Jako oheň a led

Kapitola 25.

„Co za hovadinu chceš zase udělat?" zeptala se trochu nevrle, když jsme venku zastavili, „A je tady hrozná zima..." Zachvěla se ve svých bezramínkových lehkých šatech. Obětoval jsem své zdraví, sundal si sako a hodil jí ho přes ramena.

„Snad by ti nevadila nějaká ta špatnost," pousmál jsem se a nabídl jí rámě.

„U tebe si jeden nemůže být jistý, co za špatnost máš na mysli..." zdráhavě pohlédla na mou ruku.

„Jen se bavím při představě Andyho a Seana, jak koukají zmateně o parketu," zasmál jsem se a vysloužil si pochybovačný pohled.

„Klidně to pak sveď na mě, že jsem tě praštil baseballovou pálkou a odtáhl pryč, jsem zvyklý na kritiku mých akcí. Rád provokuji a riskuji, možná ze mě bude jednoho dne filmový kaskadér..." zamyslel jsem se krátce, „Tak si představ Seana, jak tě konečně najde, vezme tě do náruče a pak mě půjde zabít. Jsem si jist, že tuto scénu oceníš, tak už pojď."

„Máš na lidi špatný vliv," zamumlala, ale přijala mé rámě, „Ale spíš se podivuji tvým sebedestruktivním sklonům..."

„Jo, já občas taky... Prořízlá pusa a blbé nápady, bez toho by to ale nebylo mé oslňující a šarmantní já," pronesl jsem nonšalantně a rozešel se směrem k lavičkách za rohem budovy.

„Samozřejmě," odfrkla si a usadila se na jednu z laviček. Přitáhla si sako k tělu a pohlédla na mě. „Můžu mít otázku?"

„Jen se ptej, jsem jedno ucho," usmál jsme se a sedl vedle ní. Měl jsem co dělat, aby mi nedrkotaly zuby.

„Co se stalo mezi tebou a Seanem? Byli jste kámoši a teď se navzájem vyhýbáte jak čert kříži... No, zřejmě až do dneška."

„Jak to formulovat..." povzdechl jsem si a poklepal si ukazováčkem na bradu. Nemohl jsem jí říci pravdu, stačilo, že jsem to vyslepičil Andymu. „Hnusím se mu od té doby, co jste mě s Andym nachytali. Zřejmě o mně měl lepší mínění, než že si začnu něco s tvým bratrem... Možná je jenom homofóbní?" trochu křečovitě jsem se usmál, „Tobě nic neříkal? Jako o mně..."

„Nic, z čeho bych si něco odvodila... Spíš jen něco o tom, že mu lezeš na nervy. To ale ostatně hodně lidem."

„Děkuji za kompliment," zabručel jsem, za což jsem si vysloužil slabé rýpnutí loktem do boku.

„Divíš se při takovýhlech akcích? Když máš se Seanem tak špatné vztahy, proč tohle děláš?"

„Mám chronickou urgenci lézt mu na nervy, žádný hlubší smysl. Když už jsme u toho, jak se to mezi vámi vyvíjí? Už plánujete děti a svatbu?"

„Jo, jasně," zamumlala s ironií v hlase, „Spíš mi řekni co provádíš s mým nebohým Andym." Způsob, jakým se jí rozzářily oči, se mi pranic nezamlouval.

„Co bych s ním měl provádět?" opáčil jsem vyhýbavě.

„Když jsem vás tehdy nachytala, vypadalo to dost žhavě," usmála se jako démon, „Tak povídej, mohu býti na bratříčka hrdá? Kdo je dole, ty nebo on?"

„Já taky nevyzvídám tvé sexuální praktiky se Seanem!" protestoval jsem rozpačitě.

„Ještě jsme spolu nespali," odvětila a dál mě vyčkávavě sledovala.

„My taky ne... Od té doby, co jste nás vyrušili, nebyla příležitost."

„Nebyla? Vždyť jel i k tobě domů potom..."

„Návštěva se nemusí rovnat příležitosti."

„No... To asi bude pravda," přiznala neochotně.

„Tak vidíš," řekl jsem spokojeně a koukl směrem k budově, „Myslíš, že někoho napadne jít ven?"

„Jsi jak malé dítě co si hraje na schovku..." poznamenala.

„Pouze oživuji večer. A jsi v tom se mnou z vlastní vůle."

„Začínám toho litovat... Jak dlouho tu chceš mrznout, než půjdeme zpátky?"

„Sejde na tom, jak dlouho je budeme chtít trápit." Vytáhl jsem z kapsy saka mobil a pohlédl na čas. „Ještě není moc pozdě. Deset minut?"

„Jak myslíš," povzdechla si a opřela se o opěradlo.

„Kdy má Andy vůbec narozeniny?" napadlo mě záhy.

„Na konci června."

„To je dobře, bylo by trapné, kdybych je zmeškal... A ty?"

„V únoru. Asi bych se měla zeptat na tvé..." pousmála se na mě.

„Brzičko," prohlásil jsem nadmíru spokojeně, „Přesně za týden dosáhnu skvostné plnoletosti a budu volný jako pták."

„Mám pocit, že jsem právě byla nenápadně donucena ti koupit dárek."

„Neměla ses ptát," zasmál jsem se a vstal, „Tak už asi půjdeme." Byla mi hrozná kosa, divil jsem se, že jsem ještě nezmodral a nezměnil se v ledovou kru.

Amy se očividně ulevilo, že jsem to konečně vzdal a ochotně se vydala zpátky. Bok po boku jsme vešli zpátky do teplé vstupní haly, kde mi Amy konečně vrátila sako. Ihned jsem si ho nandal a snažil se zahřát.

„Příště se raději stavíme pro bundy, než půjdeme ven," zasmála se při pohledu na mě.

„Dobrý nápad," vydechl jsem a rozešel se ke schodům. Amy mě došla a společně jsme se jali vyjít nahoru zpět do sálu, k čemuž by došlo, kdybychom se v zatáčce málem nesrazili se Seanem.

„Tady ti vracím slečnu," spustil jsem ihned a myslel jen na to, jak rychle a obratně zmizet, „Myslím, že by ses nad sebou měl zamyslet, byla samá stížnost. Měl by ses jí více věnovat," dal jsem mu krátké kázání pod tím jeho bodavým pohledem, „A nyní když mě, hrdličky, omluvíte, jdu si dáti něco k pití." Chtěl jsem kolem něj rychle proklouznout, ale Sean měl očividně jiné plány. Chytl mě za límec košile, což mě málem stálo kejhák, jak mě vyvedl z rovnováhy.

„Počkej nahoře," řekl směrem k Amy a se mnou se rozhodl vydat dolů ze schodů.

„Hej! Pusť mě, chceš abych hodil hubu?!" protestoval jsem klopýtajíc za ním.

Amy na nás pár okamžiků hleděla, než se vydala svižným krokem nahoru.

„Co máš za problém, Amy je kamarádka, můžu s ní taky trávit trochu času," bránil jsem se dál cestou dolů, nemilosrdně ignorován.

Sotva jsme se ale dostali dolů, zachytil jsem další postavu, která k nám mířila, rychle zdolávajíc schody dolů.

„Co chceš dělat?" ozval se Andy.

Sean zastavil a ohlédl se směrem k Andymu. Přitom mě konečně pustil. Urovnal jsem si košili a střílel mezi nimi pohledy. Bál jsem se Seanovy reakce, tak jsem byl rád za Andyho záchranu, na druhou stranu to ale věci dost zkomplikovalo. Takhle bychom si to vyřídili ve dvou a já bych maximálně vyšel s pošramoceným egem či obličejem, ale s Andym, mísícím se do toho, se to celé mohlo nepříjemně zvrtnout, nevychladne-li Sean velmi rychle. Az jeho pohledu jsem věděl, že to se rozhodně nestane.

I am heading to hell... At least the surroundings are kinda nice...