Rudá růže...Teen wolf [POZASTAVENO]

Kapitola 7.

Do zad mě tlačil studený kov. Pomalu jsem otevřela oči, ale musela je zase zavřít. Zkusila jsem je zase otevřít. Udeřilo mě do nich ostré světlo. Párkrát jsem zamrkala a začala se rozhlížet kolem sebe. Na židli seděla Lýdie a usmívala se. "Konečně ses probudila." "Kde to jsem?" Zeptala jsem se a začala se zvedat. "Zůstaň ležet." Řekla a zatlačila mě zpátky. "Počkej tady zajdu pro ostatní." Odešla. Pomalu jsem si sedla. Najednou do místnosti vešli čtyři lidi. Lýdie, Stiles, Mccall a nějaký muž v pleteném svetru a obyčejných riflích. "Kde to jsem?" Zeptala jsem se rázně. "Na veterině." Odpověděl Stiles. "Moment-" Než jsem to stihla pobrat, vzpomněla jsem si na večer. Vystřelila jsem ze stolu do rohu místnosti, co nejdál od Mccalla. Mohl mě kdykoli napadnout. Sice jsem viděla rozmazaně, ale vím jistě, že se mu oči z čokoládově hnědé změnily na červenou. Hlasitě zařval hrubým hlasem vlkodlaka. Začala jsem se klepat. Sice jsem upír, ale cítila jsem se strašně bezbranně. Ta jeho parta musí být jeho smečka! Určitě mě roztrhají na kousky. A navíc ví, že nejsem obyčejný člověk. Neměla jsem ani čočky. Z očí se mi zpustilo pár slz. "Jsi v pořádku?" Zeptal se Mccall a začal se přibližovat. "Nepřibližuj se!" Vyhrkla jsem. "Prosím" Fňukla jsem. Zarazil se. "Viděl jsi mě. Už víš, co jsem zač vlku." Řekla jsem roztřeseně. "Nech si to vysvětlit." Zaprosil. "Co si mám nechat vysvětlit! To že mě s tou tvojí smečkou roztrháte?!" Vykřikla jsem a začala brečet. "Scotte běžte s Lýdií do čekárny. Já jí to vysvětlím." Řekl ten muž. Lýdie se na mě lítostivě podívala a pak odešla za Scottem. "Jsem Deaton. A ty?" Zeptal se. Měl takový klidný hlas. Popošla jsem blíž a odpověděla "Rose. Rose Hallová." "Těší mě." Mile se usmál. Taky jsem se o to pokusila, ale spíš to muselo vypadat jako škleb. "Radši si sedni. Bude to na dlouhé povídání." Upozornil. Poslechla jsem a sedla si. "Takže...vím, co jsi zač. Pijete lidskou krev?" Zeptal se. Urychleně jsem zakývala hlavou v nesouhlas. "Ne! To by naše rodina nikdy neudělala!" Vyhrkla jsem. "Už jsi jistě zjistila, že Scott je vlkodlak." Řekl a já se napjala. "Ale neboj se. Je neškodý." Ubezpečil mě. "On, Stiles, Lýdie, Kira, Malia a Liam jsou smečka. Scott je pravá alfa, Lýdie banshee, Kira hromová kitsune, Malia kojotodlak, Liam Scottova beta a Stiles je člověk." Přikývla jsem. "Dobrá..." Povzdechl jsi. "Lýdie ti tu nechala oblečení, protože v tomhle nemůžeš jít do společnosti." Zvedl se a odešel. Podívala jsem se na sebe. Měla jsem ho roztržené na stehně, u boku a ramene a bylo nasáklé krví. Došla jsem k hromádce s oblečení. Svlékla jsem se a nasadila si to od Lýdie (Viz. Média). Upřímně? Musela jsem vypadat hrozně. Prstama jsem si rozčesala vlasy a vešla do čekárny. "Lýdie děkuju za to oblečení." Pousmála jsem se na ní. Kývla s úsměvem na rtech. "Ale budu muset domů. Táta má určitě starosti." Řekla jsem a chtěla odejít, ale zastavil mě Mccall. "Počkej odvezu tě na motorce." Vyhrkl. Nervózně jsem se ošila. Lýdie si toho zřejmě všimla a chytila Mccalla za rameno. "Scotte neboj. Ona to zvládne." Ubezpečila ho. Nejistě kývl a já tak mohla odejít. Radši jsem se slušně rozloučila a rozešla se ulicí zpět domů. Doufám, že Ann nic neprovedla. Pomyslela jsem si. Lehce jsem zaklepala na dveře a ty se v mžiku otevřely a táta mě sevřel v medvědím objetí. Vyprostila jsem se a zavřela za námi dveře. "Zajdi za Annie a zkus jí domluvit-" "Chápu" Přikývla jsem a vydala se po schodech nahoru. Jemně jsem zaklepala a potom vstoupila. "Ann" Zašeptala jsem. Otočila se a vrhla se na mě. Usmála jsem se a objetí opětovala. "Ani nevíš jak jsem se bála." Zašeptala jsem. Pomalu se odtáhla. "Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se. Přikývla. Vydala jsem se k sobě do pokoje a posadila se na parapet. Objala jsem polštář, ale najednou mi zavibroval mobil.