Měla jsem úplně normální život. Chodila jsem do školy, měla jsem kamarády, užívala jsem si nákupy s kamarádkami, randila s kluky.. Ale.. Nepředpokládala jsem, že až jednou otevřu dveře, bude před ním stát můj nový bodyguard....
"Aha, tak půjdeme jenom my." vzala jsem si tašku, přehodila si ji přes rameno a šla k nim. "Noro, řekla jsem jim o Jamesovi, snad nevadí." usmála se na mě Sofy. "Vůbec." zakroutila jsem hlavou a úsměv ji oplatila. "To chodíte takhle spolu vždy?" nechápavě se zeptal James a naklonil hlavu jako pes.
"Uhm, problém?" přikývla jsem a otočila se na něj. "Vůbec." přivřel oči a uhnul od mého pohledu. "No, jdeme." vyrazila jsem jako první a James (doslova) za mnou jako pes šel. Celou cestu jsme si povídali, ale James neprohodil ani slovo. Nezamlouvají se mu moje kamarádi? Nebo je samostatný?
"Tak čau!" zamávala jsem jim a oni mi to oplatili. Usmála jsem se a vstoupila s Jamesem do vlaku. "Sedněte si." řekl mi a pobídl mě rukou na sedadlo. "Děkuju." sedla jsme si a on se přede mne postavil. "Jamesi můžeš sedět vedle mě.." "Ne, musím být tady, mám tu lepší výhled, co se kde děje." "Jak myslíš." opřela jsem se okno a sledovala se pomalu míjející krajinu.
Když jsme vystupovali na zastávce, kde jsme vystupovat měli, najednou do mě zezadu někdo omylem strčil a já bych málem spadla, nebýt Jamesovi rychlé reakce. Chytil mě do objetí a zvedl jako princeznu. "Dávej si bacha." okřikl James vražedně toho, kdo mě strčil. "Omlouvám se." omluvil se jeden starší pán a vyběhl z vlaku.
"Jamesi to je v pohodě, můžeš mě pustit." nechápavě jsem mu řekla. Jak dlouho mě takhle chce držet? Všichni se na nás koukají. "Jsi v pohodě?" zeptal se mě a konečně mě pustil na zem. "Uhm, je to v pohodě." přikývla jsem. Chvilku jsme šli pěšky a poté dorazili domů. Odemkla jsem a hodila tašku na zem ke mně do pokoje. Hodila jsem se sebou o gauč a hluboce vydechla. "Unavená?" zeptal se mě James. "Strašně." zamumlala jsem do gauče.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Takže je tu konečně pátek a já se opravdu musím omluvit, protože zítra ráno odjíždím a přijíždím až v úterý večer, takže snad ještě stihnu v úterý vydat kapitolu, ale nic neslibuji :/ Zatím Bye, Bye
