Tanaka no Suna

16. Osud

Tanaka:

Proč to ten kluk musí vždycky tak přehánět. Je obrovský štěstí, že jsme to všichni dokázali. Deidara nejspíš není mrtvý, ale dokázali jsme zmizet, a to je hlavní. Protože čekáme, až se Sasuke vzbudí a odpočine si, musíme být zase v hostinci.
Sasuke se pomalu začínal probouzet.
"Co...co se děje? Kde je Deidara."
Hned jsem zareagovala.
"Klid, zbavili jsme se ho. Jsme v bezpečí, ty teď musíš odpočívat." Jenom přikývl. Proč tu všichni jsou? Musím za Itachim, ale nechce se mi tu říkat, že někam jdu, ale budu muset.
"Sasuke? Musím nachvíli pryč."
"Kam bys chodila?"
"To není důležitý."
"Nikam nejdeš!" Skoro jsem se chtěla rozesmát, ale zůstala jsem vážná.
"Smůla Uchiho, tvoje rozkazy na mě neplatí." Řekla jsem a vyběhla oknem.
'Je to s tebou těžký.'
'Ja vím, ale neboj. Jsem v pohodě.'
Tohle čtení mysli má i svoje výhody.
Tentokrát mě Itachi prosil, abych zaběhla do jednoho odlehlého lesa. Plánuje mě snad zabít nebo co?

"Konečně jsi tady." Milé přivítání.
"Promiň, chvíli trvá sem doběhnout. Proč jsi chtěl abych přišla?" Jeho pohled byl najednou temnější a smutnější.
"Rozloučit se."
"Cože?" Nemyslí to tak, že ne?
"Zítra dovedeš Sasukeho ke mně, zítra bude můj poslední den."
"Ne Itachi, nenuť mě k tomu." Mám co dělat, abych zadržela slzy.
"Musím zemřít a jeho rukou. On mě bez tebe nenajde, prosím tě o to. Stejně bych brzy zemřel, chci zemřít jako ninja."
"Vím, že jsi nemocný, ale můžu tě vyléčit." Ikdyž jsem tuhle chvíli očekávala, stejně je to těžký.
"Ne. Nechci vyléčit. Tanako, vždycky jsi mě chránila a dělala pro mě, všechno co jsi zvládla. Tohle je to poslední, co pro mě můžeš udělat." Slzám už jsem nechala volný průběh. Vážně o něj přijdu?
"Proč brečíš? Proč brečíš kvůli vrahovi svého klanu, nukeninovi a kvůli někomu, kdo málem zabil tvého bratra?" Když se to řekne takhle, je to fakt divný.
"Protože jsi i člověk, který mě naučil to, co umím, a tím nemyslím jen Justu, ale i, jak žít. Byl jsi mým rodičem, bratrem i mistrem." Podíval se zvláště, jakoby mu něco vrtalo hlavou, nebo jakoby nesouhlasil. Ale nereagoval tak.
"Nedělej si to těžší, nech mě jít."
"Stejně proti tomu nic nezmůžu." Objal mě a podíval se mi do očí.
"Asi je nejvyšší čas ti říct pravdu. O tvých očích." Ani mi to nedošlo. Konečně se to dozvím.
"Poslouchám."
"Takže, jak jsem ti říkal, že si tě Gobi vybral a Sharingan s tím je dost spojený, bylo to takhle. Když bylo vybráno, že Gobi bude v tobě, všichni měli velký strach, nejen o tebe, ale i z tebe. Ale zjistilo se, že v Konoze se narodil jeden kluk, co má speciální sílu, která zklidní Gobiho, byl to Sasuke."
"No jasný, to sedí."
"To je ale začátek. Věděli, že jednou ho budeš potřebovat, ale kvůli síle, kterou jsi měla získat, věděli, že by to bez nějakýho spojení s tebou nezvládl. Takže mu vzali část čakry a vložili ji do tvé matky tak, aby se dostala k tobě, ale ne ke Gaarovi. Bylo to hodně riskantní, mohli tím zabít všechny tři. Sasuke byl ale mimino, sám neměl dost čakry. Museli vybrat ještě jednoho Uchihu, který by ti dal čakru, a musel být Sasukeho přímá linie. Já měl k němu nejblíž, takže ti dali i velkou část mojí čakry. A protože Sasukeho čakra je ta hlavní, co ti byla dána, dokážeš s ním komunikovat myslí. Díky tomu můžeš léčit i Uchihy."
Já mám v sobě čakru tich dvou? To je úžasný.
"Moje a Sasukeho čakra se spojila a vytvořila Sharingan, původně ses narodila s obyčejným Sharinganem, až po čase se Gobi pokoušel ho získat, tak zmodral. Velkou sílu, ale doprovází i oběti. Jak to jen říct..." Oběti? Co tím myslí?
"Jde o tvojí mámu. Byla to ohromně silná žena, původně ses ani neměla narodit. Málem nezvládla porodit další dítě, ale tys to vycítila a uzavřela jsi matku do genjutsu ještě, když jsi byla uvnitř. Díky tomu tě dokázala porodit, ale problémem bylo, že nebyl nikdo, kdo by to genjutsu zrušil. Tvá matka si sama vybrala smrt. Zemřela pro vás. A mě určili jako tvého ochránce, nejdřív jsem tě vůbec neměl rád, a nechtěl jsem se o tebe starat. Ale, když jsi mě dokázala zachránit, poznal jsem, jak nadějné dítě jsi. A ještě jeden důvod byl.....no to je jedno. Každopádně, zasvětil jsem svůj život tvé a Sasukeho ochraně. Často jsem zklamal, ale dělal jsem, co jsem mohl."
"Nikdy jsi nezklamal Itachi." Takže to není jenom tak, že mám Sharingan, mám Sasukeho a Itachiho Sharingan. To proto je tak silný, ikdyž nejsem Uchiha. Momentík.
"Jiný důvod? Jaký?" Trochu se začervenal, tohle jsem ještě nezažila.
"No, nějakým způsobem jsi mě přitahovala, ani nevíš, jak moc jsem se těšil až dospěješ. Jsi nádherná." Stop. Stop. Stop. Cože? Já ho přitahovala? To je mi novinka.
"Proč jsi mi to nikdy neřekl."
"Co by to změnilo?" Hmmm, no asi jen celý můj život.
"Mohlo by úplně všechno."
"Aha, místo normálního života by ses zahazovala s nukeninem a Gobi by tě nejspíš ovládl, protože bys nebyla u Sasukeho. Zničil bych ti tím život."
Kvůli mé ochraně skrýval city. Ten Itachi.
"No, udělal jsem, co jsem měl. Tanako, děkuju. Děkuju žes tu byla pro mě, i pro něj. Jsem rád, že jsem ti ukázal cestu." Chápu, asi už to nechce moc rozebírat.
"To já děkuju. Cestu, kterou teď poruším. Víš, že to je ochrana nejbližších..." Dořekl to za mě.
"I za cenu svého života, já vím. A teď musíš unést, že jeden z nich zabije druhého. Promiň." No nenadělám nic.
"Ty za nic nemůžeš."
Začalo se už stmívat, nechci ale pryč. Když odejdu, tak už napořád. To je moc dlouho.
"Sbohem maličká, nikdy nezapomeň, kdo ji." Maličká. V porovnáním s ním budu vždycky maličká.
"Sbohem Itachi." Naposledy jsme se objali, naposledy jsem mohla cítit tu sílu a upřímnost v jednom objetí. Dal mi lehkou pusu na čelo, a každý jsme se rozešli na svou stranu. Co všechno by se změnilo, kdybych to věděla? Byla bych taky v Akatsuki? Teď už je to jedno. Zmizí mi navždy.
Nikdy na něj nezapomenu.

-

V pokoji už byl jen Sasuke, ostatní jsou asi u sebe.
"Kdes byla?"
"Neřeš to prosím." Nechal to naštěstí být. Oba jsme usnuli.

Další den:

Tanaka:

Hned ráno jsme vyšli.
"Tanako, myslíš, že dneska už ho najdeme?"
"Měli bychom, myslím, že vím kde je." Nemyslím. Bohužel vím přesně, kde je. Slib je slib, dovedu ho tam.
Došli jsme na místo, kde čekal Kisame.
"Dál může jenom Sasuke, ostatní zůstaňte tady." Sasuke se teda rozeběhl dál.
'Drž se.'
'Zvládnu to.' To je to nejhorší, vím, že to zvládne.
Podívala jsem se na Kisameho, který na mě kývl. Znamenalo to jediné, že můžu běžet. Kisame mě díky Itachimu trochu zná, a ikdyž ho Itachi prosil, aby mě tam nepouštěl, tak jemu je to jedno. Vyběhla jsem jiným směrem než Sasuke, ale na stejné místo.
Když jsem doběhla na místo, ti dva už stáli proti sobě. Neslyším, co si říkají, ale vypadá to, že už trochu bojovali.

Sasuke:

Hned mi bylo jasný, že to nebude jednoduchý. Ale dneska zemře.
"Nemůžeš mě zabít jestli budeš pořád tak slabej."
"Buď zticha!" Ty jeho kecy. Naštěstí jsem rychlej. Dostal jsem se za něj a probodl ho svojí katanou.
"Beru to zpět, vážně jsi zesílil." Najednou se ale pomocí vran rozplynul. A objevil se předemnou.
"Ale víš Sasuke, realita je jen další iluze. V tomhle světě je za každou situací něco schované. Realita má spoustu podob." Vážně mi dává zabrat. Dělal jsem, co se dalo, útočil Raitonem, Katonem, prokletou pečetí, i obyčejným taijutsu. Občas se mi povedlo ho zasáhnout, slábne. Ale i tak je pořád dost silný, tak teda dobře. Použiju ty největší síly co mám.
"Raikyuu no Tatsumaki [Tornádo bleskového draka]." Itachiho to skolilo k zemi. Je mrtvý?
Ne. Ještě vstal.
"Susano'o." Co to proboha je? Je to obrovský. Vypadá to jako brnění. Ale jedna rána tý věci mě dost srazila. Tak tohle je síla Mangekyou Sharinganu.
Mám už jen poslední možnost.
"Ikazuchi no Utake [Bleskový pohřeb: Hostina blesků]". Víc než tohle už nemám. Už mi došla snad veškerá čakra. Itachi ležel na zemi, tohle ho muselo zabít. Ještě se z posledních sil zvedl. Pomalu se plahočil ke mně.
"Dobře Sasuke, moc dobře." Stál už přímo naproti mně.
"Dokázals to. Omlouvám se ti. A prosím, postarej se o Tanaku." Řekl a spadl k zemi. Dokázal jsem to, zabil jsem ho. Ale proč Tanaka? Jak ji zná? Nemám sílu přemýšlet. Svět začal tmavnout, a já zkolaboval.

Tanaka:

Nemůžu tomu uvěřit, on ho vážně zabil. Itachiho čakra vyhasla. Sasukeho je na minimu, ale pořád je. Přemístila jsem se k nim. Pohled na ty dva, a hlavně na mrtvého Itachiho mě dohnal k slzám. Budeš mi chybět Itachi. Pokusím se splnit tvá poslední přání. Byl jsi skutečný hrdina, a pro mě budeš i dál.
Nejradši bych teď předala veškerou svou čakru Itachimu, ale nemůžu. Tak pomůžu alespoň Sasukemu. Sedla jsem si k němu, když v tom...... Obrovská rána. Všude je tma. Někdo mě omráčil. Co se to proboha stalo?

Doopravdy se to stalo. Itachi je mrtvý. Tanaka konečně ví pravdu, a ne jednu. Příběh samozřejmě nekončí. Ale kdo omráčil Tanaku? Kdo tam byl s nimi? Jen čtěte dál.