Sladké sny

4.

„Je tu ještě?!" s těmito slovy můj kolega vtrhl do kanceláře. Nechápavě jsem na něj zíral. Zírat jsem nepřestal ani ve chvíli, kdy se celý rudý otočil na své ose a roztřeseným prstem ukázal na Jimmyho.

„Za-zatýkám tě, za vra-vra..." Chudák nemohl kvůli zběsilému běhu popadnout dech.

„No jo, no jo." Jimmy potěšeně, až uvolněně rozhodil rukama. „Máte mě... konečně. "

Při slově konečně bych přísahal, že protočil očima a chvilku se na mě dokonce koukal.

„Co?" vybreptl jsem konečně, ale to již Jimmymu byly nasazeny želízka a on byl s veselým, spokojeným výrazem vyváděn ven z mé kanceláře.

„Rád jsem Vás poznal, detektive," pronesl ještě než se za ním zavřely dveře.

„Vysvětli mi kurva... " otočil jsem se na kolegu, ten jen zavrtěl hlavou a podal mi malou flešku.

„Je na tom kopie z kamery, která byla nalezena v pokoji oběti."

Zmlkl a já rychle po malé věcičce chmátl.

„Vypadá to, že ten chlap má v pokoji víc takových skrýší a těch nahrávek tam je tuna."

Tvářil se podivně, nervozita z něj přímo čišela a po čele mu stékal ledový pot.

„Co na nich je?" zeptal jsem se rychle a bubnoval jsem prsty po desce stolu.

Video se načítalo neuvěřitelně pomalu.

„Stačil jsem vidět jen tuto nahrávku, co je tady a a ještě jednu, nejspíš se z větší časti bude jednat o pornografii."

Rychle jsem k němu otočil hlavu. Měl založeny ruce na prsou a koukal se na obrazovku počítače.

„Pornografii? Natáčel někoho s někým nebo sebe?"

„Asi všechno," zamumlal. Asi se chystal ještě něco říct, ale přerušilo jej video.

Cukl jsem sebou, když první, co jsem spatřil byl obličej naší mrtvoly. Zde ještě ale žil. Vypadal... Vypadal šťastně. Přímo natěšeně, rozjařeně. To značilo, že se stalo něco, co nečekal. Proto pravděpodobně zapínal kameru ručně. Několikrát přešel po místnosti a popotahoval vázáním u bílého, huňatého županu. Nakonec se rozvalil na postel a popíjel ze sklenky vína. Už jsem se chystal přetočit video, ale kolega mě zarazil. Neslyšně naznačil slovo teď a já sundal ruku z klávesnice.

„Двадцать четыре," vydechl Tarasov, když se otevřely dveře.

„To není možný," zamumlal jsem, když jsem spatřil postavu mladého muže. Ke kameře stál však zády, takže to ještě nic nedokazuje. Ještě stále je tu možnost, že to není on.

Mladík přistoupil k muži na posteli, ten po něm natahoval své velké ruce a cosi brebentil rusky.

„Vrať to," vyštěkl jsem, když se Tarasov v mdlobách svalil na postel.

Vyhověl mi a já si konečně všiml kapesníku, který byl přiložen k nosu oběti. Mladík se posléze zvedl a vydal se přímo ke kameře. Nebylo pochyb. Ten arogantní úsměv bych si nikdy nespletl.

„Сладких снов," pronesl a obrazovka potemněla.

Neměl jsem slov. Ten kluk. Ten kluk nelhal.

„Co znamená?" vydechl jsem po chvíli.

„Co znamená Двадцать четыре?"

To bylo jediné, co jsem si zapamatoval. Řekl to jako první slovo vůbec a hodněkrát jej opakoval.

Kolega se podrbal na bradě.

„Možná se pletu, přeci jen jsem rusky nemluvil už, kdo ví jak dlouho, ale myslím si, že to znamená dvacet čtyři, jen to nedává smysl. Proč by jej oslovoval číslem? "

Mně to smysl ale dávalo, tedy dávalo mi to jistý vzorec. Náčrt situace, která mě neuvěřitelně moc děsila.

„A to, co řekl ten kluk? Co to znamená?"

„To ti řeknu s naprostou jistotou. Znamená to sladké sny. "