Tanaka no Suna

14. Tým Taka

Tanaka:

Není zrovna jednoduchý vymyslet, kam přesně mohl jít pro lidi do týmu. Během tý doby u Orochimara jsme poznali dost silných lidí. Je jasný, že potřebuje někoho, kdo vycítí čakru a nejlíp kdyby uměl i léčit, ale těch známe hodně. Jediná konkrétní osoba, kterou jsem si jistá je Suigetsu, ale než bych došla do druhého Orochimarova úkrytu, kde je Suigetsu zavřený, určitě už by tam nebyl ani on ani Sasuke. Ale půjdu tím směrem, třeba mě něco napadne.
Notak mysli, potřebuje silný tým, tak koho by mohl vzít? Bohužel je i několik lidí, které zná jenom Sasuke, je možné, že bere zrovna ty. No ale Sasuke nemá moc zbraní, kde je to ty Uchihové sháněli? To byla nějaká ta kočičí babča, no třeba bude něco vědět zkusím jít za ní.
Konečně jsem došla do vesnice, ve které ta babička bydlí. Přijde mi, jakobych tu Sasukeho cítila, ale je to tak slabý, že jestli tu byl, tak už je za vesnicí. Došla jsem k tý babičce, prosím, ať něco ví.
"Dobrý den."
"Aaa, Tanaka. To je náhoda, zrovna tady byl malý Sasuke."
"Vážně? No já ho zrovna hledám, nevíte, kam šel?" Doufala jsem, že tady byl.
"No, těžko říct, vzal si pár zbraní a šel směrem k východní cestě z vesnice."
"Děkuju mockrát, ráda jsem vás viděla."
"I já tebe zlatíčko, doufám, že ho brzy najdeš."
Pomohla mi víc než dost. Alespoň vím, jakým směrem mám jít. Jestli jde po východní cestě, tak ta se dá jít ještě jinak, určitě jde tou kratší, takže když to vezmu tou delší, ale trochu rychleji, měla bych se dostat před něj.
Určitě bych ho cítila, ale nikde ani slabá stopa Sasukeho čakry. Někde být musí, najdu ho.
Běžím, jak rychle jen dokážu. Notak Sasuke, kde jsi?
Asi je to marný, začínám ztrácet naději.
"Proč ho hledáš? Nezáleží mu na tobě."
"Nestarej se."
"Já to jenom nechápu, můžeš jít zpátky za Gaarou, můžeš žít, ale honíš se za ním, proč?"
"Gobi, nevěřím, že mu na mě nezáleží. Slíbila jsem, že ho budu chránit a najdu ho. Jestli mi do očí řekne to samý, pak odejdu."
"Jsi tak tvrdohlavá." Jakobych tohle nevěděla. Už běžím dlouho, pomalu mi dochází síly.
Počkat? Zdálo se mi to?
Ne, je to jeho čakra. Jo, mám ho. Teď už mi neuteče.
Jeho čakra je blíž a blíž, skoro na dosah.
Vyskočila jsem na větev stromu, mám ho. Vidím ho přímo před sebou , i s jeho týmem. Nebudu ho sledovat, ale nemůžu tam jen tak přijít. Stejně, jestli má někoho na čakru, tak už o mně vědí.

Sasuke:

Sice to trvalo, ale sehnal jsem všechny, které jsem potřeboval.
"Takže, už jste tu všichni. Všem jsem vám jednotlivě řekl o svých plánech. Ode dneška jsme tým Taka [orel]."
"Proč Taka?" Zeptal se Suigetsu.
"Prostě to tak bude." Nechci jim to vysvětlovat. Já vím, že mě nikdy nějak orli netáhli, ale tohle je na počest Tanaky, vím o její lásce k orlům. Takhle budu mít pocit, že je semnou.
Suigetsu, Karin, Juugo, myslím, že tihle tři byli dobrá volba. Jsou silní a hoděj se mi.
"Sasuke? Cítím poblíž nás nějakou dost silnou čakru, asi nás sleduje."
"Nech to být Karin, nemusí nás to zajímat, jestli nezaútočí. Ale buďte připravení." Po pár krocích se to ale stalo. Mezi nás přiletělo několik písečných koulí.
Tanaka. Našla mě.
"Vylez! Tak kde jsi!?" Začala křičet Karin.
Objevila se před námi, měla plášť a kápi, nepoznal bych ji, kdyby se předtím neprozradila pískem.
"Kdo sakra jsi? Sasuke, mám ji zabít?" Zavolal Suigetsu.
"Ne! Uklidněte se."
Šel jsem přímo k ní, nechtěl jsem aby nás ostatní slyšeli. Při chůzi jsem ale řekl: "Věděl jsem, že mě najdeš." Žádná reakce. A ostatní to nechápali. Sundal jsem ji kápi, takovej vztek v očích jsem snad ještě neviděl.
"Ale jsem rád, že jsi tady."
Okamžitě mi vlepila facku, docela to bolelo.
"Kdo si myslíš, že jsi, že mlátíš Sasukeho!?" Zase ta Karin.
"Říkal jsem, ať se uklidníte." Ta holka je trochu jako bývala Sakura.
"Proč Sasuke? Proč?" Její vztek se změnil na bolest. Nechtěl jsem jí ublížit.
Nikdo mě ani Tanaku neslyšel.
"Promiň, za tu dobu, co se známe jsem tě vystavil už dost nebezpečím, chtěl jsem tomu zabránit. Doufal jsem, že když ti řeknu, že mi na tobě nezáleží, tak to necháš být a vrátíš se do Listový nebo do Písečný." Nachvilku jsem se odmlčel, mám to dodat nebo ne? Ale tak jo.
"Ale...to bys mě nesměla tak milovat." Jak jsem čekal, dost ji to rozhodilo. Kdyby se někdy červenala, tak by určitě byla jako rajče.
"Co? To není pravda." Jak zbožňuju když ji zaženu do kouta.
"Jo jasně, ale to je jedno. Pojď se seznámit s týmem."
"Tanaka? Wow, myslel jsem, že tě Orochimaru zabil. Nebo že ses alespoň na tohohle vykašlala." Ten Suigetsu, neumí zavřít pusu.
"Ahoj Suigetsu, taky tě ráda vidím." Je vždycky tak nad věcí. Alespoň, že tyhle dva se znají.
"No takže toho znáš. Tohle je Karin, umí vycítit čakru a má i lékařský schopnosti."
'Jasně, holka, která zvládne to, co já.'
'Musel jsem nahradit tvé místo, ale neboj, není tak silná.' Žárlivka.
"A tohle je Juugo, má taky prokletou pečeť, ale on je její původní majitel, my ostatní jsme jako kopie."
"Dobře, chápu."
"A co ona?" Zeptala se Karin a reagoval Suigetsu.
"Copak ty nevíš, kdo to je a jaký má schopnosti?" Tanaka mu hned zacpala pusu a pošeptala: "Buď zticha, všichni nemusí všechno vědět." Má pravdu, její moc se musí chránit. To jen ten Suigetsu ví úplně všechno.
"Takže, to je Tanaka, a jediný, co vám řeknu k její síle je to, že využívá sílu větru, vody a písku, to je vše. A je to moje svěřenkyně, takže ji všichni budeme chránit." Tanaka se okamžitě začala smát.
"Jo, svěřenkyně, co ti už několikrát zachránila život." Začal jsem se smát taky.
"Nepřeháněj." Podíval jsem se na ostatní, koukali, jakobych byl cizinec. Zapomněl jsem, že takhle uvolněný jsem jen před Tanakou, před ostatníma musím být zase chladný.
"Vítej v týmu Taka." Určitě jí to dojde.
"Taka?"
"Nech to být." Určitě jí to došlo, usmála se. Ví, že je to kvůli ní.
"No, takže pokračujeme."
Šel jsem vepředu s Tanakou po svém boku.
'Ta Karin je divná.'
'Ale copak? Žárlíš.'
'Proč bych měla?' Nojo, proč by měla? Jsem trochu v koutě.
'Nojo, neměla. Nech to být.'
'Jsi tak průhlednej.' Chtěl jsem jí na to něco říct, ale už se odpojila z mojí mysli. Sakra, už nemám navrch. Ale vážně musím uznat, že jsem rád, že je tady. Bál jsem se o ní.
"Kam jdeme teď?" Ozval se Juugo.
"Teď hledáme Itachiho."
"A jak ho najdeme?" Přidal se Suigetsu. Na to odpoví Tanaka.
"Akatsuki, mají několik úkrytů, začneme tím, že je budeme prohledávat."
"Ty úkryty jsou dost utajený, jak je chcete najít?" Zeptal se zase Suigetsu.
"Tanaka zná polohy většiny z nich. Upřímně, netuším jak bychom je hledali, kdyby tu nebyla."
Ostatní jen přikývli. Ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že Tanaku něco trápí. Ve chvíli, kdy jsem začal mluvit o Akatsuki, její nálada se změnila. Dostala snad strach?
"Ale Sasuke, už se docela stmívá."
"To máš pravdu Karin, dobře, zajdeme někam do hostince a vyjdeme až ráno." Pokračovali jsme teda do další vesnice, naštěstí hned v prvním hostinci bylo volno.

Tanaka:

Vím sice o úkrytech Akatsuki, a vím i, kde je teď Itachi, ale nemůžu je tam zavést. Musím se snažit to co nejvíc protahovat. Ale nemám žádný nápad, jak tomu všemu zabránit. Doopravdy Itachiho nechám zemřít?
Při cestě do pokoje si mě odchytla Karin, tak, aby nás ostatní neslyšeli.
"Nevím, co máš se Sasukem, ani proč jsi ho hledala. Ale pamatuj si holčičko, že Sasuke je můj."
"Jmenuješ se Karin viď? Hele nevím no, ale nevypadal, že by o tebe jevil zájem."
"Vůbec nic nevíš, tak se mezi nás nepleť." Na to už jsem fakt neměla co říct. Začala jsem se smát a šla do pokoje. Asi nebudeme kamarádky no.
Přišli jsme do pokoje. Byl rozdělený na dva, v jednom byla postel pro dva a ve druhém další 3 postele. Karin určitě čeká, že bude se Sasukem v té části pro dva.
"Takže, já a Tanaka budeme tady a vy tři v tom druhém."
"Oukej, dobrou." Zareagoval Suigetsu a odešel, Juugo ho následoval a Karin? Myslím, že se mě pokusila zabít pohledem a dost neochotně odešla. Nojo holka, promiň, ale já sním zažila víc věcí než ty.
Konečně jsme byli sami.
"Tanako, proč jsi tak tvrdohlavá? Proč se kvůli mně vystavuješ nebezpečí?"
"Vzpomeň si, co jsem ti kdysi řekla, když jsi nechtěl, abych šla s tebou k Orochimarovi." Nic mi na to neřekl, hádám, že všechno pochopil. Lehli jsme si vedle sebe do postele. Po té době už mi to vůbec nepřijde divné, naopak, cítím se v bezpečí. Objal mě okolo pasu, tohle za tu dobu udělal teprve asi po druhé.
"Díky, že jsi tady." Zamumlal potichu. Nic jsem mu neřekla, oba jsme začali usínat.

Trochu klidnější díl. Netrvalo jí dlouho ho najít.  Vážně teda vyrážejí najít Itachiho, přibude tady další smrt? Třeba se to nějakým způsobem zvládne vyřešit a nezemře. No uvidíte sami.