Tanaka no Suna

8. Přítel nebo zrádce?

Tanaka:

Jsem trochu unavená ze včerejšího tréninku, ale slíbila jsem Narutovi, že s ním půjdu na rámen a projít se. Sasuke z toho není zrovna nadšený, ale zakázat mi to nemůže.
"Tak ahoj Sasuke, já jdu."
"Jo jasný, měj se." Jako odpověď dobrý.
Po té době už mi nevadí chodit po vesnici. Urážky už celkem vymizely, pohledy už jsou docela normální.
"Ahoj, Tanako-chan." Zase to jeho -chan, říká tak jen mě a Sakuře, ale jde o zvyk.
"Ahoj Naruto." Rozešli jsme se směrem k Ichiraku, ale najednou.
"Sakra, nemám peníze. Tanako vrať se semnou k nám."
"Ach jo, no fajn." Ten Naruto. Ale Itachi říkal ať se nepohybuju poblíž jeho domu, ale bude to jen chvilka.
"Všimla sis jaký jsou ty lidi?"
"Jsou jiní co?"
"To bych řek. Vypadá to, že nás začali celkem brát." To má pravdu, ještě ne v té míře jako lidi z Písečné Gaaru, ale tohle taky jde.

Itachi:

Jen nechápu proč. Proč musím pro Naruta jít já a Kisame? Nemůžu nic říct, nevědí o Tanace a už vůbec nevědí, že je Gobi. Je opravdu hodně lidí před kterými se to zatajilo a Akatsuki jsou jedni z nich.
"Tss, nějaký děcko, to nebude těžký." Promluvil Kisame, když jsme vyšli.
"Nepodceňuj ho, je to Kyuubi."
"Ale Itachi, možná, že je to Kyuubi, ale využívat ho neumí." V tom má pravdu, ale když se naštve, není to sranda. Jen doufám, že poblíž nebude Tanaka.
"Nebude to trochu nostalgické Itachi?"
"Hmm.. možná trochu. Zvlášť jestli potkám Sasukeho."
"A to je kdo?"
"Můj mladší bratr." Kisame se dost zarazil.
"Slyšel jsem, že jsi vyvraždil celý klan." Ty drby.
"On byl ještě dost malej, nestálo to za to." Zasmál se tomu, nechápu sice proč, ale to je jedno.
"Fajn jsme u Konohy."
"Víš kde bydlí, Itachi?"
"Jasně, že jo. Po střechách to jde nádherně, když se neženeš jak blázen. Ty lidi se nahoru nekoukaj."
"Tak přízemní."
To má pravdu. No nic, jdeme.
Přesně jak jsem říkal, nikdo se nahoru nepodíval.
"Naruto je doma. Jak jednoduchý." Proč nám to tak ulehčuje.
Stáli jsme na chodbě. Po chvíli tam přišel Naruto a..... Tanaka....kruci.
"Naruto, ahoj. A máš tu i kamarádku koukám." Promluvil Kisame, já jsem stál bez hnutí. Co teď? Tanaka na tom byla stejně, nezmohla se na nic.
"Co tu chcete!!" Vyštěkl Naruto.
"Tebe." Naruto i Tanaka se zasekli. Znám Tanaku, viděl jsem jak se v ní hromadí vztek. Prosím, odpusť mi. Popadl jsem ji, přimáčkl na zeď, a okamžitě poslal do genjutsu. Než se Naruto vzpamatoval, Kisame ho chytl, aby nemohl nic udělat.

"Co to?" Řekla hned Tanaka.
"Jsi v mém genjutsu." Měla slzy v očích, tohle je tak těžký.
"Jasně jsem ti říkal, ať nejsi u jeho domu."
"Ale proč Itachi, co po něm chcete?"
"Nechtěl jsem tě tu, abych ti nemusel ublížit."
"A proč chcete Naruta?" Nechci jí to říkat, zlomí ji to, a nebude mi věřit. Ale co nadělám, musím.
"Je to rozkaz od naší organizace Akatsuki. Víš mi.... sbíráme Jinchuuriki." Myslím, že kdyby mě teď mohla zabít, udělá to.
"Cože!? To je nějakej blbej vtip ne!?"
"Není, je to pravda."
"A co Gaara toho už máte? A proč nevezmete i mě rovnou?" Po vraždě klanu je tohle druhá nejtěžší věc, co musím snášet.
"Pro Gaaru půjdeme až později, a ty? O tobě nevědí. Skrývám to před nimi."
"A to jako proč?"
"Záleží mi na tobě." Začala se smát, nevěří mi.
"Proč bych ti tohle měla uvěřit?"
"Kdyby to tak nebylo, už jsi mrtvá. Teď tě nechám, ale ještě pár minut budeš v genjutsu."

Pustil jsem ji a spadla na zem.
"Tanako!!" Naruto se začínal hodně rozčilovat, tohle nepůjde.
"Je jen v genjutsu, brzo poleví. Kisame, asi půjdeme, tohle ještě nepůjde. A navíc, moc Kyuubiho čakry by z něj nebylo."
"Fajn, jdem."
Vyběhli jsme ven a spěchali mimo vesnici.
Tanaka je pořád v mém genjutsu, takže slyším její myšlenky.
Moje maličká, odpusť mi.
Nechtěl jsem.

Tanaka:

Jak dlouho ještě v budu v tom pitomým genjutsu? Nechápu to. To, co mi řekl. To, co udělal.
Byl to vůbec on?
Byl to ten Itachi, který mě ještě včera trénoval?
Ten, který se o mě staral a nejednou mi zachránil život?
Ten kterého jsem považovala za svého mistra, (pardon Baki, pardon Kakashi) a zároveň za svého dalšího bratra? Uchiho Itachi, kdo vlastně jsi?
Nikdy jsem nevěřila těm řečem o tom, jak krutý a bezcitný jsi. Znala jsem o tobě pravdu, nebo jsem si to myslela.
Ale mám teď snad začít tomu všemu věřit?

"Tanako, slyšíš mě?" Jo, už nejsem v genjutsu.
"Naruto?"
"Jsi v pořádku, to se mi ulevilo. Tak co, půjdeme na ten rámen." Usmála jsem se jak nejupřímněji to šlo, ale nebylo to jednoduchý. Oni nás málem zabijou a on chce hned jíst?
"Nevím, jestli mám chuť, ale půjdu s tebou."
"No jak myslíš."
Vážně, neměla jsem chuť k jídlu. Naruto by jich klidně snědl 5 000, já teď nezvládla ani jeden.
"Jsem přecpanej, půjdu si lehnout. Ty bych taky měla, vypadáš dost vyřízeně."
"To máš pravdu." Šli jsme teda každý domu. Pořád mám v hlavě Itachiho, nevím čemu teď můžu věřit.
"Ahoj Sasuke."
"Už jsi doma? Super." Super? Co?
"Víš, musím s tebou mluvit." Zase něco ach jo.
"Ano?"
"Za pár dní budu muset odejít."
"Už zas? Na jak dlouho tentokrát?"
"No, teď je to jiné. Teď to je napořád." To se dneska ty Uchihové na mě domluvili?
"Kam bys asi tak šel?"
"To je jedno." To teda není Uchiho.
"Půjdu s tebou."
"To teda nepůjdeš!" Si myslí, že mi bude rozkazovat?
"Proč bych nemohla?"
"Hmm...noo....prostě tě tam nechci, nezáleží mi na tobě, byla bys přítěž" woow, no teda.
Nachvilku bych mu to snad i věřila, hned jsem se začala smát.
"Nějakou lepší lež nemáš?" Silně vydechl.
"Fajn, máš pravdu. Prostě je to nebezpečný."
"Jsem silná to zvládnu." To by měl vědět dávno.
"Vím, že jsi. Ale nechci aby si s tímhle měla něco společného." Dejte mu někdo pěstí prosím.
"Neporuším svou cestu ninji."
"O čem to mluvíš?"
"Ochráním svoje nejbližší, i za cenu vlastního života. To je moje cesta ninji. Už jsem musela opustit Gaaru, nebýt tý sošky, tak nic nevím. Ale i tak se každý den bojím. Tebe odejít nenechám." Usmál se na mě, ale zároveň byl v šoku, a nevěděl, co má říct.
"A co když je nejlepší ochrana mě nechat jít?"
"Ne, to není."
"A když by byla nelepší ochrana mě zabít?"
Jak na tohle odpovědět? Chvíli jsem přemýšlela.
"Pak radši zemřu já."
"Položila bys za mě život?"
"To už jsem řekla předtím." Vůbec nevěděl, co má říct, jak reagovat. Sama nevěřím, že jsem tohle dokázala říct. To jsem se až tak změnila? A k tomu, předemnou stojí kluk, kterýho jsem že srdce nenáviděla, a chtěla jsem ho zabít. A teď mu říkám, že bych za něj položila život.
Je to divný.
"Víš Tanako, abych zabil Itachiho, musím být naprosto bezcitný, ani Naruto mě nezastavil, ale ty.....ty jsi moje největší slabina. Jestli chceš jít semnou, musíš unést to, že když přijde na boj, musí to vypadat, že jsme si ukradení, že nám nezáleží na životě toho druhého. Jinak zemřeme oba."
"Chápu."

Takhle to teda teď je. Tolik se změnilo, a zároveň nic. Všem je asi jasné, kam jdou. Doufejme jen, že to dokážou.