Tanaka no Suna

7. Tohle je konec

Tanaka:

Konečně Sasuke přišel domů, byla jsem ještě v šoku z Itachiho slov, ale snažila jsem se to nedat najevo.
Sasuke mě pořád pozoroval, co je? Mám snad něco na obličeji?
"Co ti je, Uchiho?" Konečně přestal zírat.
"Nic jen....furt přemýšlím, jak jsi to sakra dokázala? Jak jsi mě oživila?"
"Kdybych to věděla, tak ti to řeknu." Taky to nechápu, absolutně nemám tušení.
"No asi budeš samý překvapení."
"Asi jo." Ale fakt mě zajímá, co to je. Třeba to bude vědět Kakashi.
"Půjdu se projít, zachvíli jsem zpátky."
"Jsi si jistá?"
"Jo, jsem v pořádku, neboj."
"Fajn, já se trochu vyspím."
Pořád mi to vrtá hlavou. Snad bude něco vědět, ale kde bych ho měla hledat? Uviděla jsem Asumu-senseie, mluvil zrovna se Shikamarem, třeba on bude vědět.
"Asuma-sensei? A ahoj Shikamaru-kun." Nejdříve odpověděl Shikamaru.
"Bude mi stačit jen Shikamaru, ty přípony jsou opruz." Umm no tak jak myslí.
"Tanako, copak?"
"Chci se jen zeptat, nevíte kde je Kakashi-sensei?" Trochu se zamyslel.
"No jasně, jdi kolem nemocnice do prava a dívej se po stromech." Po stromech? Co?
"Ummm děkuju." Ty stromy jsem sice nepobrala, ale dobře. Udělala jsem, jak řekl a pochopila jsem. Kakashi sedí na stromě a čte si.
"Kakashi-sensei!?" Když si mě všiml seskočil že stromu.
"Ale, Tanaka. Co se děje?" Nojo, ale jak se zeptat. Nemůžu mu říct, že nás napadli.
"No, vy máte Sharingan, mám jednu otázku."
"Je zvláštní, že jsi nešla za Sasukem, ale ptej se."
"Víte, ono se ho to týká." Byl trochu zaskočený, ale pečlivě poslouchal.
"Takhle, Sasuke trénoval, takže už měl dost málo čakry a měli jsme menší nehodu, neptejte se jakou." odmlčela jsem se, ale Kakashi pořád jen poslouchal.
"A Sasuke byl moc slabý, nestihla bych ho dovést do nemocnice. A nevím jak, ale zachránila jsem ho. Díky Sharinganu jsem se napojila na jeho mysl a soustředila se na tep a najednou se moje čakra začala předávat do Sasukeho těla." Vytřeštil na mě oči, jako bych byla blázen.
"Co-cože? Takovéhle schopnosti dokáže použít jen jedna žena, ona sama je stvořila. A ona ji může použít jen jednou a zemře."
"To vím, babička Chiyo z Písečné. Nechápu, jak jsem to udělala."
"To ani já, ale je pravda, že tvůj Sharingan není obyčejný, každopádně tohle musíš pilovat, myslím, že jsi měla jen štěstí žes nezemřela sama. Nesmí to jen tak nikdo vědět dokud nevíme, jak přesně to funguje. Bohužel ti ale nemohu pomoct."
"Dobrá, děkuji Kakashi-sensei."
Moc mi sice nepomohl, ale je pravda, že bych měla být opatrná. Bůh ví, co to je.
"Nevím, jak ti poradit, tvůj Sharingan je jedno velké tajemství."
"V pohodě, tohle stačí." Přikývl a já mohla zase odejít, mám toho teď dost před sebou.

Třetí osoba:

A takhle to tedy končí.
Končí jejich dosavadní životy. Uběhlo už něco přes půl roku, naši mladí geninové se stali chunniny. Dokonce i Gaarovi povolili jet do Konohy, aby mohl složit zkoušky. Takže se konečně po té době setkal s Tanakou. Oba už byli trochu jiní, více si vážili ostatních lidí a Gaara se plně začal věnovat fungování v jednotkách Písečné. Oba byli mnohem silnější.
"Tak rád tě vidím sestři."
"I já tebe, moc jsi mi chyběl." Byli tak šťastní, tolik se vzájemně báli o toho druhého.
"Překvapilo mě, jak jsi teď silná. Dokonce i se Sasukem si už docela rozumíš."
"Jo, dá se to přežít. Ale něco jsem zjistila."
"Co jsi zjistila?" Má mu to říct? Jistá si není, ale je to její bratr.
"Ale nic, spíš co ty? Tvoje absolutní ochrana došla k dokonalosti a jsem tak ráda, že vidím, jak si tě ostatní váží." Trochu se na ní usmál, ale chtěl to vědět.
"Jo docela jo, ale povídej."
"On...chce zabít Itachiho."
Gaara dobře věděl, že tohle pro jeho sestru bude ještě vážně těžké, ale nějak to dokáže.

Jejich shledání netrvalo dlouho, ale byli nadšení. Ale bylo to těžké, protože se za tu dobu změnili, tak se cítili trochu jako s cizím člověkem, ale brzy pochopili, že to tak není. Změnili trochu své názory, ale jinak byli stejní.

A Tanaka a Sasuke? Před ostatními pořád vypadali, že se až tak nemusí, jenom, že se snášejí a dokážou spolu mluvit. Bylo to i kvůli jejich bezpečí, aby toho nikdo nemohl využít. Ale realita byla taková, že byli opravdový přátelé a dost si rozuměli, ale hlavně v soukromí. Mluvili skoro o všem, neodsuzovali se a chápali se. Sasuke měl ale strach o Tanaku. Věděl, že on musí za Orochimarem, ale nechce aby tam byla taky. Ikdyž ví, že proti tomu nic nezmůže.
Pokud jde o Tanaku, tak tu sužoval pocit, že Sasuke chce pořád zabít Itachiho a ví, že tomu nezabrání. Nevěděla, co si počít. Ale už jí bylo jasné, že Sasukeho nedokáže zabít. Oba tvrdě trénovali spolu i sami, Sasuke na ní byl hrdý, ale kdyby věděl, s kým trénuje, už by tak hrdý nebyl.

Pokračování po té době
Tanaka:

"Jsi silná, ale můžeš být i víc."
"Dělám co můžu Itachi." Vím, že se mi snaží jen pomoct, ale není to tak snadné.
"Já vím, ale tak si to projdeme. Umíš už člověka dostat do genjutsu, sama se musíš vytrénovat, aby to bylo silnější. Brzy tě naučím, jak se z něj bezpečně dostat. Já neumím ani s Fuutonem [větrná čakra], ani se Saitonem [vodní čakra], ale můžu ti poradit. Díky Jirayovi a Narutovi umíš Rasengan, můžeš ho ale vylepšit. Spoj s ním písek, budeš mít úplně nový Rasengan." Tohle mě nikdy nenapadlo, je to super nápad.
"Ale jak?"
"Rasengan je hromadění čakry, a ty umíš spojit Fuuton a písek. Takže teď musíš tu čakru ne jen spojit, ale i nahromadit, abys vytvořila Rasengan."
Tak dobře. Začala jsem se soustředit na svou čakru, písek v mojí tykve se začal hromadit kolem mě. Tvořila jsem Rasengan a snažila se přidat písek, ale všechno se rozplynulo.
"Znovu! To zvládneš." Zkusila jsem to znova, ale zase nic.
"Je to těžký." A taky únavný.
"Soustřeď se, Rasengan umíš s přehledem, soustřeď se na pohyb písku. Nepřidávej ho, nech ho s tím splynout." Na to, že tomu vlastně nerozumí, toho ví nějak hodně.
Pohyb písku. Už to chápu. Písek jsem přemístila k pravé ruce a v levé jsem hromadila čakru (narozdíl od Naruta to umím bez klonů). Písek s čakrou se konečně spojoval a tvořil se Rasengan. Mám to. Jo!!
Radost byla předčasná, zase se vypařil.
"Ale už víš, jak na to. Teď už to jen trénuj." Nemám tolik čakry ale dokážu to.
Zkusila jsem to a zase nic. Ještě tak 5x ale, pořád nic.
"Možná to budeme zkoušet znovu jindy."
"Ne! Já to zvládnu." Itachi se na mě povzbudivě usmál. Ví, že to dokážu.
Takže ještě jednou.
Klid, pravá ruka písek, levá ruka čakra, a teď to spojit.
Povedlo se!
V mojí ruce byl Rasengan. Samovolně jsem ho nechala rozplynout.
"Super, máš to. Zkus ho použít. Třeba támhle do toho kamene."
Stoupla jsem si naproti tomu kameni, a znovu jsem udělala to, co předtím.
"Sabaku no Rasengan!" Rozeběhla jsem se proti tomu a vrazila to do kamene. Odrazilo mě to zpátky k Itachimu, ale zůstala tam pořádná díra. Mělo to obrovskou sílu.
"To jsem ani nečekal, taková síla. Musíš se jen naučit to pořádně ovládat."
"Naučím, děkuju ti."
"Jsem rád, že tak sílíš. Ale už musím jít, hezky trénuj. A mám na tebe prosbu."
"Jakou pak?" Itachi má na mě prosbou, to není častá věc.
"Zítra se moc nepohybuj v okolí Narutova domu. Neptej se proč."
Zase, dořekl a zmizel. Tohle bylo divný, plánuje něco?
No, radši to nebudu řešit.
Budu ještě trénovat.

Pro dnešek by to bylo vše. Chtěla jsem jen aby uběhl nějaký čas a mohla jsem psát další věci.
Možná se toho tentokrát moc nedělo, ale pokusím se aby se to zlepšilo.