Jako oheň a led

Kapitola 24.

Pokračování mého vztahu s Andym bylo poněkud ošemetné. Dál jsme se stýkali a bavili jako předtím, ale nějak jsme se nemohli zbavit té podivné atmosféry mezi námi. Nemohl jsem Andymu mít jeho nejistý přístup za zlý, na jeho místě bych to asi přijal o něco hůře. Snažil jsem se mu tedy věnovat co možná nejvíc pozornosti a po Seanovi jsem ani nekoukl. Zdálo se, že mu ani nechybím, takže jsem ho zanechal jeho štěstí.

Zřejmě to byla vhodná strategie, byť občas trochu náročná. Nicméně během následujících pokulhávajících tří týdnů se poměry mezi náma dvěma začaly zase pozvolna zlepšovat, konverzace byly zase plynulejší a atmosféra lehčí. Nelze se tedy divit, že i má celková nálada se opět začala zlepšovat (byť při pohledu na Seana mívala tendenci padat na bod mrazu) a s jistým nadšením jsem zaznamenal další blížící se událost – závěr tanečních. Sice se říká že všechny plesy jsou v něčem tragédie, ale se vším svým optimismem jsem tom nevěřil a těšil se. Jednak jsme měli od minulých absolventů tanečních info, že tak prodávají pití nezletilým a jednak to krom příjemně zabitého večera znamenalo i uvolnění jednoho odpoledne v následujících týdnech. Méně pohybu, více válení v dohlednu. To je něco přesně pro mě.

Vysmátý, nezávidící všem holkám s jejich náročnou přípravou vizáže, jsem si akorát vytáhl sako, ve kterém jsem přežil celé ty 4 měsíce a nechal si ho vyžehlit.

V pátek po škole jsem tedy zamířil domů, kde jsem se flákal až do nějakých pěti hodin u pc a pak byl hnán rodiči a sestrami, abych pohnul, že už musíme jet. Znovu přemýšleje nad nebohým osudem dívek jsem na sebe rychle natáhnul hadry, do kapes zatrkal pár nutných věcí a vypadl ven k autu, ve kterém už se rvaly o místa mé nafintěné sestry s vrstvou líčidel, v šatech do půl stehen.

Asi není potřeba říkat jak náročná byla cesta s těma dvěma harpyjema, takže jsme se hned po příjezdu na místo raději celé rodině zdejchl a hledal spásu u Dashe, který tam již čekal s holkou, se kterou měl jít na nástup. To mi připomnělo, že bych měl najít tu svou. Na nástup byla dámská volenka, takže jsem neměl sebemenší slovo ve výběru partnerky, ale nemohl jsem si moc stěžovat. Asi hlavní bylo, že jsem se jednalo o mou spolužačku, takže nehrozilo to trapné ticho, jaké bylo mezi mnohými páry. A špatný nebyl ani dojem, který na mě udělal, když jsem ji konečně v davu tmavých sak a roztodivných šatů našel. Moc se o svůj vzhled nestarala v běžných dnech, takže o to lépe zapůsobila řádně učesaná a nalíčená ve splývavých fialových šatech.

Stihl jsem jí jenom polichotit než jsme si všimli že započal nástup a rychle zapadli do řady mladistvých, která v rytmu hudby doslova dupala do sálu, aby provedla pár nacvičených otoček a pak zatančila pár tanečků, než jí bylo dovoleno se rozejít, aby si ještě mohla dojít pro rodiče a tančit s nimi. Přišel jsem si trochu jako v cirkuse.

Tato jízda ale naštěstí brzy skončila a já se mohl s Dashm vypařit k baru, abychom otestovaly zvěsti.

S uspokojivým zjištěním, že nelhaly jsme se posadili k jednomu z prázdných stolů a vedli přátelský rozhovor, ze kterého mou pozornost odvedl až Sean a Amy, kteří se náhle objevili u baru. Na nástupu jsem si jich nevšiml, takže jsem ještě neměl možnost obdivovat, jak dobře oba vypadají. Život je tak nefér věc...

Pak mě ale napadlo že když je tu Amy, měla by tu být i její rodina, což znamenalo i Andy. Dopil jsem tedy a zanechal jsem ubohého Dashe svému osudu.

Kupodivu mi ani nezabralo moc času, než jsem ho našel v oné mase lidí židlí a stolů. Seděl u stolu s rodiči a netvářil se zrovna moc nadšeně že tu musí být. Vsadím se, že nejsem ani zdaleka jediný, kdo velice nerad čelí rodičům svých známostí, takže jsem se snažil jeho pozornost připoutat zpovzdálí. Byla to snad celá věčnost, než zvedl oči od mobilu a další milénium mu zabralo, než si mé maličkosti všimnul. Alespoň pochopil můj záměr, zvedl se od stolu a došel ke mně.

„Co tak bezduše sedíš u stolu, zatímco se všichni ostatní baví?" spustil jsem ihned.

„Moc tomuhle nefandím..." povzdechl si a koukl k parketu.

„Tak to napravíme, co ty na to? Dáme si něco k pití a nálada bude ihned lepší," zazubil jsem se, dal mu ruku kolem ramen a táhl ho k baru, „Ty už máš vlastně pití legální, co?" zamyslel jsem se, co jsme tam došli. Andy to raději nekomentoval a zaměřil se na nabídku nápojů.

Skončili jsme odkázaní na své nohy, jelikož v dohlednu nebylo volného stolu. Postřehl jsem ale povědomou osobu postávající opodál a neodolal, abych ji obšťastnil naší přítomností.

„Příjemný večer přeji. Musím uznat, že v těch šatech vypadáš velmi dobře," polichotil jsem Amy a prohlédl si ji odshora dolů. Na sobě měla jasně červené šaty zvýrazňující dekolt a pevně obepínající pas. Sladila si k tomu i boty a líčení a vlasy vyčesala nahoru, jen pár pramínků vlasů jí splývalo podél tváře.

„Děkuji," odvětila s mírným úsměvem a pohlédla na Andyho, který se tvářil zcela nezúčastněně, „Pořád rozmrzelý?"

„Nejsem tu dobrovolně..." opáčil nepříliš nadšeně.

„Nechtěl jsi jít?" optal jsem se překvapeně.

„Říkal jsem, že tomuhle nefandím."

„Bráška nemá rád velké davy a hlasitou hudbu," vysvětlila Amy a neubránila se úsměvu nad nesmělým bráškou.

„Hmm... Bude se muset asimilovat," zkonstatoval jsem a dopil pití. Prázdnou skleničku jsem položil na bar a otočil se k Amy. „Myslíš, že mi Andy dovolí využít Seanovi absence a vyzvat tě k tanci?"

„To není na mně," opověděl Andy ihned.

„Proč ne," pokrčila Amy rameny. Nabídl jsem jí tedy rámě a dovedl na parket. Zrovna začínali hrát sambu, což jsem moc neocenil, ale bylo by nevhodné z toho vycouvat.

„To jsi byla v salónu, nebo ses se sebou takhle piplala doma?" otázal jsem se, jakmile jsme se začali krapet neohrabaně pohybovat naučenými kroky.

„Nebuď blázen," odfrkla si, „Většina je zásluha mamky."

„Vyučená kosmtička?"

„Ne, zřejmě talent od přírody," zasmála se krátce.

„No..." zkrabatil jsem obočí, „Nemáš úplně symetrické stíny a make-upu by to taky sneslo méně..."

„Nech toho," zabručela nespokojeně, „Buď vychvaluj nebo kritizuj, oboje dohromady nejde."

„Asi ano," uchechtl jsem se, „Kde jsi vůbec zapomněla Seana?"

„Šel na záchod, ale je tam už nějak dlouho..." zamyslela se a koukla k Andymu, který nás od baru sledoval.

„Třeba pláchl!" prohlásil jsem dramaticky a vysloužil si povzdech typu: S tebou je to beznadějné.

„No co, u něj bych se nedivil," zahučel jsem, „Když se nehodlá ukázat, určitě neodmítneš ještě jeden tanec, že ne?" usmál jsem se jak měsíček na hnoji.

„Jestli toho natančím víc s tebou jak se Seanem, budu mít špatný pocit."

„Nevím, jak tohle pobrat, kompliment to určitě nebyl... Ale furt lepší než postávat u baru sama a unudit se tam, nemyslíš?"

„Na tom něco bude..." přiznala neochotně.

Vydrželi jsme až do konce skladby, po které následoval valčík, což už bylo o něco lepší. Někde v půlce skladby jsem zaznamenal že u Andyho postává Sean a bedlivě nás sleduje. Zatoužil jsem vědět, co se mu asi honí hlavou, byť jsem měl trochu obavy o své zdraví.

Nadále jsem se snažil udržovat Amy tak, aby tam na ně neviděla a ihned mi nepláchla. Jak jsem je tak chvilkami sledoval, zdálo se, že se Sean s Andym dali postupně do řeči. Soudě ale podle postoje i těžko detekovatelných výrazů, to moc přátelský rozhovor nebyl.

Skladba se chýlila ke konci, ale měl jsem chuť udělat ještě nějakou hovadinu, než Amy vrátím. Využil jsem tedy toho, že se nedívali na nás, chytl Amy za ruku a zaskočenou ji odtáhl ze sálu, než stihla začít protestovat.

„Co děláš? Kam chceš jít?" řekla, když se vzpamatovala.

„Na procházku a něco zkusit," odvětil jsem tajemně a táhl ji dolů poschodech až k vchodovým dveřím a ven na ulici.