Tanaka no Suna

24. Nic nebude stejné

[Vítejte u poslední kapitoly. Za přidaný obrázek mnohokrát děkuji Rosalie-Anna 💕💕, na konci pochopíte.]

Tanaka:

Protože jsem přežila noc, tak věřím, že mi nic nehrozí.
Pořád musím přemýšlet, co přesně udělám. Sehnat Naruta a Killera-Bee bude znamenat boj, nejspíš boj s blízkými. Vycházím z pokoje přímo do hlavní síně. Vešla jsem zrovna ve chvíli, když se Konan, nebo jak se ta holka jmenuje, objevila pomocí svých origami.
"Písečná a Listová se spojily, plánují ji přivést zpátky." Oni se kvůli mě spojili? To bych nečekala.
"Díky Konan, a jsou už na cestě?" zeptal se Pein.
"Právě se sešli v Písečné, brzy vyjdou."
"Nepůjdeme radši jinam?" promluvil strach z Deidary.
"Ale kdepak, jen ať přijdou. Jsme připraveni." Bála jsem se, že to řekne.
"A co ty Tanako, dokážeš s nimi bojovat?" Podívala jsem se na Kisameho, vypadal zároveň ustaraně, ale i pobaveně.
"Zvládnu to." Všichni se zákeřně usmáli. Určitě jsou dost rádi, že přicházejí, a že budu bojovat. Já už tak ráda nejsem.

Sasuke:

7 lidí.
Kdo by řekl, že proti sedmi lidem je nás potřeba tolik. Z Konohy všichni moji spolužáci; Tým Kakashi (ikdyž jenom tříčlenný), Tým Kurenai, Tým Guy a Tým Asuma. Z Písečné Tým Temari, Tým Inari a Tým Kankurou.
To je 27 lidí. Mělo být ještě pár ninjů z Písečné, ale řeklo se, že bude lepší, když půjdeme takhle.
Stojíme všichni před bránou Písečné i s Gaarou.
"Jste si jistý, že máme vzít i geniny? Je to nebezpečný." řekla Ino. Možná má trochu pravdu.
"Nebudou nijak moc bojovat. Ale víc lidí se hodí." odpověděla Temari.
Ty děti vypadaly, že chtějí něco namítat, ale nakonec nic neřekli.
Potom promluvil Gaara.
"Jsem vám vážně vděčný, že tam jdete, a chcete přivést mou sestru. Ale ať vás to nestojí život, doufám, že se nikomu nic nestane."
"Neboj Gaaro, zvládneme to. Okey lidi, jdeme." zavelel Naruto, a všichni jsme vyšli. Přijdu si trochu jako ve válce, když nás jde tolik.
Já, Naruto a Sakura všechny vedeme.
"Sasuke-kun? Jsi v pohodě?" Vytrhla mě z mého přemýšlení Sakura.
"Jo jsem. Bude to těžký, ale zvládneme to." Nevypadá nijak klidně, nikdo není klidný. Jenom já a Naruto se snažíme tak alespoň vypadat.
"Zachvíli tam budeme, buďte připravení, určitě o nás vědí." zavolal jsem na ostatní, okamžitě zbystřili. Najednou zakřičela Hinata, která má zapnutý Byakugun.
"Naruto-kun, vidím Tanaku-san. Stojí před vstupem." Stojí tam? A sama?
"Buďte opatrní, může to být past." řekl pokojně Naruto.
Konečně ji vidíme, opravdu je tam sama. Všechny si nás prohlíží, a vypadá naprosto klidně a trochu chladně.
"Chápu vaše důvody, proč jste tady, ale jestli nechcete, aby se vám něco stalo, odejděte." Její hlas byl pevný a rázný, celkem z něj šel strach.
"Odejdeme, ale ty s náma. Tanako, vrať se domu za Gaarou." Zavolal jsem na ni. Ikdyž od ní stojíme docela daleko, všiml jsem si lesku od slz v jejích očích.
"Její domov je teď tady, Sasuke." S těmahle slovama se u ní objevil Madara, a pokračoval v mluvení.
"Notak Sasuke, co se přidat ke své milované, nikdo ti nechceme ublížit."
"Nenechám jí to udělat. Zastavíme ji, zastavíme vás všechny."
"Na to bych se rád podíval." ozvalo se za nimi, a přišel zbytek Akatsuki.
"Tohle bude zábava." Přidal se Kisame.
Tanaka vypadala smutně, ale rozhodnutě.
I já jsem.
"Katsu!!" Zařval Deidara, a okolo nás vybuchlo pár jílových pavouků, ani jsem si jich nevšiml. Potom Deidara poslal jílové ptáky a ta Konan začala házet papírové shurikeny.
"Aaaah!!" Otočil jsem se za výkřikem. Byla to Hinata.
"Hinato, jsi v pořádku?" zavolal žalostně Naruto. Hinata jen přikývla a stoupla si, pár shurikenů ji zasáhlo.
"Nebudete ubližovat mýmu týmu. Jdeme Akamaru! Gatsuuga! [dvoutesákový ničitel]!"
Kiba i se svým psem zaútočili na ostatní. Tanaku, i ostatní Akatsuki srazili na zem, ale všichni se bez problémů zvedli.
Všiml jsem si, jak se Tanaka podívala na Peina, a kývli na sebe. V tu chvíli k ní přiskočila Konan a Deidara. Tanaka je tři uzavřela v Bijuu módu. Vytvořili Bijuu bombu s vybuchujícím jílem a kolem toho byly lístky papíru s Bijuu čakrou, všechno po nás hodili.
"Susano'o!"
"Kuramo!"
Díky mně a Narutovi nás nic nezasáhlo, odrazili jsme to.
Naruto vytvořil RasenShuriken a já přidal Amaterasu.
Promiň Tanako.
Těsně před nimi to ale Pein zastavil nějakou zvláštní silou, a hodil to zpět na nás. S Narutem jsme to odrazili pryč. Potom se Konan i Deidara od Tanaky oddělili.
"Nenecháme je v tom! Jdeme!" zvolal Lee a všichni vyběhli k Akatsuki. S každým jedním bojovali celé týmy, úžasná spolupráce. Jediný Pein stál v povzdálí, a vše sledoval. Nejradši bych ho hned zabil, ale proti mně a Narutovi stojí Tanaka.
"Notak Tanako, přestaň. Víš, jak se teď cítí Gaara? A co třeba můj brácha."
"Však bude líp, Sasuke." odvětila klidně, a rozeběhla se proti nám i s Gobim. Do jednoho Gobiho ocasu přidala písek a odrazila nás tím. S Narutem jsme se rozeběhli k ní, a chvíli se vlastně prali Gobi a Kyuubi, taková zvířecí válka.
Potom jsme všichni tři svoji sílu uvolnili.
"Sabaku no Rasengan!" Hodila ho po Narutovi, ten Rasengan skoro ani nebyl vidět. Naruto ji to vrátil Oodama Rasenganem.
"Sasuke, nechci tobě, ani Narutovi ublížit. Přestaňte bojovat, prosím." Z jejího hlasu jsem poznal, jak upřímně to myslí. Pořád jí na mně záleží, a má mě ráda.
"Až se zbavíš temnoty v sobě, a půjdeš s námi. Až tehdy přestaneme." Bylo pro mě těžký to říct. Tanaka se se slzami v očích rozeběhla proti mě, byl to boj Taijutsu [fyzický boj]. Naruto chtěl zasáhnout, ale naznačil jsem mu, ať to nedělá. Tohle je náš boj.
Všímám si, že nebojuje ani z poloviny tak, jako při tréninku. Vážně mi nechce ublížit.
"Kvůli tomu klukovi jsi slabá. Vyřídím to sám." Zavolal ze zadu Pein, namířil na mě jakousi tyčí, co měl v rukávu, a vystřelil.
"Neee! Sasuke!" zakřičela, a skočila přímo přede mě. Ta tyč ji zasáhla, ale protože stála blízko, tak ta tyč probodla i mě.
Všechny boje ustaly, a všichni se otočili k nám. Stál jsem tam, s Tanakou před sebou, držím ji za boky, a černou tyč, která vysává naši čakru, máme zabodnutou v břiše.
"Promiň." zašeptala, a z posledních sil z nás vytáhla tu tyč. Spadli jsme na kolena, a dívali se jeden druhému do očí. Přiběhla k nám Sakura s Ino, že nás začnou léčit.
"Nemá to cenu, už jsme mrtví." řekl jsem dřív, než začali. Podíval jsem se na všechny z Písečné a Listové.
"Děkuju vám všem, že jste sem šli, že jste na mě nezanevřeli po tom všem. Hlavně tobě Naruto, tobě děkuju."
"Sasuke ty pitomče! Nemůžeš umřít." Křičel Naruto mezi slzami.
Najednou z Tanaky vystoupil Gobi.
"Tanako, je mi to líto. Promiň, že jsem tě neochránil. Já teď půjdu do té bedny, a počkám na nového Jinchuuriki." řekl hned.
"To ty mi promiň Kokuo, nezvládla jsem to. Ale nenechám je, aby tě znovu zapečetili." Když to dořekla, udělala pečeť draka, psa a berana. Potom svou ruku přiložila na Gobiho. Když ruku odendala, zůstal tam stejný znak, jaký mají s Gaarou na svém čele; znak lásky.
"Teď už nejsi Bijuu démon. Naplnila jsem tě láskou. Jsi volný Kokuo."
"Děkuju Tanako, děkuju." Přimknul se k ní, jako při objetí, a zmizel. Tanaka se podívala na ostatní.
"Omlouvám se vám. Omlouvám se, co jsem způsobila." Najednou před Tanaku přistoupila Ino a zavřela oči.
"Tanako?"
"Gaaro?" Ino nám všem přenesla Gaarovu mysl.
"Proč ty hloupá, proč jsi to udělala?"
"Promiň Gaaro, myslela jsem to dobře. Ale zase jsem selhala, jako vždycky jsem všechno zkazila."
"Sestři, teď je mi jedno, co jsi kdy udělala. Mám tě rád, a jsem na tebe pyšný. Jen mě mrzí, že nejsem teď s tebou, teď když mě potřebuješ. Ale nikdy nezapomenu na vše, co jsme prožili."
"Možná je lepší, že tu nejsi, nechci abys mě viděl umírat. Gaaro, tolikrát jsem ti ublížila. Budu pořád s tebou, jen mi slib, že budeš šťastný."
"Sourozenci si občas ublíží, to z nich dělá rodinu. Zvlášť, když jsou to dvojčata. Bez tebe bude těžký být šťastný, ale pokusím se, a neboj, až budu mít děti, budu jim vyprávět, že jejich teta byla hrdinka."
"Celou tvou rodinu budu chránit, slibuju. Sbohem bráško."
Ino už to nezvládla a musela je odpojit.
Tanace stékaly slzy proudem.
Oboum nám docházely poslední zbytky sil.
"Sasuke?" Podívala se na mě bolestnýma a smutnýma očima, ale zároveň byly plné lásky.
"Hlavně tobě se omlouvám. Trpěl jsi kvůli mně, a teď kvůli mě umíráš." Chytl jsem ji za ruku a povzbudivě se usmál.
"Tys kvůli mně taky trpěla. Je jedno, proč umíráme. Hlavní je, že umíráme spolu. Miluju tě."
"I já tebe Sasuke." Svalili jsme se na zem. Naše duše pomalu vystupují z těl, naposledy se rozhlížíme po ostatních.
Upřímně, budou mi chybět.

Cesta do světa mrtvých

Tanaka:

Co jsem si myslela? Že Bijuu můžou stát v čele? Že změním svět?
Jen kvůli mně Sasuke zemřel, jen kvůli mojí blbosti.

Zase tohle místo, bílé světlo okolo mě. Jen tentokrát v dálce není světlo ohně, je tam bílá a zářivá hvězda.
"Tak takhle to tu vypadá?" zeptal se Sasuke.
"Ne, tohle je něco mezi. Pravý svět mrtvých je až dál." Po tom, co jsem to dořekla se před námi objevil Itachi.
"To jste to zase dopracovali." Musela jsem se trochu usmát.
"I-itachi?" vykoktal Sasuke. Itachi se mu podíval do očí.
"Ahoj bráško, jsem na tebe moc hrdý, za vše co jsi zvládl. Jen jsem doufal, že tu nebudeš tak brzy." Sasuke se usmál taky.
"Tak rád tě vidím, omlouvám se Itachi." Po Sasukeho větě se objali. Je to nádherný pohled. Konečně budeme všichni spolu, i s našimi rodiči, ikdyž bez Gaary, ale ten ještě musí žít.
Ikdyž jde o smrt, je to ta nejlepší, jakou si mohu přát.
V mé levé ruce držím kluka, se kterým jsem se nenáviděla, potom jsme se zamilovali. Prožívali jsme spolu peklo i štěstí. Držím kluka, kterého miluju.
A v mé pravé ruce držím kluka, který byl mým bratrem, otcem i mistrem. Toho, který to semnou nikdy nevzdal, a vždycky stál při mně. Který mě ochraňoval i po smrti.
Přesně to udělám i já. Gaaru budu chránit i po smrti, budu tu pro něj. Je pravda, že jsem si vždycky přála být u toho, až bude opravdu šťastný, a slyšet jeho malé děti mi říkat teto.
Už to nezažiju, ale budu tu pro něj pořád.
Všichni tři, ruku v ruce jdeme vstříc bílé hvězdě, jdeme vstříc světu mrtvých.

Dámy a pánové, toto je skutečný konec celého příběhu. Co se děje v normálním světě, i ve světě mrtvých je už jenom na vás. Moje práce tu ale končí. Děkuju mnohokrát za votes i komentáře. Doufám, že jste si příběh užili tak, jako já.