Sladké sny

1.

„Chci se doznat k vraždě." Nechápavě jsem pohlédl do obličeje mladého muže, na jehož tváři pohrával uvolněný až blažený úsměv.

„Prosím?" zeptal jsem se nejistě a mladík se jen zářivěji usmál.

„Chci se doznat k vraždě," zopakoval svou odpověď a já se uchechtl. Pohled jsem stočil na kolegu vedle sebe. Též se i přes zjevnou únavu šklebil. Tento den byl vskutku náročný o předešlé noci nemluvě a nyní nám sem do kanceláře přijde sotva plnoletý kluk a začne vykládat, že je vrah. Nesmysly, které bych normálně přešel s nějakou drobnou výhružkou, dnes jsem ale doopravdy neměl náladu.

Poškrábal jsem se na bradě a znechuceně jsem si povzdechl. Dvoudenní strniště, propocená košile, kravata byla uvolněná a čímsi pokapaná. Mé oči byly nemilosrdně zarudlé a napuchlé. Zoufale mžouraly kolem, musel jsem vypadat uboze. To ale nebylo vše. Pod očima se rýsovaly velké tmavé kruhy, které svědčily o nedostatku spánku. Já i můj kolega jsme vypadali žalostně. Už jsem se chystal na toho mladíka začít hezky od podlahy ječet, ale kolega, jehož povaha byla naštěstí mírnější než ta má, mě předběhl.

„Hele, mladej. Asi ještě studuješ a určitě nechceš nějaké problémy. Mazej domů za mámou a..."

Usmál se.

„Asi jsme si nerozuměli, pánové. Já jsem sem přišel, abych..."

Ozval se zvuk telefonu a mladíkův jemný hlas byl umlčen.

„Mají nějakého svědka, jedu tam. " Sledoval jsem jeho zbabělý útěk ze zatuchlé kanceláře a znechuceně jsem pohlédl na stále se hloupě usmívajícího se mladíka.

„Prostě se seber a vypadni. Nemám čas na blbosti, musím řešit skutečnou a dost brutální vraždu, chlapečku, chápeš?" Drze se posadil na můj stůl a já dokázal jen ohromeně zírat do jeho uhrančivých, modrých očí.

„Co si to..." Přitáhl si mě za kravatu k sobě a následně mi ji utáhl.

„Chci se doznat k vraždě. " Zapřel se lokty o svá stehna a podepřel si hlavu. Povýšenecky na mě shlížel a já měl strašné nutkání jej udeřit.

Mlasknul. Ten zvuk se rozléhal místností a mě naskočila husí kůže. „Včera, přesně ve tři hodiny byl zavražděn Alexej Nikolajevič Tarasov. Muž byl stár osmašedesáti let. Bydliště vila Kulijivova, nalezen včera pět minut před půlnocí svou služebnou ve své posteli. Byl nalezen nahý. Na jeho těle by se dalo nalézt přesně," Má ruka sevřela jeho hrdlo a on zmlknul.

„Kdes sebral spis?" Nevěřil jsem, že by on byl vrahem. Takové pískle by nedokázalo přemoci osmdesáti kilového chlapa. Musel se nějak dostat ke zprávě sepsané na místě činu. Nějaký neopatrný idiot ji mohl někde nechat. Nejspíš je tahle malá krysa od novin a chce si jen ověřit informace. Opět se usmál a mně vzteky cuklo v oku.

„Tak to konečně pochopte, detektive," zasyčel mi do ucha. Nečekal jsem to. Teď jsem to byl já, kdo ležel na stole a byl jsem to já, kdo byl držen pod krkem.

„Zabil jsem ho, detektive, a chci, aby to každý věděl. Chci, aby každý věděl, že tá ruská свинья́ konečně zdechla."

Ruská nadávka opustila jeho ústa rychlostí blesku. Sviňja. Tak jej nazval. Ruská svině. Na kratičký okamžik mě skutečně napadlo, že to byl vážně on. Ta nenávist v jeho hlase se nedala přehlédnout. Zatřepal jsem hlavou a dostal jsem se z jeho sevření. Není možné, aby byl vrahem. On těžko.

Bez zaváhání jsem mu jednu vrazil. Byla to silná facka, srazila by k zemi kde koho. Zarazil mě však fakt, že on nespadl kvůli ní, ale kvůli tomu, že škobrtl o tužku na zemi.

Ležel u mých nohou. Chvíli to vypadalo, že se rozpláče ale pak... zase měl ten blažený úsměv.

„Pokud jsi ho skutečně zabil ty, tak proč? Proč bys to dělal? " Chtěl jsem důvod. Chtěl jsem vědět, co si ten spratek ještě zvládne vymyslet. Čeho všeho je schopný. Zamrazilo mě z jeho výrazu a ještě více z jeho slov. „Jen jsem mu popřál sladké sny."

Vítám vás u nového příběhu. Sama pořádně nevím, co z toho vlastně vznikne😅, kapitolky budou vycházet nepravidelně ale alespoň dvě za týden snad zvládnu. Snad se příběh zalíbí, budu moc ráda za každý názor, hvězdičku či komentář. Doufám, že si čtení užijete.

Tiktakbum💚