Rudá kápě

Čarodějnice

To mě okamžitě probralo. Stejně tak ostatní.
Všichni se na Sue otočili. Už nekřičela, ale oči měla stále vytřeštěné dokořán, hrůzu vepsanou v obličeji, a celá se třásla.
„T-tam!" Ukazovala rozechvělou rukou kamsi za oltář na stěnu matně ozářenou svíčkami. Zmateně jsem se zamračila. Nic tam nebylo. Nic, než trocha měkkého světla. Ale Sue asi měla na mysli něco víc.

„On-on tam byl!" Trvala na svém, když viděla pochybovačné výrazy lidí okolo.
„Jen se tam podívejte sami! Byl tam - Ďábel!"
Celý kostel tedy znovu stočil pozornost ke stěně za oltářem. Dokonce i David, stojící kousek od toho místa, se tam na okamžik zadíval. S kázáním si najednou nikdo nedělal hlavu.
Ďábel byl zajímavější.

Nějakou chvíli se nic nedělo. Sue všechny přejížděla zoufalým pohledem, jako by doufala, že je tím přinutí vidět něco, co neexistuje. Lidé se ale už pomalu začínali odvracet, přestávali věřit, že tam vůbec kdy něco bylo.
A pak, na jeden jediný okamžik, David přešlápl a zastínil svíčku. Byl to jen zlomek vteřiny, jedno mrknutí oka, ale přesto všichni viděli, jak se na stěně ukázal hrůzostrašný stín.

Jako lusknutím prstu se atmosféra v kostele změnila. Nastala panika. Ženy zvedaly své děti a hnaly se k východu, muži zatím seděli v lavicích a nevěděli, co dělat. Všude byl rámus, ti jinak tiší a spořádaní vesničané teď šíleli. Někdo popadl Sue za ruku a táhl ji pryč. Viděla jsem Eliena a Marka, jak se oba postavili vedle Aillen, každý z jedné strany a chránili ji před nápory davu. Využila jsem svojí nehmotnosti a proběhla jsem k Davidovi, marně se snažícímu trochu zklidnit situaci. Vypadal dost rezignovaně.

„Co se to tu vlastně děje?" Snažila jsem se překřičet hluk v kostele. David, stále ještě stojící za oltářem, se na mě svrchu podíval a pak sestoupil na mou úroveň.
„Obávám se, že tohle je skvělá ukázka davového šílenství, slečno Veno," poznamenal nevzrušeným hlasem. Nechápala jsem, jak může být tak stoicky klidný, když se mu tu naráz zbláznila celá farnost. Kývl hlavou směrem k lidem, tlačícím se ven z kostela.
„Viděli - nebo si spíš myslí, že viděli- něco, co narušuje jejich rutinu, co by jim mohlo ublížit... a tak panikaří, utíkají, chovají se jako zbabělé krysy, které se běží schovat do svých domovů. Myslí si, že tam budou v bezpečí." Pohrdavě si odfrkl.

„Nikdo není v bezpečí, slečno Veno. Nikdy. Dokonce ani Vy ne. Ani doma, ani v lese, ani v kostele." Znovu se zadíval na své prchající ovečky a já jsem přemýšlela, jestli to myslel jako vtip. Žádnou odpověď jsem ale nenašla. Když jsem se pak podívala stejným směrem jako on, zaujalo mě, že Marek, Aillen ani Elien nejsou v dohledu, což znamenalo, že se museli dostat ven. Musela jsem jít za nimi, než si stihnou promluvit. V kostele o mě Marek mluvit nemohl, ale kdyby si vzpomněl teď a měl o mě - nedejbože - třeba starost, všechno by se zhroutilo.

„Omlouvám se, ale už musím jít."
„Jistě," pokýval hlavou kněz, „kdybyste něco potřebovala, přijďte."
Na odchodu jsem si ještě na něco vzpomněla a tak jsem se otočila a zeptala se ho: „Ještě mám jednu otázku, mohu?" David se jen usmál.
„Pokračujte."
„Když říkáte, že tohle všechno byl jen planý poplach-" a on znovu pokýval hlavou, „tak co to potom viděli? Co to bylo? Víla? Stín hmyzu, mnohonásobně zvětšeného světlem svíčky?Hromadný přelud?"

David měl najednou spoustu práce se sklízením svíček z oltáře. Kostel se mezitím skoro vyprázdnil a já se tak mohla soustředit jenom na něj. Tohle mě skutečně zajímalo; protože já jsem to viděla taky a protože já jsem věděla, že i když Ďábel možná neexistuje, magie určitě ano. A shodou okolností, tenhle incident silně připomínal žertíky, které si kdysi oblíbila Aneill. Čas od času je nenápadně prováděla na služebnictvu - a vždy se přitom náramně bavila.
„Netuším," přiznal nakonec, když už se ticho zdálo být nesnesitelným. „Už delší dobu mám ale podezření, že máme ve svém středu čarodějnici - odpornou stvůru, která ukradla tělo nevinné dívky a teď mezi námi rozsévá zlo a zášť. Ničí nám životy a otravuje mysli a nakonec nás dovede do záhuby."

V tu chvíli mi to došlo. Proto byl David ten večer u Marka. Proto mu chtěl pomoct se získáním Ailleniny přízně. Chtěl, aby se mu Marek cítil zavázaný a hlásil pak každou podivnost, která by případně nastala.
A proto byl tak podezřívavý ohledně mojí identity a mých zájmů zde, ohledně známosti s Markem a jeho milou.

On si myslí, že Aillen je ta čarodějnice.