Tanaka no Suna

19. Setkání

Mezi životem a smrtí
Tanaka:

Nemůžu uvěřit tomu, že vážně končím. 17 let přežívání, a už je konec.
Jdu s Itachim ruku v ruce někam, mně neznámo kam. V dálce vidím záři ohně. Nikde nic nebylo, jenom to malé světlo v dálce.
"My jdeme k tomu ohni?" Zeptala jsem se nejistě. Nevím, proč se tak moc bojím, vždyť už mi nic horšího nehrozí.
"Přesně tak, všechny uvidíš." Všechny? Netušila jsem, o čem to mluví, ale po chvíli mi všechno došlo. Okolo ohně seděli; máma, táta, Kakashi-sensei, Minato, Kushina i babička Chiyo. Všichni jsou tady.  S Itachim jsme si sedli na volná místa, seděla jsem hned vedle mamky, která hned promluvila.
"Jsi tu brzo drahá."
"Tvoje matka má pravdu, ještě tu nemáš být." Dodal Kakashi.
"Vybrala jsem si to tak." Itachi stiskl mou ruku, bylo to tak hezký gesto, uklidnilo mě, ale trochu i zmátlo.
"Dcerko moje, jsi tak silná, a krásná, ale hlavně jsi mladá." Vypadlo z mého táty, je to vlastně poprvé, co vidím otce. Přidala se k němu máma.
"Přesně tak. Možná, že nejsi Kazekage jako Gaara, ale nikdy jsi nemyslela sama na sebe, a chránila blízké. Jsme na tebe oba dva moc pyšní." Děkuju mami, tohle je něco, co jsem potřebovala slyšet. Konečně vím, jaké to je cítit pýchu rodičů.
"Položila život za jednoho z našich synů, ale zlatíčko šlo to i jinak." Ozval se ženský hlas někde zamnou, všichni jsme se tam podívali.
Sasukeho a Itachiho rodiče. Jejich mamka byla nádherná, nebo pořád je, vlastně já nevím, jak se to tady bere. Přisedli si k nám.
"Tanako?"
"Kakashi-sensei?"
"Myslela sis, že všechno v tvém životě bylo špatně, ale zamysli se. Itachi i Sasuke mohli být dávno mrtví, ale oba jsi zachránila. Gaara, se kvůli tobě chtěl stát Kazekagem, aby mohl domluvit tvůj návrat, ikdyž ses nevrátila, dokázal to."
"A ty a Gaara jste dali Narutovi impuls k získání síly." Dodal k tomu všemu Minato. A ještě dořekl:
"Tanako, mohlo se všechno řešit jinak. Bylo ti ještě hodně předurčeno."
"Mistře, jistě narážíte na to, co jsem si o ní myslel, že?" Zeptal se Kakashi. Pravda, to co mi říkal Asuma. Minato s úsměvem přikývl. Podívala jsem se na Itachiho. Ihned začal mluvit.
"Doufal jsem, že ještě budete spolu. Že při sobě pořád budete stát a chránit se. Nemyslel jsem, že se to dozví a dopadne to takhle. Je to moje vina."
"Ne. To není." Řekla jsem jednohlasně s jeho, mojí, i Narutovou mámou. Nojo ženy jsou jasný.
"Nikdy jsem nesouhlasila s tím, že chceš zemřít Itachi, ale já zemřela stejným způsobem."
"A kvůli stejné osobě." Dodala Kushina. Zvláštní ironie.
"Proč jsme tady?" Zeptala jsem se. Nejsme úplně ve světě mrtvých, ale nejsme ani živí.
"Čekáme." Promluvil Kakashi.
"Jestli máš, nebo nemáš zemřít." Minato.
"Nějak to nechápu."
"Kdyby jsi měla hned zemřít, nejsme tady. Dovedl bych tě až do země mrtvých, ale měl jsem jít sem. To znamená, že existuje šance, že přežiješ." Jak by mohla být šance, že přežiju? Já i Chiyo jsme mrtvé, není nikdo, kdo by to uměl.
"Jak?"
"To nevíme." Když to neví ani Minato, tak je to hodně zlý. Nemůžu uvěřit, že tady sedím, nejen se svými rodiči, ale i se svým vzorem;  Namikaze Minatem. Jeho nádhernou a silnou ženou; Uzumaki Kushinou. A s lidmi, co dali život dvěma mým 'chlapečkům'; Uchiha Mikoto a Fugaku. Ale dost rozplývání nad hrdiny.
"A co Kokuo?" Jak je to s ním?
"Stále je v tobě, pokud doopravdy zemřeš, vyjde ven. Ale Minato s tím počítal. Bude zapečetěn do pečetící bedny, než se najde nový Jinchuuriki." Kushina toho ví opravdu dost, přece jen, byla taky Jinchuuriki. Ale pořád nechápu, jak je možné, že budu žít.
"A Akatsuki?" Itachi se dost zasekl, ale začal odpovídat.
"Pořád nevědí, kdo jsi. Mysleli si, že mají Hachibiho, ale bylo to jen chapadlo." Lehce se tomu zasmál. "Kyuubiho jenom tak nedokážou získat. Ani tebe by asi jen tak nedostali."
"Asi?" To mi nevěří? Nemyslím to vážně, bylo to s nadsázkou.
"Určitě." Při tom, co to říkal se usmál stejně jako Sasuke. Nevim, jestli přežiju, ale nemyslím si to. Uvidím ho až za dlouho, on bude žít. Bude žít dlouho, vím to. Najde si ženu a bude mít děti, bude šťastný. To je to, co chci, aby byl šťastný.
Zvláštní. Já a Gaara - dvě bezcitný zrůdy, co vraždili, a na nikom kromě nich jim nezáleželo, lidi z nich měli strach, a je to náramně bavilo.
A teď?
Gaaru uznává celá vesnice, má přítelkyni, je to hrdina, a záleží mu na lidech okolo něj.
Já toho sice moc nedokázala, ale jsou lidi, co mě mají rádi a uznávají mě, a citů si jsem víc než vědoma.
"Tanako?" Vyrušil mě Itachiho táta z mého bezvýznamného přemýšlení.
"Ano?"
"Pamatuji si, když ses narodila, a Itachi tě dostal více méně na starost, jak tě nenáviděl, protože on i Sasuke kvůli tobě přišli o čakru." Během mluvení jsem se podívala na Itachiho, stejně tak moje mamka. Usmíval se, ale trochu nervózně.
"A pak jednou přišel, jako vyměněný. Furt vykládal jak jsi silná a tak dále. Myslel jsem si, že vy dva..."
"Tati to stačí." Všichni jsme se začali smát. Chudák Itachi, trochu si ho tu dobírají. Muselo to být fakt super, když se tyhle tři rodinky znaly.
Jak to asi vypadá ve skutečném světě mrtvých? Budu tam moct s nimi taky takhle mluvit?

Sasuke:

Všichni se seběhli okolo mě, a slzy jim tekly po tvářích. Jak mi tímhle asi tak pomůžou, co?
"Musí přece něco jít?" Zakřičel jsem na ostatní, ikdyž nechtěně.
"Sasuke, ani naše techniky tohle nedokážou, ani Tsunade-sama." Ani to nezkusili a už to vzdávají. Když by umíral někdo od nich, dělali by všechno, aby ho zachránili, ale co nějaká Tanaka žejo? Odešla z vesnice, tak je pro vás nic?
Jo jasný, ona je jenom sestra Kazekageho. Je to jediný, co ten kluk má, nebo měl. Jo a má v sobě jenom Gobiho žejo, se kterým dokázala spolupracovat, jako nikdo jiný. Ale, co to je žejo?
"Uděláme jí zasloužený pohřeb, i s Písečnou." Promluvil Asuma.
Jasný, a kde pak bude pohřbená? Ve který vesnici, co?
"Písečná. Gaara." Je teď IN mluvit jedním slovem Naruto? Neboj se, tím se zatěžovat nemusíš.
"Gaarovi to řeknu já, chtěla to po mně." Ostatní mi jenom přikývli, myslím, že jsou rádi, že nemusí oni.
Ale nic mu říkat nechci, musí to přeci nějak jít. Musí být možnost.
Já bohužel nikdy neměl žádný lékařský schopnosti, ale když mi Tanaka dala sílu, ikdyž jsem umíral, a dokázala oživit Gaaru, uvědomil jsem si, že ona to bude potřebovat taky. Samostatně jsem na tom dřel. Učil jsem se napojit na její  čakru a Sharingan. Jednou jsme stáli v boji, a ona byla na pokraji sil a v bezvědomí, dokázal jsem se na ni napojit, pomoct jí. Problém je ten, že byla naživu, a i tak mě to stálo tolik čakry, že jsem to málem sám nezvládl. Teď je prakticky mrtvá. Je hodně mizivá šance, že ji oživím, a zároveň přežiju. Buď zemřeme oba, nebo ona ožije a já zemřu. Pravda, ona položila svůj život, abych já mohl žít. Jenomže, ona byla to jediný, co jsem měl, a už nemám ani ji. Ona měla Gaaru, nemůže ho tady přece nechat. Po tom všem, co spolu přetrpěli. Jasný, chci aby žila. Ale je tu tolik rizik, takže mám, nebo ne?

Sasuke umí dost uvažovat co? Je to trochu nezáživné teď, ale co se může dít, když je neškodný mrtvý žejo. Omlouvám se, že se teď zpožďuju s kapitolama, ale nějak nevim, co dál. Nevim, jestli už pomalu ukončovat. Nevim jaký konec. Nevim nic. Můžete kdykoli psát nápady nebo tak, alepson budu mít inspiraci.