Tanaka no Suna

21. Bůh Smrti

Tanaka:
"Co to je za Sharingan?"
"Co to má být?" Křičeli členové Anbu. Váš strach je oprávněný.
"Susano'o." Zvolal Sasuke. Tohle susano'o bylo jiné. Bylo to vlastně jako Kokuo v susanu. Teď už chápu proč Itachimu i Sasukemu vždycky krvácelo oko, je to hrozná zátěž.
"Kokuo: Bijuu blesk!" Vyšlo že mě, ani nevím jak. Každopádně Kokuo/Susano'o vystřelil blesk s Bijuu čakrou. Většinu to zasáhlo, ale ne smrtelně.
"Fajn, tak teď...."začal Sasuke a oba jsme se jim pevně podívali do očí. Upřímně, původně jsem je do tohohle Genjutsu uzavírat nechtěla, je moc krutý. Je to vlastně to, že jim to nejen bere moc čakry, ale stačí, aby jeden z nich měl špatnou myšlenku, a jejich mentalita se úplně změní. Uvidí v ostatních nepřátele a začnou se zabíjet navzájem.
Přesně to se stalo. Jednoho z nich obklopil strach, a myslel na to, že by klidně někoho zabil, aby se z toho dostal. Nejhorší myšlenka, jakou mohl mít. Bezhlavě se začali bít.
'Sasuke, nemůžeme je nechat se zabít.'
'Proč? Chtěli zabít nás, tak ať trpí.'
Sasukeho hlas byl temný jako kdysi. Měl v sobě už jenom temnotu. V jeho očích byla jenom nenávist. Jeho čakra byla temnější než Kyuubiho. Ten krutý Sasuke byl zase zpátky. Tohle jsem neměla dopustit.
Z Anbu už byli naživu jenom dva. Chci je pustit, ale on ne. Je to teď trochu vnitřní boj mezi ním a mnou.
"Kai." Sasuke to vzdal, a pustili jsme je.
"Co jste zač?!" Mají strach, nedivím se.
"Radši toho nechte." Řekl jim Sasuke, přestali s bojem a se vším. Otočila jsem se na spolužáky. Byli stejně vyděšení, jako ti z Anbu.
"Omlouvám se, třeba se ještě uvidíme. Zatím, sbohem." Řekla jsem a se Sasukem jsme se rozeběhli k úkrytu Uzumaki. Nevim, co nás tam čeká. Snad nic zlého.

"Tady to je, Sasuke, umíš to otevřít?"
"Žádný problém." Ani nevím, co použil, ale otevřel vchod do úkrytu.
Všude bylo temno, jen se rozsvítilo pár loučí na stěnách. V zadní místnosti byl něco jako oltář, jak byly ty zatracený pečetě? Jo jasný; Had, drak, pták, pes, tigr.
"Kuchiyose no Jutsu." Hned, jak jsem to řekla se místnost začala otřásat. Když vše ustalo, stál tam. Duch s bílými vlasy a tesáky. Dřív bych z něj asi neměla strach, ale teď trochu mám.
"Tanaka no Suna. Věděl jsem, že přijdeš, ten blonďák tě poslal, že?" Jeho hlas je hrubý, nesympatický a temný. Takový, jaký bych u něj čekala.
"Namikaze Minato, ano přesně tak."
"Takže ty chlapče.... musíš být Uchiha Sasuke."
"Jo, to jsem." Sasuke byl tak klidný, nebo to hrál? Tak jako tak, působil tak silně, chtěla bych to umět.
"Měl jsem takový sen. Něco z toho už se stalo; něčí smrt a oživení."
"To se stalo, zemřela jsem, ale Sasuke mě oživil." Shinigami [jméno Boha Smrti] nevypadal ani trochu překvapeně, čekal to.
"Čeká vás menší spor, velmi brzy, a podle toho, jak vše vyřešíte, a kdo změní koho, jen podle toho se rozhodne budoucnost. Buď budete stát proti světu, a možná rozpoutáte válku, nebo budete žít jako normální shinobi, velmi důležití pro lidstvo. Blonďatý chlapec z Konohy, syn Žlutého Bleska, je pro vás důležitý. Může ve vás udržet dobro." Spor? Zkáza nebo spása světa? To je trochu moc. A Naruto, jak do toho spadá? Ze Sasukeho byl cítit chlad.
Je možné, že se v Sasukem zase probudí to temno?
"Je toho víc?" Zeptal se klidně Sasuke.
"To je vše, na zbytek si přijďte sami." Po téhle větě zmizel. Podívala jsem se na Sasukeho, je dost zamýšlený, nechápe to stejně jako já.
"No nic Tanako, teď to necháme být. Jdeme."
"Dobře." Jeho hlas je pořád trochu chladný, nesmím dopustit, aby se vrátil starý Sasuke, určitě to je on, kdo by zničil svět. Vycházíme z úkrytu. Ani nevím, kam půjdeme. Sasuke se najednou zastavil. A pevně mě objal.
"Ať se stane cokoliv, nás to nesmí rozdělit. Teď když jsem tě získal zpátky, tě už nenechám jít." Ten hlas. Byl to zase on. On, ten, na kterém mi tak záleží, ten, koho musím chránit. Ale v jeho očích byla pořád nenávist, a jeho čakra byla pořád temná.
"Stmívá se, musíme se vyspat." Zavelel, šli jsme tedy do nejbližší vesnice směrem od Konohy.