Měla jsem úplně normální život. Chodila jsem do školy, měla jsem kamarády, užívala jsem si nákupy s kamarádkami, randila s kluky.. Ale.. Nepředpokládala jsem, že až jednou otevřu dveře, bude před ním stát můj nový bodyguard....
"Uhm, dobrý." pochválil mě James. "Zacházení jsi měla v pohodě a taky jsi měla celou dobu otevřené oči. Někteří lidi mají tendenci je zavírat." řekl James. "Vůbec tě neslyším!!" vykřikla jsem na něj tak, až si zakryl uši.
Potom jsem si uvědomila, že mám pořád na sobě sluchátka. "Promiň." sundala jsem si je. "V pohodě." řekl James, ale v pohodě moc nevypadal.
"Myslím, že už to pro dnešek stačilo." povzdechl si. "Cooo?" zatvářila jsem se otráveně. "Taky si myslím, že už to stačilo Slečno. Dneska to byl jen seznamovací den, tak si dejte zbytek dne pauzu." usmála se na mně Megan. "Jak myslíš." odsekla jsem.
Opět jsem se převlíkla zpátky a vyšla ze šatny, kde se všichni prali o to, kdo se bude bavit s Jamesem. Byl to hezký pohled. "Na co se tak zaujatě koukáte slečno?" zeptala se mě Megan za dveřmi šatny.
"Jen, že se to stalo strašně narychlo." zamyslela jsem se. "Víš Megan, v životě tě potká tolik nečekaných věcí. Ale o tom ti asi nemusím vyprávět." povzdychla jsem si. "Klidně si to vyslechnu." šmikla rameny.
"Děkuju." usmála jsem se na ní a obě jsme si sedli na lavičku poblíž. Řekla jsem ji, jak jsem se sem dostala a jak poznala Jamese, jak jsem musela opustit školu a kamarády. Všechno.
"Jsi ráda, že tak žiješ?" zeptala se mě zvědavým tonem, který se skoro ani nedal odbýt. "Nevím. Pořád sice fňukám kvůli kamarádům, ale neviděla jsem je teprve týden a už se mi po nich stýská. Po škole se mi vůbec nestýská! Učitelé byli strašně otrávený a přísný, taky mě neměli rádi, za to ručím!" zasmála jsem se.
"Ale docela mě to tu baví. Každý den poznávám nový věci, potkávám nový lidi a procházím nový okolí." zamyslela jsem se. "To je dobře, ne?" řekla Megan. "Uhm." přikývla jsem.
"Měli bychom už jít domů, je osm hodin, a jsem strašně unavený." protáhl se James. "Ano." přikývla jsem. "Megan, tak zítra." zamávala jsem na ní, před naším bytem. "Tak zítra." mávla rukou a zmizela po těch dlouhých schodech.
Doslova jsem spadla na naší postel v ložnici a ani jsem se nevykoupala. "Co to děláš?" lehl si za mnou James. "To bych měla říkat já." zasmála jsem. Vlastně jsem mu chtěla něco říct, ale nechci mu kazit jeho náladu..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Omlouvám se, usnula jsem :/ A už nám příběh pomalu, ale jistě končí, tak si užívejte poslední kapitoly :3 Zatím Bye, Bye
