Tanaka no Suna

10. Důvěra a strach

Tanaka:

Nechci tam jít, toho chlapa nenávidím, a to jsem ho viděla jen jednou. Když tohle překousnu, ten důvod proč tam jdeme je horší. Aby Sasuke zesílil a mohl zabít Itachiho. Musím něco vymyslet, něco udělat, ale co? Nemůžu mu říct pravdu o tom, jak to bylo. Dala jsem slib, ale nesmí se to stát.
Sasuke stál kousek ode mě, a balil si ještě nějaké věci do batohu. Otočil se na mě a naše oči se střetly.
'Proč na mě tak kouká? Hm, asi má strach. Ani se jí nedivím.'
Co? Co to bylo?
'Hej a není ona blázen? Nejdřív zírá a pak sebou šije jako idiot.'
"Nejsem blázen Uchiho, nemůžu za to, že tě slyším."
"Cože? Co to meleš?"
"Říkal sis sám pro sebe, že jsem asi blázen, a že mám strach?"
"Jak to víš?"
"No, slyšela jsem tě."
"Tradáá a teď nastupuju já."
"Gobi?"
"Tvoje a jeho čakra byly ty první, co se spojily. To znamená, že vaše Sharingany jsou spojené. Víc ti neřeknu, na zbytek si přijďte sami. Je toho hodně, co s tím můžete dělat."
"Gobi mi řekl, že máme spojené Sharingany."
"Jak?"
"Asi tím, jak jsem tě oživila."
"A jak to ten pes ví?" Pes? Vážně o něm řekl, že je to pes?
"Gobi je vlk!"
"To je jedno."
"Fajn, to protože, to oživování mi dal on, a vysvětlil mi i jak to funguje." Sasukeho zaskočený pohled se uklidnil.
"Aha chápu."
Padla tma, všichni už byli ve svých domovech, nadešel čas vyrazit. Nemám z toho nejlepší pocit, utíkáme z vesnice, já už z druhé.
"Sasuke-kun, Tanako-san." Sakra, to je Sakura.
Oba jsme se na ni otočili.
"Neodcházejte prosím, zvlášť ty Sasuke-kun." Ta láska.
"Nemůžeš mě zastavit Sakuro, nemůžeš to ani pochopit."
"Tak mě nechte jít s vámi, Sasuke-kun, nemůžeš mě opustit prosím."
Reagovala jsem já.
"Dokážeš zabít člověka?"
A přidá se Sasuke.
"Nemyslím si, že to dokážeš. Proto s námi nesmíš. Máš rodinu, máš všechno. Já a Tanaka jsme prakticky zůstali sami." Z očí jí tekly slzy, holka nepřeháněj to.
"Ale to, to nejde. Máte nás..... prosím"
Sasuke se přemístil přímo k ní, je tak rychlej.
"Sakuro, přestaň. Zůstaň tady, žij a trénuj. Díky za všechno, ale na mě zapomeň." Řekl a zase se objevil u mě. Oba jsme se dali do kroku, ještě jsem se otočila na Sakuru, zrovna když se svalila na zem v slzách. Asi ho vážně miluje, ale láska občas bolí. Nauč se to holka.
Pokračovali jsme dál.
"Sasuke, mám trochu strach."
"Já vím, chápu to, ale neboj. Tohle se zvládne."
Po nějaký době jsme došli k jeskyni.
"Nemůžu tě připravit na to, co tam oba zažijeme, ale dokážeš to. A já, ikdyž nevěřím, že to fakt říkám, nedovolím, aby ti něco udělal." Přikývla jsem a vešli jsme dovnitř. Vypadalo to trochu jako podsvětí, tmavé a hodně prostorné místo.
"Věděl jsem, že dorazíte oba." Tss jakobychom měli možnost volby.
"Kabuto vám ukáže pokoje. Sasuke tvůj je vlevo na konci chodby, poslední dveře a Tanaky...."
"Ne! Na tomhle místě a poblíž tebe, nebude Tanaka sama."
"Myslel jsem to spíš, že by dáma chtěla být osamotě." Pohled všech padl na mě. Co mám asi říct? Když řeknu, že chci být sama, Sasuke se naštve. Když řeknu, že chci být sním, nebude to znít divně?
"No, budu se sním cítit bezpečnějc."
"Nic ti tu nehrozí, ale dobře. Kabuto, odveď je teda tam, kde měl být Sasuke."
"Ano pane." Kabuto vyšel do chodby a já se Sasukem přímo za ním.
"Teď si nějak nejsem jistej jestli jste byli dobrá volba, nebo spíš jestli měl poslat vás oba."
"A to jako proč?" Zeptal se hned Sasuke.
"Oba jste se stali slabinou pro toho druhého."
"My to i tak zvládneme." Reagoval hned Sasuke.
"To jsem zvědav." Prohodil Kabuto trochu se smíchem.
Když nás dovedl do pokoje, řekl ať si odpočineme, že zítra nám oběma začne trénink a odešel.
"Tanako, jsou věci, které se nesmějí dozvědět."
"Jaký třeba?"
"To, že mě dokážeš vyléčit. To, že máme spojené Sharingany. A ať ještě zjistíme cokoli, neměli by to vědět." Má pravdu, mohli by toho využít. Lehli jsme si do postele, že půjdeme spát. Je zvláštní ležet s ním v jedné posteli, ale na všechno se dá zvyknout.