Kapitola 4.

694 39 2
                                    

Ráno jsem se probudila za zvoněním mého budíku. Zmáčkla jsem ho, abych ho vypla, ale místo toho jsem ho rozdrtila. Po úplňku máme vždycky hodně síly. Vstala jsem a oblékla si

 Vstala jsem a oblékla si

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

a vlasy stáhla do culíku. Rozhodla jsem se, že už nemá cenu vlasy schovávat. Stejně už o nich všichni ví. Vzala jsem si sáček s krví a hned ho vypila. Ann radši zůstala doma, jelikož včera dostala velkou dávku železníku a k tomu ten úplněk. Musí být vyčerpaná. Šla jsem po okraji silnice a užívala si klid, ale hned jsem zastavila, protože se u mě zastavila motorka a kdo jiný než Mccall. "Co chceš?!" Utrousila jsem nabroušeně. "Nechceš svést?" Zeptal se s úsměvem. "Ne" Řekla jse rozhodně. "Notááák, nenech se přemlouvat." Pak už jsem dokola poslouchala jeho žadonění, abych s ním jela. Povzdychla jsem si. "Fajn" Uznala jsem. Zářivě se usmál a podal mi helmu. Nasedla jsem za něj a ruce mu ovinula kolem pasu. Hned na to se rozjel. Musím uznat trochu jsem se bála. Nikdy jsem na motorce nejezdila. Jakmile zastavil u školy, zbystřila nás ta jeho parta. Slezla jsem z motorky a sundala si helmu. Vypadali překvapeně. Mccall už stál vedle mě a skovával helmy. Zářivě se na mě usmál. "Dík za svezení." Pousmála jsem se. Vypadal překvapeně, ale než stačil něco říct byla jsem pryč. Držela jsem se za hlavu a ve vnitř na sebe řvala 'Proč ses na něj usmála?! Nemáš ho ráda! Vždyť ti zlomil zápěstí!' Radši jsem to nechala být a šla do třídy. Sedla jsem si do své obvyklé lavice, ale hned si vedle mě sedl takový klučina. Byl z Mccallovi party. "Jsem Stiles." Řekl a usmál se. "Rose." Řekla jsem bez náznaku zaujetí. "Můžu si sednout?" Zeptal se. "Klidně" Odpověděla jsem neutrálně. Posadil se a chtěl začít mluvit, ale můj pohled ho umlčel. Pohled Nemám-zájem-si-s-tebou-povídat. Ano, i takový pohled existuje. Hodina se táhla pomalu. Ale uprostřed hodiny jsem cítila krev a zdálo se, že i Mccall to cítil. Sice nechápu jak, ale vypadal tak. Zeptala jsem se jestli si můžu odskočit. Samozřejmě to učitelka dovolila. Rychle jsem vyběhla ze třídy. "Jde to z venku." Řekla jsem pro sebe. Upíří rychlostí se rozběhla ven. Běžela jsem po pachu krve až jsem dorazila na místo činu. Bylo tam auto. Pomalu jsem k němu došla a otevřela dveře. Z očí se mi spustil vodopád slz. To co jsem viděla už nikdy nezapomenu.

Rudá růže...Teen wolf [POZASTAVENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat