Sladké sny

27.

„No to si děláš prdel, ne?" vyjel jsem na něj v okamžiku, kdy se vrátil a já mu z rukou vytrhl riflové kraťasy.

„Cos to proboha vybral!?" nevěřil jsem vlastním očím.

„Je teplo," protočil očima, jakoby nechápal, o co mi jde, když svůj úkol splnil.

„Tohle nosit nebudu, co je tam ještě?" vytrhl jsem mu igelitku z rukou a začal jsem se tím přehrabovat. On mi však se zamračením a snad i s ruměncem vytrhl tašku z rukou a sám se v ní začal přehrabovat.

„Tady," s našpuleným rtem mi podal normální kalhoty.

„Vůbec nerozumíte legraci, vytkl mi a tašku si položil k nohám.

„Co jsi ještě koupil?" zajímal jsem se, tedy až poté, co jsem si natáhl kalhoty, které mi sice byly trošku delší, ale jinak seděly skvěle.

„Věci," odvětil velmi sdílným tónem a já se naježil.

„Jaké věci? " zabubnoval jsem prsty o volant.

„Moje věci," zamumlal. Chytil jsem igelitku do ruky. Okamžik na to mě po mé ruce praštil.

„To je moje!"

„Za moje peníze! "

Na to očividně neměl, co dodat a tak jen poníženě pustil tašku a odvrátil ode mne tvář, tašku volně pokládajíc na zem. Rychle jsem po ní hmátl než by si to rozmyslel a bez okolků jsem vše vysypal do svého klínu.

Zmateně jsem nejprve vzal do rukou malou lahvičku, než mi došlo, co to vlastně je. Beze slov jsem to zase hodil zpět do tašky a už s menší chutí jsem si začal prohlížet další věc. Stačilo, abych se na to jen na chvilku podíval a už jsem to házel opět zpět do tašky. Poslední věc jsem mlčky držel v ruce, než jsem sebral dost odvahy, abych se k němu otočil zpět.

„Proč? " vypadlo ze mě, než jsem mu hodil tašku zpět do klína.

„Máš schůzku s nějakým..." nenacházel jsem stále vhodný výraz, jenž bych použil.

„Ne, " vyhrkl a tváře mu zrudly ještě o něco víc.

„Tak proč sis to kupoval?" vyhrkl jsem, ale pak mi to došlo. Zašklebil jsem se, jakobych utrpěl silnou ránu do žaludku.

„Chtěl jsem Vás potěšit," zamumlal.

Neušlo mi, že prsty, jimiž svíral své pravé předloktí, ještě více zbělaly.

„Tím, že si na sebe natáhneš dámské kalhotky?" zeptal jsem se nevěřícně. Jeho strohé kývnutí hlavou mi bylo jasnou odpovědí.

„Jak sis něco takového vůbec mohl myslet?" nechápal jsem to.

„Hodně lidem se to líbí, tak jsem myslel, že... Zapomeňte na to. Omlouvám se," mluvil rychle, překotně, svůj pohled upíral do jediného bodu.

Zaváhal jsem, ale poté jsem svou ruku položil na jeho koleno a palcem jsem jej pohladil.

„Jimmy, i kdyby se mi kluci líbili, tak by se mi líbili, protože by to byli kluci. Tudíž nic, co by je spojovalo se ženou, chápeš, ne?" kývl a slabě se pousmál.

„Navíc. Líbí se tohle vůbec tobě?"

Překvapeně ke mně zvedl zrak. Ve tváři se mu mihl zmatek a nechápavost. Poté se však zasmál a objal mne.

„Ne. Nelíbí se mi to."

Odtáhl se a já tu malou tašku hodil na zadní sedadla.

„Pak není důvod, aby ses do toho nutil, ne?"

Potěšeně kývl hlavou.

„Jste doopravdy výjimečný muž, detektive, " pronesl s vážnou, avšak usmívající se tváří.

Jen jsem nad tím zavrtěl hlavou a nastartoval jsem.

„Je hezké plnit přání druhým, ale nikdy nesmíš zapomínat na sebe. Pořád by jsi měl být na prvním místě ty."

Přikývl. Nastalo takové napjaté ticho. Motor běžel a já se cítil zvláštně. Nevím, jestli za to mohl fakt, že se mnou plánoval mít sex, nebo jen jeho vlezlá přítomnost a snad i překvapení, které měl ve tváři, když jsem se zeptal, jestli se mu to osobně líbí.

Pomalu se ke mně začal naklánět a já zpanikařil. Rychle jsem mu do klína hodil balíček kondomů, co jsem stále držel v ruce a konečně jsem vycouval z parkoviště.

„I tak bys potřeboval větší,"zamumlal jsem, když se chystal schovat balíček do tašky.

„A víte to jistě?" zachechtal se, ale líčka mu opět zčervenaly.

„Naprosto. "

„Neměl bych se přesvědčit?"

Střelil jsem po něm pohledem. Silně se kousal do rtu a svůj zrak upíral na můj klín.