná i k němu, pak to, že by neměl adekvátní výmluvu jak ji sem nepustit a vysloveně matka představená, chtěla krásku i na noc, tak jsme sem museli, jako výpomoc a hlídací psi. Určitě se tu i on sám ukáže aby dal okatě dar a zveřejnil, že i jeho synci tu pomáhají, a jak on chápe, trpící děti. Bla, bla, bla.

Na začátku, kdy mě nasoukali do kostýmu piráta, myslel jsem si jak mám vyhráno. Žádné bahno, žádná voda a nebo dorty. Dokonce jsem se vyhnul líbacímu stánku a dívčímu převleku.

Pak mi ukázaly, sestry, peklo.

Stroj na cukrovou vatu. Odporná, lepkavá a sladká věc, na kterou tu bude fronta do nevidím, takže si ani na chvilku nezavřu oči. Radši bych bral Laitův post, tam je šance, že se netrefí!

Ayato

Zkurvený peklo, otevřelo svůj chřtán a vyblilo mě do tohodle posranýho šílenství. Kdyby fotr nevyhrožoval a čičinaše nebyla tak kouzelná, v tom oblečku, tak bych tu nikdy nezůstal.

Obtloustlá jeptiška mi říkala, že mám mít provokativní řeči, aby si co nejvíc lidí chtělo hodit.

Hodit si to tu chci maximálně já, a moje provokace by se jí taky moc nelíbily. Asi jsem koukal nechápavě proto mi ukázala jak provokovat. Dělat ně, ně, ně, ně. Jsi trdlo, netrefíš se a podobně. Skoro jsem si to chtěl napsat, protože to jsem snad roky už neslyšel.

I ten, Reijiho, stánek by byl lepší, alespoň se moci bránit, ne jen čekat odkud tě to sejme!

Laito

Neopren, mám rád na kundičkách, a ještě raději je z něho dostávám. Rozhodně si nepřipadám dobře uvnitř něj, a ještě k tomu v tom řvavým kostýmu.

Jakým způsobem jsem přišel k ledové koupeli, by mě taky zajímalo. Jak by jsem si užil u cukrový vaty nebo líbacím stánku, ale já budu zavřenej na kusu prkýnka nad vodou.

„Bylo by dobré, kdyby jste se tvářil znuděný. Možná i spokojený s tím, jak tam sedíte," ševelila celkem slušná roštěnka, se zašitou prcinou, jen pro toho jejich borce z kříže.

Ale rozhodně odtud odejdu aspoň s jedním zářezem i kdybych se v té nádrži topit měl!

Yui

Jaká pastva pro mé oči, ani jeden není šťastný na svém místě. Jsem zvědavá jak se budou přetvařovat pro dobro charity. Úmyslně jsem neposlala Kanata, k nějaké atrakci. Potřebuju ho.

Ne.

Zneužiju ho pro svůj plán úniku. Velice dobře jsem si všimla, že je celej podělanej z pozornosti k jeho osobě. Na takovýhle akce určitě přijdou i nějaké otaku, se zaměřením na yaoi. Vím jak bude trpět, když si budou myslet, že je uke.

Neměla jsem, naštěstí, s ním být v kontaktu a rozhodně mám podezření, že bude velice těžko zvladatelný, tenhle drobný chlapec s nevyspalým obličejem.

Sice si říkám, že bych to neměla dělat, že se možná sestry dostanou do potíží, ale já musím uniknout. Není možné abych tu setrvala. Nehodím se do tohodle světa. Jsem porouchaná hračka, který přepnuli tlačítko do polohy: Zlo.

Můj odporný plán, se začal do posledního šroubku vrtět podle toho, jak sem si to vymyslela. Všechny stánky se Sakamaki byly naprosto neprodyšně obklíčeny těly dívek. Možná tomu lehce pomohl i drobný fakt, zprávy na stránkách jejich fan-klubů.

Dokonce i tenhle Sněhurka, má celkem slušnou fan-základnu. Vymluvila jsem se nenápadně na bolest a nutnost použít WC. Tím se zvedl i nápor na jeho maličkost. Schválně jsem prošla celým jarmarkem a nechala se vidět všemi, co jsem jen mohla a zaplula sem na hajzlíky, kde byla ukrytá moje kouzelná taška.

Rozvázala jsem si nohu, trochu ještě pobolívala, ale to dám. Poměrně rychlým procesem poslala, Yui a Červenou karkulku spát, a nechala jsem probudit Yamiko. Ještě mi do rány přišla jedna holčinka, který sem daroval kostým karkulky. Berle jsem zašantročila aby nebyly hnedka vidět a opatrnýma krokama se zmalovaným ksichtem v krátké sukýnce a těžkých botách se Yamiko vytratila pryč.

Sorry táto, je to dřív než jsem chtěla.

Promiň matko představená, doufám, že vyděláte dost, aby ty bludičky měly alespoň ucházející budoucnost.

Bez jedinýho ohlídnutí, jsem plula k stokám a pomalu ožívala. Sice budu trochu postrádat svůj šatník, ale Ostrá Svině mě hřeje na stehnu a všechny prachy mám taky. Budu muset najít Haru Itchira. Bude se hodit příjem. Jen jestli kejvnul na spolupráci s hubeným kocourem, nebude to tak snadný.

Špinavý bar kdesi ve stokách

Stojím před spáleništěm, kde stál bar a brloh, tlustýho potkana. Podle zlatočerné šály uvázané na jednom z ohořelých trámků, moc dobře vím, kdo je za tím. Myslím, že opravdu nebudu nikdy nucena mít sex s tím tlustým prasetem.

Moc dobře vím, kdo zanechává tuhle zprávu. Nemusela jsem se ani otáčet, abych věděla, že je přesně padesát cenťáků ode mě:

„Dobré odpoledne, Karuro," pozdravila jsem ho.

Ozval se jeho lehký, zastřený, kultivovaný smích.

„Rád vás opět shledávám, Yamiko. Je to poměrně dlouho, že?"

Jak ¨jsem mohla být tak strašně nepozorná a nevšimnout si jich? Moje ruka nenápadně mířila k mé BFF, kdy mi u hlavy cvaklo natažení kohoutu:

„Být tebou, nechám tu tvou krásnou hračku tam, kde je, že bratře," dodal škádlivě vysmívající se hlas Shina.

„Předpokládám, že budu muset jít s vámi," spustila jsem ruce podél těla a otočila se přímo k Shinovi a hleděla ho hlavně jeho poloautomatu. „Od kdy si hraješ s tímhle?" nadzvedla jsem obočí. Pokrčil rameny a to už u nás byl i Karura.

„Je to opravdu dlouho, Yamiko, co na vás pověsím svá železa," dost nevybíravě mi zkroutil ruce za záda a zacvakl na nich řetězy. Ten šílenej, perverzní magor, co vypadá jak kus ledu je posedlej řetězy jako takovými píčovinami.

Každej mě chytil pod jednou paži a vláčeli mě do auta, s černými skly.

Vlezla jsem si z deště pod okap, asi mi ta svoboda není přána.

* pokud takový řád skutečně existuje, jde o pouhou shodu jmen.

(Tak přináším další vývoj situace mezi Yui a rodinou Sakamaki, jak hodně jste napnuté? Těším se na vás v další kapitole a Sajonára!)

- Edit. 18 -