Měla jsem úplně normální život. Chodila jsem do školy, měla jsem kamarády, užívala jsem si nákupy s kamarádkami, randila s kluky.. Ale.. Nepředpokládala jsem, že až jednou otevřu dveře, bude před ním stát můj nový bodyguard....
"Cože?!" objevili se mu vrásky na obličeji. "To do toho ani nic neříkej, ty dě-" nedořekl to a neskutečnou rychlostí ho James kopl do břicha. "Řekl jsem ti" bouchl ho pěstí do obličeje "abys držel jazyk za zuby" dal mu loket do zubů "než ti ho někdo ušmikne" podrazil mu nohy a pěstí ho připlácl k zemi. "nepamatuješ?" Ani jsem pořádně neviděla, co se stalo. Bylo to tak rychlý, že jsem to ani nezaregistrovala.
"Ještě jednou" dal mu pěstí do tváře "jí něco takového řekneš" dal mu další pěstí do tváře "tak tě zabiju." dal mu hlavičku a tím ho dostal do bezvědomí. Nepřestal by, kdybych ho zezadu nechytila za ruce.
"Uklidni se, skoro jsi ho zabil." vyjekla jsem na něj a James se uklidnil. "Promiň." vstal z něj. "Neudržel jsem se." "Blbče." povzdychla jsem si a po tom, co jsem se koukla na krev se mi udělalo špatně.
Spadla jsem na kolena a málem i na zem, kdyby mě James nechytil. "Noro! Hej, jsi v pořádku?" "Je mi špatně." zamumlala jsem. James vytáhl mobil a zavolal mámě.
James - Paní? Nora zkolabovala a jeden muž je tu v hrozném stavu Máma - Cože? Zase? Ihned tam pošlu zdravotní jednotku.
Položila máma telefon a já měla zase mžitky před očima. "Promiň." zasykl James, než jsem se dala do bezvědomí. "Jste v pořádku?" slyšela jsem od neznámého ženského hlasu a pomalu jsem otevřela oči.
"Uhm, jsem pořádku." promnula jsem si oči a pořádně se rozkoukala. "Promiň Noro." obejmul mě James. "Za co se omlouváš?" usmála jsem se. "Příště mě ale už poslouchej. Jsi můj bodyguard." naštvala jsem se trochu. "Ano." přikývl.
"Kde je ten muž?" porozhlídla jsem se a nikde ho neviděla. "Na ošetřovně. Tam." ukázal James na dveře za ringem. "Aha." povzdechla jsem si a pokusila vstát, ale podlomili se mi nohy. "Ještě by jsi se neměla pokoušet vstát." chytil mě James za ruce.
"Jak myslíš." opět jsem se posadila na zem. "Ukaž." řekl James, chytil mě za pas a vyzvedl trošku nahoru. "Co?" vyjekla jsem, než jsem si všimla, že mě opět posadil, ale na svou mikinu. "Abys nenachladla." uchechtl se. "Děkuju." zasmála jsem se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Moc se omlouvám za včerejší nevydaný díl, ale ihned, jak jsem přijela, kolem pátý, tak jsem byla tak unavená, že jsem usnula... Tak ho vydávám teď, tak snad nevadí :D Zatím Bye, Bye
