Tanaka no Suna

6. Potřebuju tě

Tanaka:

Co to mělo být? Přijde skoro mrtvý a jen mě odpálkuje a jde pryč? Smůla chlapče.
Seděl venku na verandě, tak jsem si přisedla.
"Co chceš?" Zeptal se hned, jak jsem si sedla.
"Nudím se, můžu tu být s tebou?" Byl zaskočený z toho, co jsem řekla ale souhlasil.
"Zajímá tě, co se stalo co?"
"No trochu jo, ale nemusíš to říkat jestli nechceš." Zase se mi podíval do očí tak pronikavě.
"Klidně bych ti to i řekl, ale nemůžu. Tak trochu se to stejně dozvíš, ale nechci tě tím zatěžovat teď." Zatěžovat? On mě nechce zatěžovat? Zvláštní.
"A jsi v pořádku?"
"No, jsem sice zraněný a skoro bez čakry, ale bude to dobrý." Když to dořekl, zvedla jsem se a běžela dovnitř, přesně vím, kde má Sasuke lékárničku. Vzala jsem ji a běžela zpátky.
"Možná, že nejsem lékařský ninja, ale tohle zvládnu." Dost neochotně ke mně natáhl ruku.
"Ummm.... děkuju." Jenom jsem se usmála.
"Fakt by mě nikdy nenapadlo, že mi dva spolu dokážeme i normálně mluvit."
"Občas to jde." Lehce se tomu zasmál. Byli jsme docela uvolnění, taková příjemná atmosféra.
"Můžu k tobě být upřímný?"
"Jo jasně."
"Jsi docela v pohodě holka, ale nějak mi nejde tě uznat, asi jsi opravdu silná, ale pořád to nevím." Teď nějak nevím, co si myslet. Ale neurazilo mě to.
"To docela chápu."
"Jo? Tak dobrý." Neboj Sasuke jsem zvyklá na horší věci, tohle mě neurazí.
"Doufám, že zítra už půjdeš na misi."
"Co? Ty mě chceš na misi?" Tak to je docela překvapení.
"No tak, Naruto je šílenec a Sakura je otravná."
"Tak to se divím, žes to doteď dával."
"To já taky." Oba jsme se začali smát, jakobychom byli dlouhodobí přátelé.
"Divím se ale, že mě k vám poslali, všude jsou čtyřčlenné tými, a tady nechali pětičlenný."
"To máš pravdu, ale tak asi nechtěli původní tým 7 rozdělit."
Na tom něco bude.
"Hele Tanako, pojď se projít."
"To není dobrý nápad, ty bys měl odpočívat."
"Už je mi líp, odpočinu si pak." Dořekl a zvedl se. No tak teda dobře.

Když procházíme vesnicí, tak všude možně slyším šepot, ale je jiný než normálně. Vždycky to byl šepot, kterým mě uráželi. Teď je to ale hlavně šepot holek, a říkají si jak je Sasuke úžasnej a krásnej. Nevydržela jsem a vybuchla jsem smíchy.
"To není vtipný Tanako.!"
"Ale jo je." On se sice úplně nezasmál, ale trochu se usmál.
Taky mu to přijde vtipný.
"Jsi otravná." Znovu jsem se zasmála, vždyť já vím.

Odešli jsme na louku za vesnicí. Vůbec jsem nevěděla, že tu je.
"Občas sem chodím trénovat, teď ale nemůžu. Můžeš ty, jestli chceš." To není špatný nápad. Chtěla bych pořádně procvičit Ryuusa Bakuryuu [Pouštní lavina], Gaara už ji zvládá s přehledem, ale mně dělá problémy.
"Uchiha a no Suna? Divná kombinace."
"Kdo to je? Ukaž se!" Zakřičel Sasuke. Před námi se objevili nějací ninjové ze Zvučné vesnice; muž a mladá holka, asi našeho věku.
"Tayuya?! Co ty tu chceš." Sasuke je zná? Podle tónu jeho hlasu to nebudou přátelé. Místo té Tayuyi odpověděl ten chlap.
"Dozvěděli jsme se že vás dali dohromady. Naším úkolem vždycky bylo udržet ji od Uchihů."
"A to jako proč?" Podívali se na nás jako na idioty. Jako by to mělo být jasný.
"Všimla sis vůbec, že máš Sharingan? Proč asi." Má to snad něco s Uchihama?
"To nevim."
"Aha, no já tu nejsem od toho abych ti to vysvětloval." Potom ta holka vytáhla nějakou flétnu a pomocí toho zvuku se mnou švihla o strom.
"Tanako!!! Jsi v pořádku?!" Vyjekl hned Sasuke. Pomalu jsem se zvedla a Sasuke už se připravil, že půjde bojovat.
"Sasuke, jsi ještě zraněný a nemáš čakru. Já to zvládnu."
"To je dobrý." Řekl a vyběhl s Chidori, ale neměl dost čakry, proto to nezvládl a odhodili ho takovou silou, že se skoro ani nemohl zvednout.
"Sasuke!!" Rozeběhla jsem se k němu, snažil se zvednout a říkal ať nic nedělám, že to zvládne. Ale viděla jsem jak vypadá, proto jsem si stoupla před něj.
"Vyřídím to."
"Proč to děláš Tanako?" Otočila jsem se na něj a podívala jsem se do těch unavených očí.
Jsou stejný. Stejný jako tehdy Itachiho. Když mě jednou chtěl zachránit. Nakonec jsem ho zachránila já a stali se z nás přátelé.