Sladké sny

33.

„Už tam budeme."

„Už tam budeme," zopakoval jsem a dál jsem se věnoval pozornost vozovce.

Bylo ticho. Nepříjemné a dusné ticho, které jakoby bylo odolné vůči hudbě, která se linula z rádia. Až nechutně pozitivní hudbě.

Začal jsem stanice přepínat a už jsem se chystal rádio vypnout, ale má ruka se zarazila uprostřed pohybu.

„Opakujeme, hledaný Darren Samuel Harrison, podezřelý z vraždy, může být ozbrojen a je silně nebezpečný, žádáme veřejnost, aby informovala policii, pokud tohoto... "

Vypl jsem rádio a šlápl jsem na plyn.

„Kurva, myslel jsem, že po nás nepůjdou, ale takhle o tobě nikdo neví stejně a když najdou mě, najdou tebe, doprdele se vším!" praštil jsem do volantu a dál jsem držel sešláplý plyn až k podlaze.

„Darrene," ozvalo se vedle mě nesmělé pípnutí a já při pohledu na něj konečně zpomalil. On i tak nadále neuvolňoval svůj křečovitý stisk na kolenou a hleděl před sebe.

Nic jsem na to neřekl a víc jsem si ho ani nevšímal. Soustředil jsem se jen na cestu, kde jsem během chvilky odbočil doprava na lesní cestu. Cesta se stávala čím dál tím víc neprůjezdnější a zapadlejší. Sem tam jsem měl obavu, že zapadneme do bláta, ale to se naštěstí nestalo, tedy zatím.

„Vystup, teď musíme pěšky," oznámil jsem stroze a sám jsem bez meškání z auta vylezl. Tam, kde jsme se teď nacházeli, už se tomu nedala říkat ani cesta a to bylo ideální. Vyložil jsem všechny potřebné věci z auta a auto jsem hned na to přikryl plachtou hnědé barvy a naházel jsem na něj ještě nějaké větve.

„Pomoz mi s těmi věcmi."

Další strohý a chladný rozkaz z mé strany a on jej jako poslušný pejsek uposlechl. Měl kupodivu sílu a dokázal unést celkem těžkou krabici, i tak jsem musel zbytek věcí odtáhnout sám.

Prodírali jsme se hustým křovím a on neustále padal. Vždy se ale zvedl a pokračoval v cestě, nic jiného mu stejně ani nezbývalo. Já sám utržel taky dost šlehanců od větví, ale dalo se to vydržet.

„Páni, jak, jak o tomhle víte?"

Jen jsem na jeho dotaz pokrčil rameny a dál jsem pokračoval k velkému srubu.

Tato budova patřila kdysi jednomu šílenému dědkovi, co nenáviděl lidi a miloval lov. Jak to ale tak chodí láska k lovu se spojila s nenávistí k lidem a vznikl z toho odstřel náhodných kolemjdoucích. Osm lidí a pět těžce zraněných než jsme ho dopadli, tedy spíš, než jsme našli jeho mrtvolu. Zastřelil se právě v tomto domě, a proto si dům nikdo ani nechtěl koupit. Navíc to byla špatná lokace se špatnou komunikací. Ideální stav pro jiného zapšklého a nechutně bohatého dědka, kterého jsem znal.
Na jeho přání jsem to tu jeho jménem koupil. Zprvu sem jezdil často a celé tu to zrenovoval. Kabelovka, teplá voda, elektrika, dokonce výřivka.
Jezdit sem nakonec přestal a prakticky mi to tu nechal, jelikož se přestěhoval do Evropy.

„Tak pojď!" zavolal jsem na něj, jelikož stále stál na místě jako solný sloup. Musel jsem k němu dojít a popostrčit jej, aby se hnul.

Klíčky jsem vyndal z pod prahu a odemkl jsem. Světla se okamžitě rožla, další úžasný fakt, elektrika zde běžela nepřetržitě, nezjistitelná spotřeba, nikdo nebude mít ani tušení, že jsme tady.

„Zuj se, ať tu není bordel."

Já sám se dal do vybalování věcí, což zabralo jen chvilku a hned potom přišla řada na přípravu jídla. Zrovna jsem smažil slaninu, když mě cosi zatahalo za rukáv.

„Kde se tady dá umýt?" koukal na mě, na sobě měl jen boxerky a já ještě více vnímal jeho zjizvené tělo. Zbylé oblečení svíral v rukou a já si všiml, že si našel nějaké čisté, co jsem vzal od mámy. Alespoň, že se díval, kam jsem co uložil.

„Snad se můžeš podívat a najít to, ne?" odsekl jsem a odvrátil jsem od něj zrak.

„Dobře," zamumlal. Už jsem myslel, že odešel, ale o opaku mě přesvědčila ruka na mém předloktí.

„Nechcete jít se mnou, detektive?" usmíval se a nevině na mě zamrkal. Vyškubl jsem se mu a současně jsem jej od sebe odstrčil.

„Nedotýkej se mě, už nikdy se mě nedotýkej."

Ahoj, po dlouhé době nová kapitola, za což se omlouvám. Snad se ale kapitola líbila a budete trpělivý i nadále. ^^ Co si jinak myslíte o změně chování detektiva vůči Jimmymu? Jsem zvědavá na vaše názory a užívejte zbytek prázdnin. ❤️