Sladké sny

22.

„Tak tedy... Ten chlap, co mě zbavil panictví byl velký zvíře ohledně těchto věcí. To co mi udělal, byl vlastně vstupní test."

Odfrkl jsem si a zadíval jsem se z okna.

„Nebuďte naštvaný," zasmál se tiše a pohladil mne po rameni.

Má odpověď se skládala jen z nic neříkajícího cuknutí hlavy a tichého povzdechu. Jen protočil očima a trochu se posunul, takže se naše ruce skoro dotýkaly. Cítil jsem teplo, které z něj sálalo a to mě z nějakého důvodu znervózňovalo.

„Líbil jsem se mu," pokračoval jednoduše s bezbarvým tónem hlasu.

„Koupil mě a tak jsem se dostal do jedné z jeho poboček. Vlastně ta struktura..."

„Počkej. Ty myslíš Franka, Velkýho Franka? "skočil jsem mu do řeči. Srdce mi divoce bušilo. Velký Frank. Tuto přezdívku, kterou byl znám, musel slyšet každý, kdo se kdy pohyboval v kriminální společnosti města. Chlap, který se neštítil nikdy ničeho, pod palcem měl vše. Policii, úřady, své chlapy, životy nevinných lidí. Jel ve všem možném a jel by v tom dál, kdyby si proti sobě nepoštval vysokého úředníka, který ve všem zamíchal a to způsobilo jeho smrt. Viděl jsem to, byl jsem u toho, já...

„Velkej? " zahihňal se Jimmy a odvedl mé myšlenky jinam.

„Vidím, že si přezdívkou kompenzoval jistý hendikep," dál se pochechtával.

Já se nesmál, nešlo to. Jak bych se mohl smát, když vím, co mu to prase provádělo a nejen jemu. I dalším, i dalším nevinným lidem.

„No," odkašlal si.

„Prostě jsem se nějak začlenil do systému. Ze začátku nám vyjasnili pravidla. Mně a ještě jedné holce, kterou vzal se mnou."

Posadil se a sledoval mě jako kočka svou kořist.

„Nejdřív takové ty věci jako utečeš, zemřeš. Odmítneš, zbijem tě. Dělej problémy, nedopadne to dobře a blá blá blá."

Pomalu a s jakousi péčí mi začal vyhrnovat tričko. Já se jej okamžik na to pokusil ze sebe shodit tím, že se posadím. V tom mi ale zabránil naprosto jednoduchým způsobem, zapřel se o mě celou svou vahou a já pozbyl snahy něco udělat.

„Taky nás ale zaučovali," vydechl a prsty přejel po mém břiše. Jako v tranzu jsem to sledoval.

„Zjišťovali jsme, kde je kdo obvykle citlivý a jak."

Prstem obkroužil mou bradavku a já se kousl do rtu. Co se to dělo?

„Někteří měli hodně citlivé bradavky jako Vy, detektive."

Překvapeně jsem z úst vypustil tichý sten, když jsem pocítil teplo a mokrost jeho úst.

„A proč nás to teda učili?" sladce se pousmál a já z něj nespouštěl oči, které musely vypadat jako oči vystrašeného zvířete.

„Aby se z nás stali prvotřídní děvky, které každému nechutnému, zvrácenému úchylovi splní vše, co si bude přát," zachraptěl a já jej ze sebe po minutě ticha shodil. Překvapeně vyjekl, ale já si toho nevšímal. Vstal jsem a rychle jsem se rozešel pryč. Před očima jsem měl černo a ve spáncích mi tepalo. Narazil jsem do stolku, který spadl na zem, já si toho ale nevšímal. Nevšímal jsem si ani bolesti v mé noze, bolest v mé hrudi byla totiž daleko horší.

Zapadl jsem do první místnosti na kterou jsem narazil. Koupelna. Jak příhodné místo. Sedl jsem si rovnou zem a snažil jsem se uklidnit. Tělo se mi otřásalo vzlyky, které jsem se snažil zastavit. Nenáviděl jsem se za svou přehnanou reakci. Nenáviděl jsem se za to, že jsem to neutl v okamžiku, kdy mi vyhrnul tričko. Zvrácený úchyl. Nechutný úchyl.
Zatahal jsem se frustrovaně za vlasy. Nejsem úchyl. Nejsem takový, nejsem zvrácený.

„Nejsem, "zašeptal jsem tiše a utřel jsem si rukávem uslzenou tvář.

„Nejsem," zopakoval jsem bezděčně, jako by to mělo nějaký význam.