Co jsi to zase provedla?! To je chceš střídavě zrazovat jednoho druhému až do konce věků?To co jsi udělala, nic na světě nespraví, ani nevymaže! Tu vinu si neseš v sobě, ty hlupá!
Už zase na mě ječela. Už zase mi připomínala, že za svůj osud můžu vinit jen sama sebe.
To nebyla moje chyba, nebyla! odpovídala jsem jí v duchu, protože ostatně ničím víc než duchem mého svědomí nebyla. Moje svědomí...
Ale ano, byla a ty to víš! Musela jsi být tak sobecká? Tak hnaná touhou po pomstě, žes neviděla, co se z tvojí přítelkyně stalo?
Její hlas v mé hlavě byl tak silný, že jsem toužila na ni začít ječet nahlas. Chtěla jsem křičet, že já nejsem sobecká, že jsem chtěla jen pomoct...
Pomoct v pomstě, našeptával mi ten otravný vnitřní hlásek.
Proč nemůžeš zmlknout? kvílela jsem na ni. Jsi mojí součástí, měla bys chtít to samé, co já! Měla bys mi věřit, že to tentokrát zvládnu!
A jak to chceš zvládnout? otázalo se mě ironicky mé svědomí. Jsi troska a o lidských vztazích nevíš vůbec nic - už dávno nevíš, co to je láska, přátelství nebo naděje. Nemůžeš Aillen ovládnout, nemůžeš jí ani pomoct. Můžeš ji jen zničit - a to přece nechceš, ne?
Nechci! oponovala jsem. Marek se mi nelíbí, ale ona... Mám ji ráda. Chci jí pomoct. A taky to udělám!
Ach, ta duševní dilemata... já vím.
Šťastný Nový rok všem:)
ČTEŠ
Rudá kápě
FantasyMezi lidmi se jí přezdívá Rudá kápě. V ruinách hradu sídlí duch mladé dívky. Kdysi byla zatracena na věčnost, přesto stále číhá na příležitost k úniku. Když shlédne hádku dvou mladých milenců, a jeden z nich ji vyvolá a požádá o pomoc, zdá se to ja...
