Měla jsem úplně normální život. Chodila jsem do školy, měla jsem kamarády, užívala jsem si nákupy s kamarádkami, randila s kluky.. Ale.. Nepředpokládala jsem, že až jednou otevřu dveře, bude před ním stát můj nový bodyguard....
"Proč vás to zajímá?" zeptala se ta žena. "Jak ti mám říkat, bodyguarde?! To je moc dlouhý!" vztekala jsem se. "Megan. Jmenuji se Megan." řekla ta žena stydlivě. "Aha, Megan. Teď ti řeknu tajemství, ale nesmíš ho nikomu říct, rozumíš?" doléhala jsem na ní.
"Co ji chceš říct prosím tě za tajemství?" uchechtl se James. "Rozumím, nic neřeknu." řekla Megan rozhodně. "Já a James spolu chodíme." usmála jsem se. "Co?" "Co?" James i Megan byli vedle.
"Proč jsi ji to řekla?! Ani tvoji rodiče o tom nevědí! Co kdyby to zjistili?" začal James vyšilovat. "Uklidni se, je to v pohodě." máchla jsem rukou. "Proč jste mi to řekla?" nechápavě naklonila Megan hlavu.
"Jen tak." uchechtla jsem se a vyskočila z toho gauče. "Jdeme nakupovat!" vyjekla jsem a sešli jsme opět ty dlouhý schody. Už mi z toho bolí nohy...
Shrnu to. Koupily jsme si asi dvacet tašek plného oblečení a všechny tašky nosila Megan. Spíše se vnutila to nést, i když James řekl, že to klidně ponese, tak to Megan odmítla.
Zatímco jsme kráčeli tou cestou, zastavila jsem se u jednoho klobouku vystaveném před jedním obchodem. "Chceš ho?" objevil se mi za zády James. "Už nemám peníze." vytáhla jsem ze svých jeanů prázdné kapsy.
"Tady." nasadil mi ten klobouk na hlavu. "Sluší ti, koupím ti ho." usmál se na mě James. "To nemusíš." zčervenala jsem. "Já chci." mrkl na mě a šel ho zaplatit. "Děkuju." zasykla jsem na něj, když vyšel. "Neděkuj." uchechtl se.
"Mám hlad." zakručelo mi v mém břiše. "Tak se jdeme najíst." šmikl rameny James. "Zbyli ti ještě nějaký peníze?" obávala jsem se. "To je dobrý, mám jich ještě tunu, vyber si jaké jídlo chceš." odpověděl mi. "Jaké je tu nejlepší jídlo Megan?" otočila jsem se na ní. "Nejvíce mi asi chutná Pizza, od místní Pizzerie jménem Lage Pizzeria." zamyslela se Megan.
"Tak jdeme tam!" vyjekla jsem a šli jsem tou dlouhou cestou plnou obchodů, zatočili doprava a hned tam tam stála velká Pizzerie. "Umřu hlady." zasykla jsem a všichni jsme si ihned objednali pizzu ke stolu 5, který stál u okna.
Hned, jak ji přinesli, jsem se pustila do toho úžasného jídla.. Jak já dlouho neměla pizzu!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mám pocit, jako bych ztrácela duši... Ale už jenom týden a učení můžu vyhodit do koše!! A protože už jenom týden, tak vám vydám kapitolu dokonce dříve! :D Zatím Bye, Bye
