Sladké sny

30.

„Co si to dovoluješ! "rozkřikla se a rozmáchla se mým směrem rukou.
„Co si to dovolujete Vy? Co Vám můj přítel udělal?" slova se ze mně hrnula bezmyšlenkovitě. Jednu ruku jsem měl pevně zaťatou, tou druhou jsem však Jimmyho něžně hladil po zádech.

„Přítel? " zachechtala se babizna posměšně a upravila si kožich.

„Tahle špína? " procedila mezi křivými zuby a hned na to se rozešla k pokladně. Já ji bez okolků následoval, i přes Jimmyho hlasité protesty.

„Tady máš peněženku a zaplať za nákup," rozkázal jsem mu a vyběhl jsem ven. Trvalo nějakou chvilku než jsem ji našel. Její růžové auto stálo v zapadlé uličce jeden blok od obchoďáku. Zrovna nakládala do kufru nákup, který činili dvě krabice růžového vína a mražená pizza.

„Hej!" Zprudka jsem zabouchl kufr a málem jí tak přiskřípl prsty.

„To jsi zase ty? " zamračila se a sjela mě zkoumavým a pohrdlivým pohledem.

„Ano, zase já, "štěkl jsem vztekle.

„Co po mně chceš?"

„Co bys řekla?" babizno, dodal jsem si v duchu. Stále jsem měl ještě dost soudnosti, má trpělivost však mizela velmi rychlým tempem pryč.

„No to nevím, fešáku," blýskla po mně zlatým zubem a mně se nepříjemně sevřel žaludek. Její počínání mě taky vyvádělo z míry. Opřela se totiž o auto, které se mimochodem více přiblížilo k zemi, pohodila hlavou a olízla si rty. Měl jsem upřímné nutkání otočit se na patě a okamžitě z tama vypadnout.

„Můj přítel, odkud ho znáte, "dokázal jsem si nakonec zachovat vážnou tvář.

„Ze zajímavého místa, kocourku," zavrněla a já začal pociťovat skutečnou nevolnost.

„Jakého místa?"

„To bys měl vědět moc dobře, ne? Kolik tě stál? Cos musel udělat? Mně tvrdili, že není na prodej a to jsem nabídla několik milionů."

Šokovaně jsem na ni hleděl, ale ona mluvila dál.

„Je takový učenlivý, ale trvalo, než jsem si jej zkrotila. Divoké kotě."

Bylo to poprvé, co jsem udeřil ženu. Udeřil jsem ji. Ženu. Možná mě omlouvá fakt, že jsem si nebyl jist pohlavím, ale i tak. Užil jsem si to. Na následky jsem se už ani nezaměřoval. Proto mě dost překvapilo, když mi vrátila úder a bez problémů mě přišpendlila k zemi.

„Co to sakr... " tlumeně jsem zaskučel, když mi dupla na obličej. Pokusil jsem se zvednout, ale její medvědí pracky mi zkroutily ruce za zády. Brzy mi už tiskla silou krk a já jen zoufale chroptěl. Tohle rozhodně nebyla reakce nějakého civilního obyvatele.

„Nikdy," zasyčela mi přímo do ucha.

„Nikdy neútoč na někoho, kdo ví, jak se bránit." Stisk na mém krku povolil, ale zato jsem kolem rukou ucítil chladný kov a pusu mi zalepila jakousi páskou.

„Takové jako ty mám moc ráda, trvá než vás zkrotím, ale výsledek stojí za to."

Vzteky bez sebe jsem řval přes pásku, když mi začala vyhrnovat tričko. Dotýkala se mě a stále mi jakýmkoliv způsobem způsobovala bolest. Nejhorší byl ale ten pocit bezmoci. Neschopnost se hnout, neschopnost něco udělat, byl jsem jako panenka.

„Moc sebou neškubej, ještě tě musím..."

Víc jsem už neslyšel. Její tělo dopadlo přímo na to mé a já na chvilku zase nemohl dýchat.

„Detektive." Jeho tvář pro mě byla jako tvář boha. Až teď jsem si uvědomil, jak moc jsem vlastně vyděšený.
Sundal mi pouta z rukou a opatrně mi strhl pásku z úst.
Ruce se mi chvěly a viděl jsem lehce mlhavě.

„Říkal jsem, ať jste opatrný, je to zrůda," šeptal mi zoufale do ucha a já jej pevně objal, on mi mezitím hladil tváře a konejšivě dál cosi mumlal, mně však stačilo, že je u mě.

„Dýchá?" zeptal jsem se, když jsem se konečně zvládl uklidnit a začít zase normálně uvažovat.
Přikývl a zadíval se na mě pohledem nevinného štěněte.

„A to je špatně, že? " propletl si se mnou prsty a víc se na mě natiskl. Já jej políbil do jemných vlasů.

„Ano, Jimmy, to je. "