Měla jsem úplně normální život. Chodila jsem do školy, měla jsem kamarády, užívala jsem si nákupy s kamarádkami, randila s kluky.. Ale.. Nepředpokládala jsem, že až jednou otevřu dveře, bude před ním stát můj nový bodyguard....
"To vskutku není." přišel za mnou s jídlem. Teď si vzpomínám, že mi máma říkala, abych byla pořád ve vile.. No, snad to moc neovlivní, vždyť nás už viděla.
"Noro?" řekl James. "Ano?" odpověděla jsem. "Miluješ?" "Co-" zčervenala jsem, ale po kouknutí do tváře Jamese jsem pochopil, že to myslí vážně. Opřela jsem se o jeho rameno a řekla "Uhm, miluju."
"To jsem rád." dal mi pusu do vlasů. "Proč se na to ptáš?" "Chtěl jsem to slyšet." "Aha." přivoněla jsem si k jeho mikině. "Taky tě miluju." "Já vím." uchechtla jsem se. "Mimochodem, na tomto ostrově je jenom tahle vila?" "Ne, za tou vilou je menší městečko. Tvůj táta řekl, že by tu nepřežil bez nějakých obchodů." zasmál se James.
"Půjdeme tam? Dneska?" "Jestli chceš." "Dobře." vyskočila jsem z gauče. "Jdeme!" usmála jsem se. "Dobře." vstal James z gauče taky a vyšli jsme nenápadně z domu. "Jak se dostaneme z toho kopce?" zeptala jsem se ho. "Tam jsou schody." ukázal za náš dům, kde opravdu byli kamenné schody.
Scházeli jsme schody, přičemž kolem nás byli nejrůznější stromy a květiny, že tam nedozařovaly žádný paprsky slunce. "Je to tu krásný." usmála jsem se. "Uhm." přikývl James. Sešli jsme úplně dolů, kde byla podobná ulička jako na tom festivalu.
Dlouhá cesta, která byla obklopená samými obchody a všude byli lidi. "To tu jsou normální lidi?" zeptala jsem se Jamese. "Ne, všechno jsou to lidí z FBI, nejspíše mají dneska volno." odpověděl mi James. Takže tu jsou obchody pouze pro FBI, jo? To je docela dobrý.
"Pojď, ukážu ti skvělé místo." chytil mě James za ruku a táhl mě mezi všemi těmi obchody, než jsme zabrzdili u jedné škvíry, přes kterou jsme se protáhli. Za tou trhlinou se skrýval les a malá cestička směrem dolů. "Tady opatrně." chytil mě za ruku opět James. "Ano." odpověděla jsem a sešli jsme dolů, kde na nás čekala krásná pastvina s nejrůznějšími květinami. "Krásné..." zazářily mi oči.
"Že?" usmál se James a sedli jsme si doprostřed té pastviny opírající se o sebe.
"Teď, když se na to dívám zpětně, jsem docela ráda, že jsi se mi před těmi dveřmi objevil." chytila jsem Jamese za ruku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já vím, pozdě, ale byla jsem venku a zapomněla jsem na to, talže se omlouvám :( Zatím Bye, Bye
