Měla jsem úplně normální život. Chodila jsem do školy, měla jsem kamarády, užívala jsem si nákupy s kamarádkami, randila s kluky.. Ale.. Nepředpokládala jsem, že až jednou otevřu dveře, bude před ním stát můj nový bodyguard....
"Zzz, Zzz" začal mi brnět mobil na stole. natáhla jsem pro něj ruku a vypnula jsem ho. Zase škola. Zívla jsem si a doškrábala jsem se ke skříni, kde jsem si oblékla mojí školní uniformu. Potom jsem se učesala a připravila si věci do školy.
Mimochodem bydlím s mámou a tátou v malým domě daleko od své školy, kam musím jezdit vlakem. Docela opruz, proto musím vstávat strašně brzo. Cesta tam mi trvá tak dvacet minut. Ale mohlo by to být i horší.
Moje rodiče právě nejsou doma, odjeli pryč, bez toho, aniž by mi řekli jediné slovo. Prostě na papír napsali - Naše holčičko. Museli jsme s tatínkem někam odjet, postarej se prosím o dům v době naší nepřítomnosti, mimochodem tě čeká překvapení.. Máma
Doteď nevím, co tím překvapením mysleli, když už odjeli před dvěma dny, ale to je jedno. To je asi o mě zatím vše, právě teď musím do školy. Stiskla jsem svou kliku ode dveří a zatáhla za ní. Otevřela jsem dveře, kde přede mnou na koleni klečel jeden fakt hezký kluk.
"A ty jsi kdo?" zaskočila jsem se. "Jmenuju se James, jsem tvůj nový bodyguard, rád tě poznávám." stoupl si. "Promiň, jsi na špatné adrese." omluvila jsem se a obešla ho. "Jmenuješ se Nora, ne?" otočil se na mne.
"Ne, nejmenuji." zakroutila jsem hlavou s myšlenkou, že už mě nechá být. "Nelži." "Nelžu." trvala jsem si za svým. "Jak myslíš." povzdechl si a vytáhl z kapsy nějaký papírek, který následně rozložil a stala se z něho velká A4. "Jmenuješ se Nora, je ti sedmnáct let, bydlíš s mámou a tátu, který tu ale momentálně nejsou, protože museli narychlo někam odjet, doteď neznámo kam. Máš alergii na ořechy a ostružiny, narodila jsi se 25. června, ve škole máš dobré známky-" "To stačí!!" sebrala jsem mu ty papíry z ruky..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
